31 května 2011

Porta Coeli, neboli Brána nebes....

Jak jsem již naťukla, po obědě jen tak Wiki prohlásil, že tady (v Předklášteří) je Porta Coeli jestli to víme. Domnívala jsem se že má na mysli nějaké okolí Předklášteří, tak jsem se zeptala jak daleko, neboť od shlédnutí kriminální mikrosérie o Ďablově kronice jsem tento klášter chtěla navštívit a když jezdíme do Brna na výstavy po cestě upozornění na tento skvost míjíme, že se tam při zpáteční cestě zastavíme. Jen se na mne pobaveně usmál a ukázal na jednu budovu která stála opodál a povídá. "Tamto". Chvíli jsme s dcerou nechápavě koukaly a já se ještě pro jistotu zeptala zda je to opravdu TEN klášter s onou nádhernou vstupní branou:" Áno, to je on". Vyrazila jsem tedy do auta pro foťák a nechaly jsme se odvést do zcela nenápadného dvora který stále nenasvědčoval tomu, že by se zde nacházelo něco jako klášterní komplex, i když po chvíli jsem ke svému úžasu zjistila že tomu tak opravdu je.


Brána Nebes
Brána Nebes
Klášter a jeho areál je neustále v rekonstrukci a pomalu a jistě se zněj klube nádherná památka. Stromořadí starých mohutných lip je jako celek zařazeno mezi památné stromy, ale tato je z nich nejmohutnější. To jak má objemný kmen je i vidět z toho, že jeden člověk jej i při nejlepší vůli nemůže obejmout. A že i v klášteře se dbá na spásu duší i tak drobných jako jsou duše ptačí, je krmítko pro ptáčky ze tří stran ozdobeno různými žalmy....
Ďábel?
Ovšem na konci cesty číhal v trávě ĎÁBEL, nebo to byla jen mírumilovná domácí micka? Kdo ví....
A jelikož Wiki je nejen milovník koní, ale i psů a sám i vystavuje své španělské galgy, je i vlastníkem chovné stanice irských vlkodavů, nebylo proto ani možné vynechat návštěvu u něj na zahradě a závěrečné foto se smečkou. Ten nejmenší pejsek vepředu je drsnosrstá fenka španělského galga Rubillka. Bohužel na fotce ještě nejsou Estrella a Gero. Ten je bílý a krátkosrstý. A pak už jen cesta domů. Takže velký dík Wikimu za krásně ztrávený den i zasvěcené vyprávění o koních i psech....Dík Wiki!!!
Smečka
Smečka

Návštěva na ranči....

Včerejšek byl ideální den na výlet, a tak jsme na pozvání mého milého kamaráda Wikiho jely s dcerou na návštěvu k nim na ranč. Ranč Loučka leží v malebném údolí pod Tišnovem v městečku Předklášteří. Okolní kopečky jsou jako stvořené na výlety na koních a užívání si krásné přírody a vzhledem k tomu, že jsou okolní lesy hodně smíšené, musí být krásné i na podzim. Koníci se procházejí po bývalém jabloňovém sadu a ve stínu starých stromů si vychutnávají své seno...



Tenhle patří k plemeni Apaloossa, a je to krásný chovný hřebec...
Ten bílý je pro změnu arabský kůň....
A co by to bylo za návštěvu na ranči kdyby jsme si na vlastní kůži nevyzkoušely co to obnáší jízda na koni....tohoto koňského fešáka už znáte z kapitolky Krása koní, je to frízský kůň a jmenuje se Riemer a patří právě spolu ještě s Melískem Wikimu.
A jak je vidět, dcera si svojí druhou jízdu na koni v životě, užívala.....

I když se možná na první pohled může zdát, že se tvářím jako ostřílený jezdec, opak je pravdou, na koni sedím popáté v životě . Ale v každém případě souhlasím a budu vždy souhlasit s arabským příslovím o nejkrásnějším pohledu na svět z koňského hřbetu....
A takto to vypadá, když se na koně posadí někdo kdo už je na tom s ježděním o kus dál než my dvě.....strašně jednoduše a elegantně.
Když jsme si tedy trochu natřásly kosti a hlavně hýždě, odjely jsme na oběd kde ale na nás čekalo velké překvapení v podobě jednoho ze skvostů naší sakrální architektury.