Od rozcestí které je vlastně takovým předělem
mezi tou částí procházky kdy se jde už jen z kopce nebo zase do kopce
se jde podél úzkého údolíčka v kterém teče stružka odvádějící vodu z
vodojemu z kterého je vedená voda do chatové oblasti. Ráda tudy chodím hlavně
v létě. Je tu příjemně, pesani se mohou napít co hrdlo ráčí a pak, občas se najde
i nějaká ta houbička protože vlhko se tu drží dlouho a tak mají i dobré podmínky.
Ale i v zimě jsou u inspirativní místa .... Navíc jak jsem scházela hlouběji do lesa
na stromech zase bylo sněhu víc a víc a některá místa byla opravdu jak z pohádky.
Co mne překvapilo je to že na osluněné suché cestě se tak daří sítině, trávě známé hlavně od vody
nebo z podmáčených luk.
A to už jsme zas dole, v údolí Skuhrovského (Srnovského) potoka
Doufám že to zvíře které se tu probořilo neskončilo na dně přehrady
Zvláštní stopy
Tady dole už byla pěkná zima, však taky tu chytal sníh krásnou namodralou barvu
A až nebude svítit sluníčko a bude hnusno, ukážu vám poslední obrázky z této procházky ....
