.... a tak i já musela opustit útulnou a laskavou náruč mé chatičky
a vrátit se zpátky do gubernie. Musím říct, že letošní velikonoce se vydařily na jedničku s několika hvězdičkami. Nejen počasím, ale i programem a jako bonus i setkání s lidmi kteří jsou mému srdci hodně blízcí. Po pátečním nákupním maratonu (přeci jen nemám
civilizaci s obchody úplně za rohem) přišel sobotní plánovaný výlet do Prahy a procházka po jarně rozkvetlém Vyšehradě s Padesátkou, která mi byla velmi zasvěcenou průvodkyní, neb tu pár let pod Vyšehradem bydlela.
Neděle jsem napůl věnovala velikonočnímu úklidu po zimě, to totiž musím dělat jen když jsem na chatě sama, protože mi to alespoň vydrží. S mužem nikolvěk. Ten má dar udělat tam bordel jakmile vstoupí z auta na verandu. A odpoledne zahrada. Ta nebyla jen na jeden den, ale to nejhorší, sekání cca 1500m2 zahrady, vyhrabání starých šišek, spálení bordelu v malém příručním ohništi a odvození pohrabaného listí jsem do večera zvládla. V pondělí záhonky. Moc jich tam, právě kvůli velkým prodlevám v návštěvách nemám, nicméně i těch pár metrů mi zabralo skoro celý den. Potřebovaly zbavit nánosů březového listí a množství šišek, načechrat hlínu a zasít semínka trvalek, ale i letniček, aby plevel přece jen neměl takovou šanci se rozrůstat. Na pozdnější odpoledne se ohlásil s návštěvou kamarád - hudebník, předběžně jsme se domlouvali už na březnovém koncertě O.Havelky v Litomyšli, o kterém jsem tu psala. Nebylo jisté jestli dorazí, práce, koncerty to všechno mu zabírá hodně času, nicméně nakonec mu zbyl a dorazil. Probírali jsme staré známé ze sídliště, to jak to tam teď vypadá, společné koníčky (kdo se jich ještě drží a kdo ne) a nakonec i ta vnoučata. Čas je neúprosný, a oba jsme už, ačkoli se necítíme, prarodiči. A oba si to užíváme.
V úterý jsem měla v plánu zajít si do Kytína, a navštívit nově zrekonstruovaný a do provozu daný zdejší minipivovar. Jenže vítr, který se začal zvedat už v pondělí večer přes noc zesílil do takové míry, že lámal větve ze stromů a jelikož cesta vede povětšinou lesem, nechtěla jsem riskovat, že mi nějaká přistane na palici. Navíc obloha hrozila tím, že se co chvíli rozprší (bohužel, nestalo se tak) a udělala se kosa. A tak jsem si pěkně zatopila v krbovkách, udělala si svou oblíbenou sauničku, a věnovala se celodennímu lenošení. A to dokonce i s čistým svědomím, protože všechno co jsem chtěla udělat bylo hotové a dokonce jsem stihla i něco navíc.
Průvodcem dnem se mi stal císař Claudius, vínko a hudba.
No a ve středu jsem všechno pěkně zabalila, pozamykala, povypínala a vydala se na cestu domů. Bylo mi jasné, že po těch skoro pěti dnech mne čeká doma kupa práce, neboť muž a psi měli volné pole působnosti. A vůbec jsem se nemýlila, taky už to mám za ta léta zmapované. Naštěstí jsem se doma moc neohřála, jen jsem po příjezdu hupsla do vany a z vany rovnou do práce. Až včera jsem se rozkoukávala a uklízela. A zjišťuju co všechno mne čeká co se týče zahrady.... jedině co jsem nestihla bylo se jít projít do lesa. Udělala jsem něco fotek na Vyšehradě, vyfotila pár květů na zámecké magnólii na Mníšku a to by tak v kostce byly moje letošní velikonoce. Opravdu po dlouhé době vydařené a podle mého gusta !😉😊
