27 ledna 2024

Okolo a kolem Hofburgu ....

 

.... který je, ač se to nezdá, velmi rozlehlý. Čítá
16 křídel a 17 dvorů. Byl sídlem habsburských a habsbursko - lotrinských panovníků. Od roku 1945 je sídlem rakouského prezidenta, rakouského kancléřství a několika muzeí. Zahrnuje i známou císařskou jízdárnu a národní knihovnu. Svou stavební stopu zde zanechal i český král železný a zlatý Přemysl Otakar II. Každý další panovník přistavěl či dostavěl nějakou část hradu a zámku, dokonce se zde zatím našlo okolo 30 tajných schodišť propojujících různé trakty a části Hofburgu. Má i svůj vlastní park Volksgarten kam se ostatně také podíváme nebo Burggarten která na rozdíl od Volksgarten byla přístupná pouze členům císařské rodiny. Hlavní vstup do Hofburgu z náměstí Michaleplatz nechal postavit František Josef I. Při jeho stavbě byly objeveny základy středověkých domů, i mnohem staršího osídlení římského. Největší touhou a snem Františka Josefa bylo vytvoření císařského fóra které mělo vzniknout spojením dvou křídel okolo náměstí Heldenplatz s protějšími muzei na Ringstrasse. Východní křídlo vzniklo, ale dostavba druhého byla po smrti FJ zastavena. Není bez zajímavosti, že ze začátku stavby na ní pracoval architekt Gottried Semper, německý architekt známý výstavbou proslulé Semperopery v Drážďanech a úpravami na zámku Zwinger tamtéž, ale je i autorem projektu vídeňského Burgtheatru .... 

25 ledna 2024

Po malém oddychu se ....

 

.... opět vydáme do vídeňských ulic. 
Ještě stále jdeme s průvodkyní a ta nás dovedla do ulice Kohlmarket kde se nachází obchody těch nejprestižnějších značek, ale sídlí tu, nadohled Hofburgu i cukrárna Demel. Jde o nejslavnější, největší ale také nejdražší vídeňskou cukrárnu. Její historie je starší než historie dortu Sacher. V roce 1786 přišel do Vídně cukrářský pomocník jménem Ludvík Dehne. První cukrárnu si otevřel hned vedle nového vídeňského divadla Burgtheater. Proslavil se hlavně svými bonbóny. O jejich kvalitách se dozvěděla i císařovna Sisi která milovala fialkové bonbóny a začala si je u něj objednávat.
Když se začaly bourat vídeňské hradby, musel Dehne najít nové místo pro svou cukrárnu a to našel právě na Kohlmarket. V roce 1857 předal Ludvík Dehne cukrárnu svému společníkovi Christophu Demelovi. Později dostala jméno c. a k. královská cukrárna Demel.
Přes propast časů si cukrárna zachovala stále stejný vzhled, cukrovinky se stále od začátku do konce vyrábějí ručně, personál stále chodí v jednoduchých černých šatech s bílým límečkem a hostům oniká. A stále máte možnost přes velké sklo pozorovat práci cukrářů a pekařů ....

23 ledna 2024

V Praze máme Pařížskou ulici ....

 


.... pak něco čemu se říkalo Zlatý kříž, kde se za socíku
 nacházely prodejny kde jste koupili něco víc a lepšího než ve skoro prázdných obchodech. V Pařížské se po revoluci  soustředily prodejny většiny známých značek jako Dior, Jimi Choo, Luis Vuiton apod. Ale je to jen jedna z pražských ulic. Ve Vídni tvoří obchodní třídy s prodejnami těchto vyhlášených značek velký okruh od Hofburgu ke svatému Štěpánu. Ten jsme procházeli s průvodkyní. O něco později, když jsme marně hledaly nějakou kavárnu kde by se dalo sedět na předzahrádce, jsme si ho s mými souputnicemi nechtěně obešly skoro celý zas. Ale nejsou to jen tyto obchody, ale najdete na trase i dvě ze tří nejvyhlášenějších vídeňských cukráren a kaváren. Cukrárna a kavárna Demel, honosící se titulem c. a k. cukrárny která jako jediná dodávala na císařský stůl své výrobky a pak samozřejmě světově známý hotel Sacher se svým dortem. Třetí, Caffé Havelka jsme nějak minuly.
 Takže si půjdeme trochu zautrácet ....

