sobota 16. června 2012

Poslední fotky z chaty.....

Přiznávám, že teď jsem trochu porušila časovou osu, protože dřív než z foťáku jsem stáhla fotky z telefonu. Takže se ještě na chvilku vrátím v čase zpět do pátečního dopoledne, kdy se konečně po týdnu sluníčko rozhodlo na obloze zůstat. A došlo k zajímavému úkazu. Naší zahradou končil okolní svět. Nádherná modrá obloha, sluníčko na plný pecky a vzadu nicota, bílo, konec světa tak hustá mlha tam byla. A za chvilku se pomalu začala nafoukávat i k nám k chatě, takže to vypadalo v první chvíli jak když se někdo snaží spálit mokrou trávu. Chvilku se plouhala po zemi, pak zase létala vzduchem aby se nakonec definitivně rozplynula a nastal krásný teplý den. Tak na cestu autem spíš až moc teplý.


Takhle byla ve chvilce mlha u chaty....


Tady za tou břízou je někde silnice a za ní les. Měla jsem ho tu focený v tom plápolajícím západu....


Tu už byl trochu i vidět....sebraly jsme Baka a vyrazily konečně na procházku do lesa. Za celou dobu co jsem tam byla pršelo a já nevylezla s chaty, snad jen pro nové dřevo na topení....a úterní návštěvy rodičů, tam mne ovšem vezl manžel autem..
A začala jsem, jak jinak mým bukem....


Chodit s mojí dcerou na procházky je stejné jak s ní jezdit na kole, vždycky řekne že půjde/pojede pomalu, ale pak nasadí tempo a já se musím přizpůsobit. Chodím taky sice rychle, ale když jdu s foťákem tak mám ráda klid a dívám se kolem. Takže mám jen minimum fotek.


Krásně to tu vonělo, jak byla navlhlá kůra na stromech a začalo do ní prát sluníčko, krásně voněla pryskyřice....




Musím říct, že po těhle kořenech jsem se už něco naklopýtala, zvlášť když jsou namoklé....to sakra kloužou....

Tuhle krásu jsem tam na stromech musela s bolavým srdcem nechat. Bylo jich spousta a tak jsem vzala domů alespoň košík. Bohužel jak neměly ze začátku sluníčko a vláhu se na nich podepsalo tím, že byly malé a s nástupem deště začaly praskat jak o závod. Tak se alespoň kosáci a jiní zpěváčci pomějou....teď už je na plechu bublaninka Usmívající se.



Krásné prostředí, dobré jídlo, ale....

