Někdy se to tak schumelí, že
dojde k situaci po které má člověk takovou
sladkobolnou náladu. To pak ve vás bojují slzy se smíchem,
smutek s radostí ale hlavně vás to někam táhne, nedokážete být na místě,
musíte prostě vystartovat a jít to vychodit. Já se snažím buď
vypsat a pak z toho bývají takové ty trochu
milostně -deprimující básničky ...
Anebo si nazuju pořádný
boty, bafnu foťák a jdu na delší procházku.
To se pak snažím srovnat myšlenky v hlavě a při tom se
soustředím na pohledy kolem sebe a na detaily které se pak nějak
snažím zajímavě zvěčnit. Tak že se to vždycky nepovede
tak jak bych chtěla je jasné, ale dost se
mi tím uleví .......
Začala jsem pohledy do krajiny mezi dvěma brdskými hřebeny
Kdy už tady jsou ty sloupy a dráty tak proč jim nedat hlavní roli?
Jeden lesní, tedy zbyle lesní ......
Tam dole se choulí vesnička s krásným názvem Stříbrná Lhota
Nebude to dlouho trvat a všechny ty dosud zelené stráně se rozehrají
barevnou škálou od zlaté, přes červenou až po bronzovou....
Jsou to totiž lesy smíšené s převahou buků.
Bohužel takhle se podepsalo letošní léto, mimochodem
nejteplejší za posledních 240 let (dle meteorologů), na stráních
kam slunce po většinu dne svítilo .... spálené a opadané listí
ze stromů ....
