28 listopadu 2021

Sníh, advent ....

 

.... mi tak trochu teď zabírali čas. 
Sníh proto, že neočekávaně napadl po mnoha a mnoha letech takhle koncem listopadu a krásně mi tak nahrál pro fotky do výzvy u Trvalky
co se týče prvního sněhu. V pátek napadl, zůstal, a hned jsme tu měli nehezkou bouračku. Včera krásně svítilo sluníčko a tak jsem musela hned vzít foťák a oběhnout zahradu. Dneska sněží zase, takže k těm prvním zhruba deseti centi pomalu přibývají další. 
Ovšem zkomplikoval mi zas ten náhle přišedší advent, neb mi zapadal strom který normálně zdobím světly a teď se do něj nemůžu dostat. A to jsem si to osvětlení na něj už namotala dřív, ale mezi tím foukalo, a světýlka jsou na solární panely a ty my zahučely někam do středu túje. Takže je potřebuju odtamtud vytáhnout a znovu nějak vymyslet jejich umístění tak aby na ně mohlo co nejvíc světla.
Od čtvrtka se motám kolem výzdoby, dodělávám, přidělávám, měním představy abych nakonec dneska všechno dotáhla do zdárného konce a začala svítit tak jak se na advent sluší.
P.S. Taky se vám zdá, že to nějak šíleně prchá dopředu ten čas? 

23 listopadu 2021

Podzim se pomalu ...

 


.... ale jistě hodlá překlopit v zimu a nastane 
čas sušin. Tedy on už vlastně je, ale stále bylo možné fotit i čerstvé květy. Teď už těch možností je pomálu, tedy pokud zrovna se nezblázní hrachor a nekvete a nešplhá se po keři, a tak bude člověk rád i za ty sušiny. A jelikož jsem už nějaké stihla nasbírat dříve, tak si pár foteček dnes dáme ....

22 listopadu 2021

Možná detaily, možná ....

 


.... struktury? Dneska nějak nevím k jakému
názvu se vlastně přiklonit. Možná Detailní struktury? Protože některé struktury jsou focené detailně 😀. Nicméně tím dojedu svůj archív fotek, protože od návratu z chaty jsem foťák do ruky nevzala, a nic nového nenafotila.
 I plán s adventními výlety začal zas díky kokotviru dostávat vážné trhliny, první ránu zasadilo Rakousku se svým lockdownem, sice nebyla zatím řeč o tom, že by turisté do země nesměli, nicméně asi těžko budou vítat Čechy kteří se budou promenovat venku, zatímco jim samotným je nakázano chodit jen do práce a z práce s otevřenou náručí. Nemluvě o tom, že pokud máte jet na adventní trhy a všechny kulturní akce se zruší a zavřou se hospody, tak ani nemáte kde se najíst ani si vychutnat to kvůli čemu tam jedete.
Plánováno to je zatím ode dneška na deset dní. Pokud se ukáže že se situace zlepší, tak se to zruší, čímž by se termín stihnul. Pokud ne, a prodlouží se uzávěra na dvacet dní, tak jsme s Padesátkou v jeteli.
A to mám ještě zaplaceno do Horní Lužice advent na hradě Oibyn a Hlubokou s Krumlovem. Rozhodně jsem tedy nevěřila, že se zas do takových srágor dostaneme. A stejně to asi vidí i cestovka, která zřejmě bude zas muset vracet peníze za neuskutečněné zájezdy. Ach jo, já mít trpajzlíka, do rána z něj mám obra ....

18 listopadu 2021

Dnes už až na ....

 

.... pár výjimek na stromech listí nenajdeme,
nicméně vrátíme se ještě na chvíli do doby, kdy něco na nich ještě zbylo. Letos se mi moc nepodařilo vyrazit na chatu v době kdy ještě na stromech bylo a vzhledem k tomu že jsou tam hojně zastoupené buky, duby, obzvlášť dub červený, habry a javory, na podzim to prostě na hřebenech hraje všemi barvami. Jenže měsíc mezi jednou a druhou návštěvou stačil na to, abych přijela už jen k málu. Tedy spíš popravdě jen k ubohým zbytečkům ....

17 listopadu 2021

Pro lásku ....