Možná na pohled tohle povídání nebude možná až tak souviset s tím daným TT, ale i ta krása tam má trochu svoje místo. A ne možná v dobrém....
Kdo se občas podívá ke mě na Projekt 365, ten již dvakrát zaregistroval, že jsem se zmínila o tom, že se tu ve Třebové otevíral malý pivovar. Krásně zrenovovaný dům ve kterém se skrývají dva salonky, jeden kuřácký a druhý na opačné straně chodby, tedy dokonale odělený, nekuřácký, ohromné venkovní částečně kryté sezení, pivovarna přímo na chodbě takže se tu vaří pivo málem v přímém přenosu a penzion. Dobrá jídla, většinou na základě české kuchyně, žádné tak oblíbené cizokrajně znějící a chutnající záhady na talíři, velké porce a ceny přijatelné. Na zdejší poměry opravdu velkolepé dílo a luxusní prostředí a co je také taková perlička, pivo zde vaří paní sládková! Mají na výběr tři druhy, černá čtrnáctka, kvasnicové a ležák....ale....
A jsme u toho. Ne všechno co je krásné je i naprosto funkční. Nevím kde se stala chyba, jestli majitel podcenil nějakou přípravu, nebo nečekal až tak velký zájem (místa se musí zatím rezervovat, jinak nemáte šanci si sednout) ale na tolik místností s tolika místy k sezení je tu strašně moc málo personálu, který navíc absolutně nestíhá. Pravá ruka neví co dělá levá a navíc nějak chybí personálu i základní slušnost, kterou by měli mít všichni pracovníci ve službách....
Šlo o to, že dcery přítel nás chtěl překvapit a tak pro nás rezervoval stůl a odvezl nás na tajnou misi. A už to začalo, nikdo z obsluhujícího personálu nevěděl že by tam nějakou rezervaci dělal, dokonce i tvrdili, že si to vymyslel, že tam netelefonoval, protože jinak by to samozřejmě museli vědět, až když jim ukázal v mobilu čas kdy telefonoval a řekl jméno zaměstnankyně s kterou mluvil se najednou jakoby zázrakem upamatovali a bez jediného slova omluvy či uznání toho, že to prostě někdo zblbnul nám ukázali naše místa....
Přišel sice okamžitě číšník a přinesl nám jídelní lístky a zapsal si objednávky pití, ale tím to také haslo. Všichni žízniví a hladoví jsme tam půl hodiny seděli, než se dostavil znovu s otázkou zda máme vybráno. Měli jsme, ale pusou slepenou suchem jsme pomalu ze sebe nemohli vypravit jediné slovo. Přijal naší objednávku a zase se nic nedělo. Po dobré třičtvrtě hodině a trojnásobném připomínání se, nám konečně přistálo vytoužené pivo na stole. Černé, dobré a perfektně vychlazené, ani málo ani moc. Samozřejmě do nás všech zajelo pomalu na jeden lok. A situace se opakovala. Objednávka a zase třičtvrtěhodina čekání. Situace kdy je jídlo na stole dřív než vám jsou schopni donést natočená tři piva mi nepřipadá až tak normální....Další malá nepříjemnost byla při objednávání, kdy číšník ani nevěděl co je vlastně v nabídce protože když jsem ho požádala, jestli bych místo bramborového salátu mohla dostat zelené fazolky které měli v nabídce u jiného jídla se velice podivil že vůbec mají nějaké fazolky. Nejsem hnidopich, ale myslím že to nebyl zas tak úplně nesmyslný požadavek, již několikrát jsem si takto bez problémů objednala něco co přímo u mého vybraného jídla nebylo.
Nakonec jsem na vysvětlování rezignovala a nechala si přinést bramborový salát. Byl sice dobrý, ale ty fazolky bych měla raději.
Jestli si nás tímhle způsobem vychutnávali za to, že se dcery přítel dovolil ohradit vůči jejich chování, nevím, ale při pozorování jak to odsejpalo u jiných stolů nám to tak silně připadalo. A takových malých i větších mínusů bylo víc. Nazývat karbanátek grilovaný na ohni steak, za tři hodiny stihnout vypít jen dvě piva a ještě s několikerým připomínáním, pak vám najednou přinesou ta která jste si vůbec neobjednali....
Možná stále ještě vychytávají mouchy, možná sami jsou zaskočení zájmem, možná že svoji roli sehrává i to, že personál se skládá z lidí, kteří s pohostinstvím nemají vůbec žádné zkušenosti, nevím. Ale jsou to docela věci, které se nasčítají a ve finále vám další návštěvu vcelku znechutí.

Takže ne všechno co je krásné je i účelné a fungující, a možná že méně je někdy více....

Varna piva, foceno je telefonem, protože foťák by mi neprošel, takže se tam nevešla celá...



Děvčata zkoumají kde se stala chyba a kdo si nezapsal naší rezervaci....a stále tvrdila, že se žádná nedělala...bylo mi v tu chvíli líto ne jich, ale dceřina přítele, který se tak těšil na to jak nás překvapí.

Shoping, shopování a bolavé nohy....

Když přijela za mnou dcera na chatu, neměla po cestě zrovna dobrou náladu. To už pak raději vyklízím pole a jdu si zalést k sobě do pokoje buď s knihou nebo ntasem a čekám až se sama vyvzteká a přijde za mnou. Takže když přišla domluvily jsme si program na další dny. Chtěla hlavně jet za babiškou a dědou, hlavně kvůli tomu přijela a tak jsme ve čtvrtek vyrazily. Koupily jsme v cukrárně pár těch jejich božských zákusků a za to jsme u babičky na oplátku dostaly k obědu vynikající jahodové knedlíky. No a aby se ty kalorie nějak zase vyhnaly s těla, zašly jsme se pocourat po OC Nový Smíchov. Prošlo pár úpravami, hlavně středová "loď" kde dřív byly vzrostlé fíkusy Benjamína a okolo nich odpočívadla. Teď tam jsou dva ohromé sloupy od podlahy až po střechu které jsou dokola osázené pokojovkami. A samozřejmě nová odpočivná místa.




