pondělí 20. května 2019

Znáte takové to ....




.... jarní nadšení když se záhony začínají probouzet k životu, a vás po zimě svrbí prsty? Ono prvotní zhruba dvouměsíční bezmezné nadšení, kdy se těšíte i na tu šílenost jako je sekání trávy každých pět dní? Mě už to drží od března, šmejdím a rejdím po netu a koukám po eshopech, a sepisuji si co bych si potřebovala koupit. Jako každý rok po vypletí zjišťuju že mám na záhoně volná místa, kam ještě lze dosadit spoustu trvalek, jak vysokých tak i těch nízkých půdokryvných aby ten zatracenej plevel v okamžiku kdy nastane taková konstelace jako v poslední době, to jest mokro a teplo, nemohl bujet tak jak doposud.
Už při návštěvě Polska jsem něco nakoupila, a teď mě ještě navíc v tom zahradním šílenství určitým způsobem pošťuchuje i dcera, která taky běhá a nakupuje protože budou dělat výsadbu i před domem (ó, jak jsem dostávala držkovou když jsem jí říkala co všechno by tam bylo pěkné, a ona tvrdě trvala na tom, že né, že žádné kytky né) a já tedy běhám s ní. V pátek jsem tedy v rámci nařízeného klidu na lůžku nejen že hlídala Bobuli, ale ještě jsme odpoledne razily do zahradnictví. Když jsem viděla plný kufr květinek říkala jsem si A mám pokoj. Omyl! A velký... když jsem v sobotu už řádně odpočinutá vyrazila sázet, zjistila jsem že mám jakž takž dosázenou půlku záhonu, na druhé že zejí volné plochy a na další záhon už nevyšlo lautr vůbec nic. Aby toho nebylo málo, po malé úpravě se mi uvolnilo místo i před domem v záhonu a teď ještě musím vymyslet co tam. Vždycky se v duchu směju, když dcery partner říká že už se jejich úpravy blíží konci. Jak se chudák mýlí! Zahrada je nekonečný příběh vysazování, přesazování, dosazování, rozsazování, stříhání a dalších prací. A jelikož se zdá že dcera tuhle zelenou posedlost podědila zesílenou třemi generacemi genů, má se na co těšit. Jenže pak ten pocit, když si člověk sedne a rozhlídne se po nově vysazených rostlinkách, přesazených keřích, které najednou na novém místě vypadají úplně jinak, když mu běží hlavou plány na to jak a kde založit úplně nový záhon je i přes to, že je k smrti utahaný a necejtí záda a že máte hotovo, je úžasný.
Ten pocit jsem  měla včera po dvou dnech intenzivního zahradničení i já. 
Ovšem tak asi na pět minut....


Zcela nový pohled na zahradu který jsem objevila aneb Sedím si na konári a je mi dobre .... pro ty kdo si myslí že mám doma botanickou zahradu , tak tohle je moje vlastně celá okrasná část. Odtud je většina z mých květových fotek na blogu



Asi si sem nahoru budu muset vylézt během sezóny víckrát aby bylo vidět jak se zahrada během roku proměňuje ....