 

.... a z lásky udělá člověk cokoli. To
je stará vesta. A také se z lásky dokáže naučit mít rád i věci, hudbu, knihy nebo filmy, které dřív byli mimo jeho okruh zájmu. Mě velká láska k jednomu člověku přivedla k hned několika hudebním stylům. Jazzu, blues a swingu. Poslední jmenovaný styl se pak ještě v mém životě zabydlel i díky pozdějšímu seznámení s členem našeho nejznámějšího swingového uskupení, který se stal mým dobrým a stálým kamarádem, byť se po odstěhování z Prahy vídáme už většinou jen na koncertech anebo když mi to vyjde, tak v Praze v obchodě.
První dva jmenované ale v sobě spojuje osobnost jejíž jméno začíná na S a tak je zařazená do dalšího kola Hudební abecedy. Pro mne, jako bývalou kytaristku, je fenomenálních kytaristů na hudební scéně
pět. Bryan May, David Gilmour, Joe Satriani, náš Lubomír Brabec a jako poslední, ale ze všech první je Carlos Santana. Troufnu si říct, že z mojí generace asi neexistuje nikdo, kdo by se na nějakém mejdanu neploužil se svojí láskou na jeho Samba Pa Ti. Ostatně tahle skladba se stala jakousi Santanovou obchodní značkou. Skladbou jejíž první tóny okamžitě odkáží na toho kdo hraje. I když je hlavně sólový kytarista občas vydá i desku duetů se známými latinskoamerickými zpěváky ....

Takže když S tak Santana a Samba Pa Ti
A hned ve třech verzích. Studiové a živé z koncertu ....



A pro mne zcela neznámé, kterou jsem objevila až dnes, když jsem hledala tahle videa, a to verzi zpívanou. Známým zpěvákem José Felicianem. Kytarové party si tu střihli oba ....











16 listopadu 2021

V hlavní roli ....

 

.... voda. Ale také odrazy v ní. Zrcadlo
nastavené tváři přírody. Stromům a jejich listoví, modré obloze....
Barvám podzimu, všem jeho krásám. Voda 
živá, voda líně tekoucí a voda nehybná ....

15 listopadu 2021

Ze zámku ....

 

.... do parku vedly moje další kroky. Dalo by se říct, že
bych už za ta léta měla mít anglický park prochozený křížem krážem a znát v něm každou cestičku. To jsem si sama myslela, ale zjistila jsem, že tomu tak vůbec není. Takže až tam půjdu příště, mám ještě co objevovat. Letos jsem byla ochuzená o krásu zlatých buků a javorů, když jsem sešla dolů na oblíbenou trasu, zjistila jsem, že už je všechna krása spadaná. Jen pár větví ještě svítilo zlatem, ale jinak nic.
A to, že opět bude Huťský rybník napůl vypuštěný jako každý rok už jsem čekala, ale nečekala jsem, že bude vypuštěný úplně. Zřejmě na něm probíhají nějaké práce, protože za zákrutem bylo slyšet těžkou techniku. Takže kolem a kolem, letošní sezónu uzavírací výlet mne tedy lehce zklamal. Tedy co se týče focení. Nicméně, pro srovnávání si vždycky udělám fotky mých oblíbených výhledů a pak je zajímavé si připomínat jak v kterých letech vypadala ....

14 listopadu 2021

Pravda je .....

 


