.... počasí umoudřilo a ukázalo svou
přívětivější tvář. Samozřejmě jsem nelenila a vyrazila si na trochu delší procházku. No delší.... chtěla jsem, ale po všech těch propršených podzimních a (ne)zimních měsících bylo všude tolik bláta, že jsem si jí nakonec o dobrou půlku zkrátila. Ostatně tohle trvá stále, bláto, bláto, bláto... ani týden sluníčkového počasí i noční mrazy nic nezmohly. To je věc která mne štve, protože to unaví mnohem víc a dřív se v tom blátě pohybovat než kdyby člověk našlapal víc kilometrů po suchu. A že by se situace nějak v dohledné době zlepšila, tak to opravdu nehrozí. Opět tu máme upršený nehezký podzim. Jediné co nasvědčuje tomu, že se nechystáme do zimy ale na jaro jsou rašící sněženky, krokusy a talovíny. Co ovšem hrozí je to, že budu mít brzy prázdno v archívu fotek pro blog ....
Hrála se mnou na schovku, ale měla to marné.
Stejně jsem jí vyfotila ....
.... za to o kousek dál se kozenky naopak předváděly s velkou vervou. Jsou totiž děsně zvědavé
I jejich kápo, tahle postarší ovečka se uvolila a chvíli postála. I když k tomu měla své komentáře
O kus dál u chat stálo zaparkované auto. Noční mrazík a místo ve stínu na něm vykouzlilo krásné ornamenty
Když jsem tudy šla naposledy, bylo bílo. Jeden z nemnohých opravdu zimních dnů. Teď to spíš, až na tu zimu, vypadalo jak na jaře. Zelené pole, azurová obloha ....
Ještě bylo krásně vidět na jeřáby překladiště Metransu. Až bude listí, už je budou krýt stromy na horizontu
Nejdřív jsem chtěla přejít po těch kolejích přes pole na další cestu, ale po prvních krocích jsem tento nápad zavrhla. Bruslila jsem, zapadala do bláta, takže jsem fofrem provedla otočku a šla dál po hraně pole, kde díky sluníčku přece jen trochu byl terén pevnější a sušší
Došli jsme konečně k lesu příště se pustíme lesními cestami dál ....