21 ledna 2024

Dnes na chvilku ....

 

.... přeruším naše procházení po Vídni,
a budu se věnovat výzvě kterou uveřejnila Helenka na svém blogu. 12 nej z loňska. Když jsem tak vzpomínala a probírala co, zjistila jsem, že i když se to nezdá je to alespoň u mě dost obtížné. On ten můj rok by se dal nazvat vcelku takový nezáživný. Jen občas nějaké vybočení ze stereotypu. Jinak jen zahrada, práce, a strasti domácí které vám ovšem na hlavu nakládat nebudu. Tak to alespoň trochu
 zkusíme ....

V lednu jsem se ještě stále "válela" doma po operaci ruky kdy mi dávali nový kloub do palce pravé ruky. Měla jsem jí samozřejmě šetřit ale nešetřila. Pátý den po operaci jsem už lítala po zahradě s foťákem a v lednu už jsem toho dělala tolik, že jsem skončila na sále zas, tentokrát se zánětem šlach


V únoru to vlastně bylo stejné, ale na konci měsíce mi už doktor dal své požehnání a vykopnul mne mezi zdravé občany. K radostem ale patří naše návštěvy u dcery a vnučky. A samozřejmě nesmí chybět zastavení a cvaknutí tohoto stromu. To byl snad jeden z mála dní kdy bylo krásně a sníh.  


V březnu se odehrála napínavá volební bitva. Opět se volil prezident a i když mnoho lidí dnes reptá a nadává že na Hradě sedí komunista a zelený mozek (výběr komunista x komunista estébák) pořád lepší než ten kdo tam byl před tím. Alespoň nám nedělá ostudu ve světě a člověk se nemusí stydět a bát co zas za trapas udělá. Měla jsem to štěstí, že jsem měla možnost být na Pražském hradě a sledovat inauguraci. Sice jen venku na nádvoří, ale i tak to stálo za to ....


V dubnu jsem se konečně dostala na chatu. Což je pro mne vždycky taková obrovská vzpruha, protože vždycky dojde na naše pražské toulky s Padesátkou. Tentokrát byly tak trochu za kulturou. Pozvala mě na výstavu Ondřeje Sekory do Pellého vily. Šla jsem ráda, protože jsme dlouhá léta poslouchaly s manželem v rádiu pořad Jiřího Anderleho Láska za lásku, což byly jeho vzpomínky na dětství a další životní cesty. V této vile měl dlouhou dobu svůj ateliér a galerii, a tak jsem na místo samotné byla dost zvědavá. Odsud jsme to pak vzaly do Stromovky a byla to luxusní jarní procházka. Další akcí a radostí v dubnu byla návštěva koncertu Ondřeje Havelky ve Svitavách. Takže pokud to nebude vadit na duben přijdou dvě fotky. Tu kterou jsem vyfotila na koncertu jsem o měsíc a něco později vezla kamarádovi na Smetanovu Litomyšl protože si jí u mě objednal na zeď



V květnu jsem absolvovala jako řádný důchodce zájezd spolu s dalšími místními do Rožnova, na Pustevny a do Kopřivnice. Ani na jednom místě jsem nebyla, za to o nich mnohé četla a viděla takže moje očekávání byla asi až moc přehnaná. Nevím. Nebo tahle místa svou krásu uplatní v zimě kdy opravdu vyniknou.... Ale každý výlet mi udělá radost protože mám možnost vypadnout někam ven a jinam. A to se mi později znovu podařilo, protože jsem se opět dostala do Prahy a na toulky Starou Prahou


Červen byl na radosti ovšem vélmi, vélmi bohatý. Začátkem června byla vernisáž mé historicky první výstavy fotek ve zdejší kavárně EVA. Té se zúčastnila  Padesátka a Čerf, i kamarád z mládí kterého jsem strašně dlouho neviděla. Uprostřed měsíce jsme si udělaly se známou výlet do Olomouce na akci Vyznání růžím a pěkně si prošly nejen rozárium ale i město a zdejší krásné kostely. A konečně koncem června nejen že proběhla oslava šestých narozenin Bobule, ale konečně jsem se dočkala svého tolikrát odloženého letu balonem a poprvé jsem navštívila a to hned jako VIP host Smetanovu Litomyšl, kde jsme se opět sešli s mým kamarádem a já, díky tomu že jejich koncert byl natolik žádaný že museli přidat ještě jeden, jsem měla možnost s ním strávit celý báječný den a ukázat mu město i zajít na návštěvu k dceři. Navíc jsem i opět nastoupila do práce a tentokrát už natrvalo. 