.... že vlastně příspěvky z Dobříše, které 
teď budou následovat měly být před těmi pražskými, neb jsem do ní jela druhý den po příjezdu na chatu, čili v pátek a v Praze jsem byla v sobotu, ale nějak mne Čerfovi mlžné fotky ze stejného dne vyprovokovali k tomu, uveřejnit ty moje a tak už jsem v pražských zastaveních pokračovala. 
Na zámek do Dobříše jezdím už vlastně pár let pravidelně, ale spíš než do něj, chodím se procházet a pozorovat změny v zahradě francouzské nebo anglickém parku. První je letos celý rok zavřená, neb probíhají reklamační práce, a druhá mi tentokrát nenabídla moje oblíbené pohledy, neb i na Huťském rybníku se dělají nějaké úpravy a byl tentokrát vypuštěný až do mrtě a stromy, z listnáčů to jsou hlavně buky a javory byly už opadané.
Tak jsem si tentokrát řekla, že když už jsem konečně po tolika letech ježdění a obcházení kolem dokola dobila mníšecký zámek bylo by záhodno dobít i ten dobříšský. Takže jsem si koupila lístek, doběhla na poslední chvíli vcházející skupinu a těšila se, co mi nabídne. No jak už mi tu někdo psal v komentech jinde, nenabízí toho moc. Vlastně jen jeden i když krásný sál, a pak expozici dobříšských přízraků, která je spíš ovšem cílená na mnohem mladší a menší návštěvníky. On i když je zámek rozlehlý, tak první křídlo zabírá hotel a druhé zas obývají majitelé. Bývalé byty některých spisovatelů nejsou do expozice začleněné, zřejmě chybí mobiliář. Takže vlastně je k dispozici jen Zrcadlový sál a zámecká půda ....

13 listopadu 2021

ZOO od Vltavy ....



.... tak by se dal nazvat dnešní příspěvek.
To že se okolo náplavky sdružují vltavské labutě kačeny a lysky má svůj důvod. Jsou to už mrchy zmlsaný a moc dobře vědí, že kde je větší koncentrace lidí, bude žrádlo zdarma. A tak načuhují co jim kdo kde hodí. Pravda, lidé už se naučili ve většině případů jim házet kousky salátu a jiné pochutiny které jim vyhovují podstatně víc než tvrdé housky a chleba, ostatně i sami prodejci jim tu a tam něčím přilepší do jídelníčku. Takže kdykoli se zjevíte na kraji náplavky, hned nastanou vodní dostihy která labuť, kachna či lyska bude u vás první a něco si vyslouží do volátka... 

12 listopadu 2021

Velký šok pro mne ....

 

.... byla ve středu večer když jsem přišla 
z práce v televizi zpráva o tom, že zemřel Miro " Meky" Žbirka. Říkala jsem si Sakra, vždyť přece nemohl být až tak starý? Vždyť si pamatuju že jsem ho jako zpěváka začala vnímat v éteru, když jsem už tak nějak pomalu měla základku za sebou. No nebyl až tak starý, když se podívám dnešní optikou šedesátnice. Vlastně byl "jen" o devět let starší než já! 
Není to tak dlouho, co jsem viděla v televizi film MEKY, mapující jeho život. A ukázal to samé co o něm říkali lidé kteří měli možnost se s ním znát osobně. Skromný, pracovitý, vysoce profesionální, perfekcionalista a člověk s klasickým britským smyslem pro humor.
Ale také si nesoucí v sobě trauma z tragické smrti svého milovaného staršího bratra Jasona, nadějného hudebníka, který v 25 letech spáchal z neznámých příčin sebevraždu. Meky byl také ten, kdo po Waldemaru Matuškovi jako druhý sesadil ze slavičího trůnu Karla Gotta, po něm se to podařilo už jen dvěma zpěvákům, Danielu Hůlkovi a Tomáši Klusovi.
Byl spoluzakladatelem známé slovenské skupiny Modus (tu spoluzakládal v 15 letech) v roce 1967, z ní se také datuje jeho spolupráce se zpěvačkou Marikou Gombitovou. V roce 73 z Modusu odchází a hraje s orchestry Gustava Broma a Gustava Offermanna.
Rok 76 je rok návratu do skupiny Modus a o rok později skupina vyhrává Bratislavskou lyru s písničkou Úsmev.
Rok 1980 se nese v definitivním odchodu ze skupiny Modus, vydání první sólové desky Doktor sen, a s Laco Lučeničem který také odešel ze skupiny Modus zakládá skupinu Limit. Osmdesátá léta byla pro Mekyho úspěšná. V roce 82 vyhrává Zlatého slavíka, o rok později je stříbrný, v roce 83 vyhrává opět Bratislavskou lyru. Úspěšně v kariéře pokračuje i po roce 89. Roky 2002 a 2004 mu přináší slovenského Slávika. Poslední album vydává v roce 2018.
O dva roky dříve jsem měla možnost se tady ve Třebové zúčastnit jeho koncertu v rámci každoroční kulturní akce pořádané městem Týden pohybu, přezdívané Týden chlastu. Protože měl program docela velký skluz, nebylo moc možností na rozehrání a zvukovou zkoušku, ale on jako profík to zvládl na jedničku a odehrál svoje vystoupení s takovým nasazením jako kdyby stál na jevišti někde ve vyprodané obří hale a ne na jevišti provinčního města. Skromný, nepodbízející se profesionál...







