28 června 2012

Pejsčí....

Dneska se flákali jak kluci psí, tak já. Dala jsem si na jeden den od veškerého vrtání v zemi volno. A jen jsem si tak seděla na lavičce pod růží a fotila kluky jak lemrojdili stejně jak já.....

Bačí se protahoval seč mu síly stačily....



Bobeš ze sebe dělal předložku. Ten červený flek není krev, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale rybíz v kterém se chvíli před tím válel....jinak musím říct, že jak vloni nechtěl zarůstat ani náhodou, teď to jde pěkně fofrem, ještě na začátku týdne jsem ho mazala krémem na opalování aby se nespálil, protože měl místy až holou kůži jen s pár chlupy....


Mates je ze všech tří největší model. Bobeš se odvrací jak jen zmerčí že mám v ruce foťák, Báča raději hned odchází ale Mates ne, ten si to užívá...



Takto byl jedině dneska ochoten Bobeš pózovat....Tak kdyby sám pózoval na výstavě to by byla radost pohledět....má tu postoj zcela výstavní. A sám od sebe....


Jedna portrétní Báči...


No jo, je to už přeci jen pán v letech a bílá tlamka to jen podtrhuje, ale ťunťa je to stejnej v devíti letech jak když byl štěně. Nechá si od Bobeše i Matese všechno líbit a oni potvory to pěkně zneužívaj...
Jo a ještě jeden člen smečky byl dneska venku. Pravda jen v náručí a trošku na trávě, ale vůbec se mu tam nelíbilo. Inu opravdová kočka domácí....dcery mainský kocour Baldrick....


Jak moc se mu to nezdálo je vidět i na těch jeho kukadlech....

Dost již bylo dráždění chuťových buněk...

...tak zase troška krásy sice pomíjivé, leč neškodné co se týče přibírání na váze...
Neboť péče o zahradu je někdy pěkná fuška a dřina a výsledek bývá značně nejistý. Bude to ve finále vypadat tak jak si představuji? Budou mě kytky kvést tak jak mají? A budou vůbec vypadat tak jak na obrázku? Otázek je vždy mnoho a odpověď dá jen čas. To nemluvím o další péči o záhony po výsadbě, ale to si myslím že většině z vás nemusím vykládat, protože víte o čem je řeč.

Ta krásná modrá květinka, která mne dnes inspirovala k focení se jmenuje latinsky TRITELEIA LAXA a české rodové jméno nemá, i když by to asi taky neznělo o moc líp než ta latina. Patří mezi cibuloviny a já si jí koupila už někdy před šesti lety a od té doby mi se střídavými úspěchy kvete. Se střídavými proto, že jsem původně zakoupila pězt cibulek, postupem času se rozmnožily, ale kvetou jen někdy. tak doufám, že při nynější generálce na záhonu je vytahám všechny...




Kvěy Hosty jsem tu měla již jednotlivě tak pro ty kteří jí neznají ještě pohled na celé květenství...


Na konec jedna růžičková i s pavoučkem a navíc pro dobré pozorovatele i s pavučinou kolem...


Jsem jak čokoláda....

Jak čokoláda na slunci, tak rozpouštím se
když mám tě vedle sebe. Jak čokoláda v
v parném létě nechaná napospas slunci
tak cítím se když tě dlouho nemám...

Když moje ruka marně hledá vedle sebe,
hořký pocit beznaděje jak tmavý stín si sedá.
Hořká, mléčná, bílá v tu chvíli jen ona mi společnost dělá.
Jak čokoládou tekutou se prodírám myšlenkami
a putuji za tebou s lepkavým pocitem, že víc se dělat nedá.

Jak čokoláda nechaná napospas slunci,
tak rozpouští se vědomí a svědomí se nehlasí.
Proč asi? Mělo by? Mělo by!
Když před zrcadlo si stoupám, pak i váha hlásí
to co i oko zaznamenává. Že konec měl by být asi...

Čemu?
Našemu vztahu, naším hrátkám, vždyť vše
co mě na nich tak láká, je hříšně krásné,
lákavé a jasné.
Jen nechat si zadní vrátka, aby ta vášeň
moje sladká nebyla jak židle vratká.

Až na ní usednu a pode mnou látka praská
pak pozdě je. Ta moje velká láska však ne k muži,
ale k čokoládě je....