Červenec výletový. Častolovice, které jsem doposud znala jen z projíždění okolo a Praha, tentokrát křoví (jak říká Padesátka květinám) při návštěvě Botanické zahrady v Tróji a Trojský zámek


Jak jsem zmínila, mezi mé radosti určitě patří chvilky s Bobulí. V srpnu kdy jsem se motala jen po zahradě jsem jí tu měla na víkend a užívala si to


A je tu září. Návštěva u dcery a procházka s Bobulí den před jejím nástupem do školy. Rozebíraly jsme výhody a nevýhody školní docházky a zjistila, že vlastně těch výhod je víc než nevýhod a že se vlastně strašně těší ale i zároveň trochu bojí... Druhý den jsem jí s rodiči byla do školy doprovodit a obrečely jsme to já i dcera. Přišel konec září a mě se splnilo druhé velké přání, proletět se letadlem nad Brdy. Díky tomu jsem se seznámila i s velmi zajímavým člověkem, kterému jsem vlastně vložila svůj život do rukou. Jako taková pomyslná třešnička na dortu tohoto pobytu na chatě ještě byla zase procházka Prahou a posezení ve velmi příjemné kavárně


Říjen přinesl poslední zahraniční výlet a já se domnívala že to byl vůbec poslední výlet roku. Jenže to jsem se trochu zmýlila. Krásný skoro letní den jsem trávila ve Vídni


Listopadové počasí nebylo nic moc, a tak jsem se pomalu začala připravovat na vánoce a advent. Jenže pak mi přistála na messengeru zpráva jestli přijedu na dandičí setkání do Veltrus! No, taková hloupá otázka! A tak jsme vyrazili na chatu abychom 11.11. v 11:00 přistáli na parkovišti u zámku Veltrusy. Tak přistáli jsme tam o něco později protože nás navigace dovedla místo do kempu na dvůr domova seniorů.... musela jsem zavolat jedné z pořadatelek aby mne po telefonu navigovala. Ale nakonec se ukázalo že nejsme ti úplně poslední, protože po nás ještě přijelo jedno auto. Překvapením bylo že se tentokrát zúčastnili i chovatelé z Němec a že tentokrát nad námi sv. Petr už pantronát neměl a celý den nám docela nemile padal na hlavu jemnější či prudší déšť.... o to víc mě naštvalo že v neděli od rána svítilo sluníčko. Když jsme se museli vracet domů. 


Prosinec byl v práci hodně hektický protože nejdřív onemocněla jedna síla, pak druhá a nakonec i já. Naštěstí nás kovid jen tak lehce líznul a takže to dopadlo dobře. Ale proleželi jsme svorně s mužem svátky a nějak nám to ani nevadilo. Byl řízek a hrachová polévka, tři druhy cukroví a já si to konečně užila podle svého.
 Že nám sem létají už několik let na terasu dravci už jsem párkrát zdokumentovala a vždycky jsem takového návštěvníka charakterizovala jako poštolku. A skoro pokaždé špatně. Jednou to byl moták pochop, pak opravdu ta poštolka a tentokrát to byl jestřáb který byl tedy buď velmi hladový nebo velmi vytrvalý, protože mu nevadilo ani to že stojím za oknem a fotím ho. Stále se pokoušel najít možnost jak se dostat do hradby dřišťálu kam se schovalo naše hejno vrabců a zpoza ní se mu velmi hlasitě vysmívalo ....