U této kytky se na chvilku zastavím. Jmenuje se Marantha a její zajímavostí je to, že její listy se na noc vzpřimují a zavíjejí. Má mnoho podob a "dekorů" na listech. Zrovna tato odrůda posloužila kdysi filmařům pro tajemnou rostlinu BORORO, ve sci-fi filmu AKCE BORORO. Tak pamětníkům to asi něco řekne, mladším ročníkům už ne....


Couraly jsem se po různých obchodech různých značek, já prohlížela a dcera nakupovala. Tedy také bych ráda něco na sebe nového hodila, o tom žádná, jen jsem jaksi bohužel dorostla do velikosti a tvarů, které mne v těchto obchodech absolutně diskriminují.... Vše je ve velikosti na postavy o dvacet centimetrů menší a dvacet kilo lehčí.
Za to dcera si nakoupila na léto spoustu krásných triček. Jo, a letos v létě hurá do všech možných neónových barev, a to i starší ročníky, nebojte se, barvičky jsou pěkné. A pokud někdo chce dotáhnout outfit do dokonalosti tak může mít v neonové barevnosti boty, ponožky, hodinky i pouzdra na brýle. Já si svou touhu vybila alespoň tím, že jsem si koupila krásně barevné náušnice s pírek.
A jak jsme chodily a bloumaly tak jsem si říkala jak už se lidé nedokáží bavit moc jinak, než v těchto centrech....


Bylo tu dost plno....ale možná tahle holčina se zas tak nebavila, nebo že by jí maminka nekoupila to co chtěla?


Nohy bolely, byla jsem trochu i naštvaná a tak jsem zavelela k odchodu. Ale nabila jsem se paradoxně i novou energií. Prostě ten rumrajch je šálek mého čaje Mrkající



Voda...

Tady jsem docela prošvihla asi pivoňky. Píšu asi, protože jsem přijela domů včera a zahradu jsem prolétla zrakem jen tak, abych zjistila co mne za ten týden čeká práce. Posekat, zase vyplít plevel, pokračovat v dobývání cibulovin ze země...takže na pivoňkách jsem utkvěla jen tak mimochodem.
Za to na chatě se začaly rozvíjet, jenže zase do nich stále pršelo....tak jsem si je nastříhala do vázy a teď tam stále ještě v prázdném pokoji voní....


Do kolika rubrik by se hodil tenhle obrázek?....

Oheň.....




Seděla jsem na chatě v pokoji proti krbovkám, venku bylo zataženo a pršelo a pršelo....bylo třináctého června a mě bylo nějak smutno....a tak jsem si chvilku hrála s foťákem a jedním hořícím polenem.....a pak i s těmi fotkami.....

Pro mne jsou nejkrásnější.....

Umějí pohladit i potrestat. Jsou šikovné umí šít, plést, háčkovat.
S láskou pečují a ošetřují rány svého muže a aby ne,
když se stejnou láskou pečovaly o malé děti v jeslích. Stejně tak i pečovaly
o rány mé. Ale také dokázaly s pevností nečekanou uchopit vařečku
která pak dopadala na mé pozadí když jsem něco provedla.
Dokázaly pro nás děti, které jsme se sešly na chalupě vykouzlit
úžasné pečené dobroty. Dokázaly našít tisíce párů nádherných
rukavic, které nosily lidé v celé Evropě. Já se jimi pyšnila v tanečních.
Na zahradce plejí mezi květinami plevel a jsou na všechno samy.
Vytvářejí nádherné pletené betlémy pro potěchu jiných....
Dnes už jsou vrásčité, a věk poznamenal jejich klouby nehezkými
boulemi. Ale pro mne jsou stále to nejkrásnější co může existovat
a existuje.
RUCE MOJÍ MAMINKY !!!!!