Trochu symbolické sbohem




A víte proč se mu říkalo Meky? Tu přezdívku dostal už v dětství, pro svůj původ. Protože lidé znali z anglických jmen právě onu předponu Mac (čteno Mek)  a protože uměl anglicky, začali mu prostě říkat Meky ....

Tahle písnička je první v které si Mekyho pamatuju a kdy jsem ho snad slyšela a viděla poprvé....


Vypisovat a připomínat všechny jeho úspěšné a známé písničky se nedá jen zmínkou Biely kvet, 22 dní, Úsmev, Nechodí, Čo bolí, Katrin, Denis ....
Některé jeho písničky zazněly i v českých filmech. Pro film Fair play třeba vznikla tato ....



A ve filmu Pupendo zazněla písnička Balada o pol'ných vtákoch


A samozřejmě duet s Marikou Gombitovou. Slavné Slepé uličky


V roce 1981 vznikl hudební film Neberte nám princeznu


Jedna z mých oblíbených .... Atlantída


A moje druhá oblíbená .... Čistý svet









11 listopadu 2021

Na konec procházky ....

 

.... po Praze, se podíváme na jedno místo
které znám velmi důvěrně. Kdo byl v posledních letech v Praze, nebo se po ní pohybuje pracovně či v ní žije, určitě si všiml jak moc se rozmohly výletní nebo vyhlídkové plavby lodí po Vltavě. A že někdy to je docela pěknej frmol co se na hladině děje. Dřív jste na ní mohli potkat jen flotilu čtyř velkých parníků, co si teď vzpomenu tak to byl Vyšehrad, Vltava, a pak pár menších. Velké najdete už jen zakotvené podél náplavky, za to malými se Vltava jen hemží, a Malá Strana se pak hemží naháněči tmavé barvy kteří lákají na plavbu právě těmi menšími vyhlídkovými loďmi. 
Než manžel začal dodělávat dálkově maturitu, a tak nebylo už tolik času, měli jsme jako velkého koníčka loď. Tedy, nejdřív ho měl muž, když jsme se seznámili a vzali, tak jsem ho za svého přijala i já. Sportovní loď. A plavby po Vltavě nebo Labi, dovolené na lodi. prostě paráda. Když se měl narodit syn, malá loď se prodala, a koupila se větší, kam se vešli dva dospělí a dvě děti. Drandili jsme tak po Vltavě hezkých pár let, až jsme nakonec zakotvili tak nějak na suchu. A proč tohle všechno povídání? No protože když jsem se vracela ze Střeleckého ostrova zpátky na most a směřovala na Újezd na tramvaj, právě se do smíchovské komory chystala vjet jedna hódně velká výletní loď, a já si tak zas mohla připomenout nejen umění kapitánů těchto velkých lodí, ale i to, jak mi sami visívali v komorách po Vltavě i Labi na lanech přivázaní k pacholatům a čekali až nás pěkně celou bandu lodí zdýmnou. Loď už dávno asi neexistuje, ale mě láska k plavbě po vodě zůstala dodnes ....

10 listopadu 2021

Po malém odbočení ...

 


.... se zase vrátíme na skok do Prahy. 
Mlha se už dávno rozpustila a přenechala vládu sluníčku, a tak se můžeme procházet dál. I když maličký opar po ní stále přetrvával. Dnes se podíváme vzhůru. Tedy ne na oblohu, ale na krásné detaily domů na nábřeží kousek před Národním divadlem. Jen díky starosklíčku na digitálu, který nemá full frame, se sklo s ohniskovou vzdáleností 50 mm stává sklem s ohniskovou vzdáleností 70 - 80 mm a tak pokud se má do záběru dostat všechno co by člověk chtěl, musí se hodně couvat. Což ovšem s Vltavou za zády prostě nejde. Tak proto jen takové výseky z celé krásy těch domů ....