No vida, ze začátku jsem psala, že ten rok byl takový nezáživný a ono to vlastně tak hrozné nebylo.... o posledních dvou měsících a co se dělo budou samozřejmě články. Letošek už by měl být co do naší rozhárané finanční situace konečně přinést uklidnění protože jsem od prvního nastoupila na zkrácený úvazek šesti hodin takže se k důchodu konečně přidá i výplata takže by se dalo konečně vytvořit i něco jako rezerva pro nenadálé situace a já budu mít možnost se zas trochu věnovat svým zájezdovým aktivitám. Mám už vybráno, jeden zájezd už rezervovaný a tak zase bude za rok na co vzpomínat!


17 ledna 2024

Kolem parlamentu .....

 


.... a radnice byla první vyhlídková cesta s průvodkyní. 
Budova parlamentu na Ringstrasse je opravdu monumentální budova a patří mezi nejvýznamnější rakouské budovy. Do začátku loňského roku probíhala rozsáhlá rekonstrukce takže dnes se ukazuje opět v plné kráse. Budova je postavená ve stylu řecké klasiky odkazující na to, že v Řecko je kolébkou demokracie. Množství sloupů, soch a trojúhelníkový štít je pro tuto architekturu vlastní. Před budovou je krásná kašna které vévodí socha bohyně moudrosti Pallas Athény která drží v ruce zlatou sochu bohyně vítězství Niké. 
V době kdy jsme ve Vídni byli se město chystalo k velkým oslavám dne státnosti (dva dny před naším 28. říjnem) a tak se mnoho budov připravovalo na volný vstup pro obyvatele Vídně. Jednou z nich byl právě i parlament. Věděli jste, že druhá Rakouská republika jejíž základy vznikaly po II. světové válce kdy po anšlusu připadla Německu a v roce 45 byla stejně jako Německo rozdělená na okupačních zón (Francie, Velká Británie, USA a Sovětský svaz) vznikla 15. května 1955 kdy byla podepsaná mezi Rakouskem a Sovětským svazem státní smlouva která znamenala konečný odchod okupačních vojsk. Rakousko se zavázalo k neutralitě a proto není členem NATO i když svou vlastní armádu má.
Druhá velmi krásná budova v blízkém sousedství Parlamentu je vídeňská radnice. Jak mnozí z vlastní zkušenosti víte, nachází se před ní jedny z nejhezčích vánočních trhů ve Vídni. Tentokrát se i před ní montovaly stánky k nadcházejícím oslavám ....

15 ledna 2024

S říjnovým výletem na chatu se zdálo ....

 

.... že je poslední. Ale nakonec se ukázalo, že 
mne čeká ještě jeden. Ale mezitím jsem se zatoulala pár dní před koncem října do Vídně. Byla jsem tu už na adventním výletu, a tak jsem si říkala že by se hodil třeba i takový podzimní. Byť název byl Vídeň v barvách podzimu, byla to spíš Vídeň pozdně letní, protože sluníčko svítilo a hřálo ostošest. Co už nebylo tak příjemné bylo ranní vstávání ve čtvrt na tři. Nějak jsem nechápala proč, když vlastně jsme byly předposlední zastávka a pak už jen Hurá Vávro na Vídeň. Vysvětlení se nám dostalo od paní průvodkyně. Nejen že se musela ve Svitavách udělat přestávka řidičů kteří byli na cestě už od půlnoci, ale vzhledem k tomu, že byla zamluvená prohlídka v Schönbrunnu od devíti hodin tak prostě raději volili o něco dřívější odjezd. A nakonec se i vyplatil protože už za Hradcem Králové se dostali do kolony za bouračkou. Navíc pokud v Rakousku nejste v devět na značkách, máte smůlu a i když máte prohlídku rezervovanou tak vás při zpoždění už nevezmou. My dorazili na místo o půl deváté, takže jsme měli možnost se na půl hodiny ještě projít do parku. I když jen v jeho dolní partii, dojít až ke Glorietu by znamenalo sprint nahoru do kopce a zase dolů. Nějak mi to zas tak moc nevadilo protože u něj jsem byla při minulé návštěvě. 
Bohužel ukázat vám pokoje nemohu protože nyní je zde zákaz focení. Dřív tedy nebýval, ale co naplat ....

13 ledna 2024

V naší říjnové procházce pokračujeme .....

