Momentálně přemýšlím co vlastně udělat. Jestli zabít muže, nebo vůbec s ním přestat
komunikovat nebo co vlastně. Totálně mne dneska zas rozhodil, neskutečně naštval
a já tak vážně nevím co vlastně dál. Neustále ohrožuje svou neschopností
neřešit sakra velké problémy všechno, co jsme dosud vybudovali, a vyzískali.
A ohrožuje tak i naší dosavadní existenci.
Ta neustálá nejistota a strach co bude mě tak děsně vysává psychicky, že když se
konečně trochu vyhrabu, stačí málo a jsem zase na dně .... nejhorší pro mne je, že se v tom
plácám absolutně sama, a nemám nikoho, komu bych se mohla svěřit opravdu se vším.
Dceři teď vůbec ne, protože vím jak se na ní tvrdě promítly problémy které jsem měla v těhotenství
já, a už vůbec jí nechci brát ty poslední iluze o tátovi.
Tudíž budu mít opravdu veselé velikonoce.
Ty jsem vlastně ani letos nestihla nějak připravit. Nemám žádnou
výzdobu, nic nebudu péct, a nejraději bych někam zalezla a spala rok
a pak se definitivně rozhodla co dělat. Jedinou věcí, která mne s letošními velkonocemi
spojuje je velké, cca čtyřiceticentimetrové 2D vejce, které jsem dělala dceři
do nového domečku. Je v netradiční barevnosti, ale k jejich bílošedému interiéru
i exteriéru domu se mi prostě nějak tak líbila.....