09 listopadu 2021

Červená ....

 


.... vládne podzimu, tak si dnes od Prahy
chvíli odpočineme a podíváme se na červenou v přírodě. Listy, plody, květy.... tam všude tuhle žhavou barvu lze najít. A co je nejklasičtější než takové šípky? Ty také vlastně dnes jsou základem ....

07 listopadu 2021

Praha ať s mlhou nebo bez ....



.... je stále stejně pohledná. Stalo se 
tradicí, že když jedu na chatu a pokud to jde, scházíme se s blogerkou Padesátkou a buď jedeme nebo jdeme na nějaký výlet, nebo se potulujeme po Praze. Tentokrát, protože měla už domluvený odpolední program, jsme se sešli na náplavce na farmářských trzích. Jak zněla domluva Něco dobrého ďobnout a popít. To něco dobrého k ďobnutí je pravidelně pljeskavica a k popití výtečné rybízové víno. Tentokrát, protože bylo díky mlze něco málo nad nulou, i v podobě svařáku....
Když jsem dorazila v sobotu dopoledne do Prahy, byla jsem docela v šoku. Z chaty jsem vyjížděla za krásného a relativně teplého počasí, ale v Praze vládla nicota a zima. Ostatně jak to v ten den vypadalo okolo Vltavy jste mnozí měli šanci vidět u Čerfa v jeho sérii fotek Karlova mostu. Ovšem není nic co by nám zkazilo náladu, a tak jsme se potulovaly po trzích a okukovaly co je k mání. A je toho docela dost. Padesátka si koupila potraviny nutné, já dva skvělé koláče, které byly nejen vynikající, ale i tak skvěle upečené, že přežily v kabelce tříhodinové toulání Prahou i další půlhodinu v autobusu a na chatě jsem je vytáhla absolutně neporušené. Když už jsme měly naprohlíženo, naochutnáno a nakoupeno, zašly jsme si na kafe a něco k němu (vynikající borůvkový koláč) do legendární pražské náplavkové Vltavské restaurace. Na ní je jasně vidět láska k tomu co bylo před skoro sto lety vybudováno a je i přes mnoho protivenství které této restauraci připravuje Vltava stále funkční a o co se stará už druhá generace. Tady jsme se rozloučily, a já pokračovala dál na svých toulkách. Kudy jsem šla myslím velmi dobře poznáte podle míst která jsem cestou fotila ....

05 listopadu 2021

Perfect day ....

 

.... krásné hudební vyznání, jenže ne
pocta ženě, ale zcela úplně jiné věci ....
Mnoho lidí si opravdu myslí, že písnička LOU REEDA Perfect day je oslavou lásky k ženě, vyznáním jak krásný může být den s ní. Jenže to je velký omyl. Reed v této písničce zpívá o zoufalé touze po heroinu, který mu momentálně silně chybí!!! Aneb jak moc se člověk může mýlit. Ovšem kdo zná životní příběh Lou Reeda, nediví se proč tak otevřeně a nahlas velebí drogy, proč je takový jaký je. V mnohém se dá říct, že si prošel v životě peklem. Narodil se uprostřed války v rodinně newyorského židovského obchodníka. Zažil končící padesátá a počínající šedesátá léta, kterými pomalu probublávala vzpoura a neklid. Rebelství a homosexualitu se z něj snažili rodiče vyhnat léčbou na psychiatrii. O tom co s člověkem dělají elektrošoky kterými byl také "léčen" popisuje takto: " Strčí ti takové něco do krku, aby sis nespolkl jazyk, a nasadí ti elektrody na hlavu. Tohle se doporučovalo v Rockland County na zahánění homosexuálních pocitů. Efekt je ten, že ztratíš paměť a stane se z tebe jen tak nanic vegetující bytost. Nemůžeš si přečíst knížku, protože se dostaneš na stránku sedmnáct a musíš se hned zase vrátit na stránku jedna"