 


.... v horní partii anglického parku. Tady má park
trochu jinou podobu. Jelikož se nachází na skalnaté vyvýšenině, a má tak slunnou a teplejší podobu než jeho dolní část kolem Huťského potoka, i jeho podoba je trochu jiná. Stromy které jsou vystaveny mnohem víc rozmarům počasí jsou tu tvarovány větrem a mají roztodivné tvary, tady převládají spíš borovice a duby a pak různé náletové keře. A také tu najdete spoustu stromů mrtvých, které občas vypadají i trochu strašidelně. A těm jsem pár fotek věnovala ....

11 ledna 2024

Sice bylo teď pár dní ....

 


.... krásně slunečných, takže jste si
sluníčko i užili, nicméně bylo zima a nebarevno. Ráda bych vás teď pozvala do jiného slunečného dne kdy bylo, ač na začátku října, krásné počasí se skoro letní teplotou a ještě bylo všechno krásně zelené. Jsem zvyklá jezdit na chatu až o svátku 28. října kdy tak nějak zakončuji sezónu. Ovšem po pár minulých let se stalo že všechny tři podzimní svátky mi vyšly krásně slunečné a teplé. Letos tomu bylo trochu jinak, vzhledem k tomu že jsem chodila už do práce a náhradnice která za mne občas zaskočila nebyla. Takže můj poslední delší pobyt se vázal k prvnímu, zářijovému, svátku. A i první tři říjnové dny jsem si vyprosila. Ale vzhledem k tomu co všechno se mi podařilo absolvovat tenhle závěr sezóny byl opravdu vyvedený. I když při mé již klasické návštěvě dobříšského anglického parku chyběla ona zlatá atmosféra zbarvených buků. 
Nicméně trochu náznaků toho že je podzim přece jen bylo ....

07 ledna 2024

Aby jste si .....

 


.... po poslední procházce Prahou
trochu odpočinuli, mám pro vás něco trochu méně únavného. I když jak se to vezme. Nebudete namáhat tělo, anóbrž hlavu. Objevila jsem jednu zajímavou apku která mě tedy hodně baví. (Ostatně letošní moje PFka vznikla v ní) A tak jsem si řekla, že by díky ní mohla vzniknout nová zábava. Hádanky .... Jmenovitě hádanky fotografické aneb Jak znáte dobře naše památky? Jedná se o to, že vám sem předhodím vždycky nějaké notoricky známé památky, ovšem upravené v téhle aplikaci a vy budete moci hádat o jakou památku jde ....
Takže jdeme na to. 




Jen napovím, že první památka se nachází nedaleko druhé a zbylé dvě fotky jsou jedna a táž stavba. Obzvlášť druhou fotkou jsem tuším dost napověděla o které stavby jde 😉 ....

05 ledna 2024

Cesta po krásných výhledech ....

 


..... na Prahu a její nejkrásnější části 
vedla od sv. Gabriela Švédskou ulicí, pak zkratkou mezi vilami na Hřebenka a odsud je to už jen co by kamenem dohodil do Petřínských zahrad. A tady se vám začnou ty pohledy pomalu objevovat. Nejdřív se můžete kochat pohledem na pražský Manhattan, čili na výškové budovy nad Vyšehradem. Pak jak procházíte po cestě zahradami vidíte na Smíchov, na Vinohrady s kostelem sv. Ludmily, a pak už se před vámi začnou objevovat Staré Město, Malá Strana, Hradčany ....
My jsme to s Padesátkou vzaly hlavní cestou kolem jezírka s lachtanem, okolo zříceniny bývalé hájovny k průchodu strážnicí v Hladové zdi, odsud k vyhlídkové restauraci a stanici lanovky Na Nebozízku. První naše zastávka byla na místě kde to zapíchneme vždycky. V bistru nad restaurací Petřínské terasy. Dřív jsme si tu dávaly výborné víno z černého rybízu, ale zjistily jsme že tu mají nejlepší a nejlevnější Aperol který jsme kdy v Praze pily, takže si dáváme klasicky ten. Odsud dál směrem po cestě která vede pod Strahovským klášterem. K němu jsme ale nešly, zhruba v polovině cesty jsme po schodech sešly do ulice Vlašská okolo vily kde žil a tvořil Cyril Bouda. Krátce jsme nahlédly přes už bohužel zamčené dveře do kostela sv. Karla Boromejského. Ve Vlašské sídlí v palácích Schönbornském a Lobkovickém asi dvě nejdůležitější velvyslanectví v Praze a to velvyslanectví USA a SRN. Před německým se Vlašská roztáhne do malého náměstí z kterého jsme pokračovaly ulicí Tržiště dolů směrem k Malostranskému náměstí. Tady jsme objevily jednu velmi příjemnou a zcela novou kavárnu Lžička caffé. Z původní zamýšlené jen krátké zastávky byly nakonec asi dvě nebo tři hodiny, kafe, Aperol a sklínka vína. Aperol tedy nebyl nic moc, asi jsme se prostě namlsaly na tom Petříně, za to Hibernal který mne v nabídce hodně překvapil byl velmi dobrý. 
Pak už jsme se skutálely dolů na Malostraňák a tady jsme si počkaly na tramvaj k Andělu a mě dál ke Smíchovskému nádraží .....

