.... všechno kvete jak o život, takže počítám, že
v květnu už nebude mít co kvést. Já řádím na zahradách tady i na chatě, a hlavně proháním dárek který jsem si nadělila trochu se zpožděním k narozeninám, protože to co jsem původně měla vyhlédnuté se prodalo, a tak jsem si počkala nějaké dva měsíce na to, až si ušetřím o něco víc peněz a koupila si starší kvalitní fullframe bezzrcadlovku Sony A7 a k ní starosklíčko Tessar 2.8 / 50. Takže cvakají jak se dá. Ale na letošní fotky se stále ještě nemůžu dostat, protože tu mám další ze série Co dal loňský rok. A to jsou východy. Ty se u mě na blogu moc často nevyskytovaly, protože jsem spáč který si hoví v posteli jak jen se dlouho dá, a jelikož jsem práci neměla, mohla jsem si to i dovolit. Jenže pak se stalo, že jsem nejdřív začala chodit na záskoky, a pak po smrti jedné z kolegyň i každý den, a od ledna už stabilně chodím na šest hodin. To sebou přineslo ovšem i ranní vstávání, protože mám pracovní dobu od sedmi do jedné. A tak jsem od ledna měla i možnost pozorovat východy i postupné krácení noci. Všechny východy jsou focené od nás z jídelny, proto stále stejné okolí, nicméně každý z východů je vlastně úplně jiné divadlo. Barevně i co se týče mraků ....