Výsledek léčení se ovšem nedostavil, naopak, utvrdil Reeda v tom, že jeho život se bude dál ubírat nonkonformně. Ovšem zároveň prokazuje velké intelektuální vlohy, je vášnivým čtenářem klasické literatury. Jeho texty jsou plné sadomasochismu, transsexuality a prostituce. Jeho souputníci jsou z nich nadšení, hudební nakladatelství již nikoli. Aby prorazil, snaží se psát i klasické milostné písně. Bez úspěchu. V té době nikdo z nich ještě netušil, že odmítá budoucího člena hudební síně slávy. V té době totiž ještě neexistovala legenda jménem VELVET UNDERGROUND .....
To že do Hudební abecedy zařazuji i interprety kteří nejsou úplně můj šálek kávy, ale mají píseň která se mi líbí, jsem psala hned na začátku. A to je i případ písmenka R a interpreta Lou Reeda. Protože byť píseň Perfect day není o lásce k ženě, je melodicky krásná i melodicky zpívaná. A já jí mám opravdu hodně ráda. Ať už v podání Lou Reeda nebo skupiny Duran Duran ....


A pro srovnání přidám právě i verzi od Duran Duran ...


... a jedno trochu netradiční spojení. Lou Reed a Luciano Pavarotti









04 listopadu 2021

Takhle je mám ráda ....

 

.... když je začne podzim zbarvovat
do zlata, oranžova a bronzova. Brdy a jejich táhlé hřebeny se smíšenými bučinami a habřinami. Silničkami lemovanými zlatými stromy či lesními cestami. Oblými kopci zhlížejícími se ve vodní hladině .... toho jsem si teď užívala naplno při říjnovém svátečním víkendu. Podobně krásné jsou na jaře, když se odívají do mnoha odstínů šťavnaté zeleně ....

03 listopadu 2021

Nevím jak u vás ....

 


.... ale tady u nás je zataženo. A zimavo. I když
chvíli to ráno vypadalo, že se mlha rozpustí a bude krásný den, ale nějak to nedopadlo. Mlžné fotky jsme tu měli už včera, a tak by to chtělo něco trochu povzbudivého. Takže co třeba takhle žlutá? Optimistická barva která dokáže rozsvítit den i když je zrovna zataženo ....

02 listopadu 2021

Tedy musím říct ....


.... že letos byl na mě svatý Petr 
nadmíru laskavý. Každý můj letošní pobyt na chatě se nesl ve znamení krásného a slunečného počasí. Ať to byl jarní víkend s dcerou a Bobulí v květnu, červencová dovolená, nepovedený víkend s Bobulí  a dcerou v září, až ke dvěma prodlouženým svátečním víkendům v září a říjnu. Vždycky jsem měla krásné počasí. Nevím čemu za to vděčím, že mi tak přeje ale jsem za to ráda. Možná usoudil, že těch propršených dovolených jsem si už užila dost a tak si zasloužím hezké počasí na každou mou akci. Protože i našim dandíkářským sletům byl nakloněn mnohem víc než ten zatracenej kokotvir, který nám zrušil už dvoje setkání.
Ten poslední sváteční víkend byl tak trochu neplánovaný, původně jsem na chatu vyháněla muže, aby tam odvezl dřevo a další potřebné věci, ale ten, jak zjistil, že má být hezky odmítl s tím, že si chce ještě naposledy zajezdit na motorce. A když přišla vedoucí s tím, že v pátek nebudou večeře, chopila jsem se příležitosti a vyrazila já. Sice jsem se musela vrátit už v neděli aby mi v pondělí mohla ukázat jak funguje nový systém výdeje (tedy jen ten softwarový) ale i tak jsem si to užila. Výlety po okolí, setkání s Padesátkou na Náplavce, procházka podzimní Prahou .... prostě závěr sezóny jak malovaný.
Beru to jako závěr, protože počítám, že v listopadu už se asi nenajdou natolik teplé dny a slunečné dny aby stálo za to na chatu vyrazit ....

01 listopadu 2021

Opět ty květy .....

 


.... a i když byť to tak nevypadá, jsou 
podzimní. Poslední zbytky které jsem ještě na záhonech našla tady na zahradě nebo na zahradě na chatě. Takže než se podíváme na podzim na Brdech nebo v Praze, podíváme se na pár překvapivých květů, které by člověk na podzim zas až tak nečekal ....