03 ledna 2024

Až pojedeš do Prahy ....

 


.... chci vidět Gabriel loci. Tak zněl požadavek
Padesátky. Dalo by se říct, že měla štěstí že narazila na odborníka. Tedy ne úplně na stavbu  samotnou, ale na okolí a cestu k němu. Patří totiž do míst která znám velmi dobře od mala. A tak jsme dva dny po mém leteckém dni vyrazily v sobotu na Smíchov. Sraz u Smíchovského nádraží, tramvají k Andělu a nákupním centrem přes Kartouzkou  ulici nahoru parkem Sacre Coeur ke kostelu do areálu bývalého kláštera sv. Gabriela. Tenhle kostel byl pro mne od mala takovou tajemnou stavbou. Zpoza vysoké zdi vykukovaly dvě štíhlé věže a režné cihlové zdivo s okny v románském stylu ještě tu  tajemnost podtrhovaly. Místo samo přístupné bývalo jen v době kdy se tu konala nějaká velká mezinárodní filatelistická akce, budova totiž patřívala České poště. I když stavba vypadá jak není stará, opak je pravdou. Byla postavena v letech1888 -1891 jako první řeholní konvent benediktinek beuronské kongregace v Praze. Jeho součástí je právě i kostel Zvěstování Panny Marie, známější jako kostel sv. Gabriela. Kostel sice přístupný je, pořádají se zde bohoslužby, ale mimo ně se bohužel do něj nedá dostat. Zbylé úžasné prostory opět není možné vidět pokud zde nepořádáte svatbu, konferenci, workshop, firemní večírek či jinou komerční akci. (Nicméně dají se zakoupit vstupenky na prohlídky s hraběnkou Monicou Bubna - Litic která vás provede jak po areálu tak i po kostele). Zhruba deset dní po naší návštěvě se zde konala Umisťovací výstava koček na kterou se Padesátka vydala už sama. A dokonce nezakufrovala! Ale interiéry můžete znát i z filmů a které si pronajímají zahraniční produkce ale i čeští filmaři ....

02 ledna 2024

Hop a skok ....

 

..... a dosedneme na sedinku. Tak nějak
to vypadalo když jsem pozorovala tandemové seskokem padákem. nejdřív se přihnala parta ženských doprovázených několik členy rodin, po nich pro změnu banda mladých Asiatů. Ženy byly až z Lišova u Českých Budějovic, dobrovolné hasičky a doprovázely jednu ze svého středu, která tandem dostala jako dárek k narozeninám. S ní to bylo těch pár rodinných příslušníků. Odkud byla banda Asiatů nevím, vím jen to, že to jsou děti vysoce postavených Číňanů, kteří tu v Čechách podnikají či jsou v dozorčích radách různých firem a svým dětem platí takováto dobrodružství po celé Evropě. 
Bylo zajímavé to pozorovat. Vzlétlo letadlo, chvilku se nic nedělo, pak se odněkud z nebe ozvalo šílené ječení, pak ššššššššvuuuuum a už přede mnou seděl na zemi pár skokanů. A za chviličku zas, a tak pořád dál dokud nebyli všichni na zemi .....