čtvrtek 13. listopadu 2014

Jak jsem k blogování přišla .....



Začnu tak trochu out of theme.....
Když se mi v listopadu roku 2008 choulil v autě na klíně chomáč šedivých chlupů s bílošedou čupřinou
netušila jsem co všechno jednou vnese do mého celkem klidného života neposkvrněného používáním počítače
natož sociálních sítí. O nějakém fotografování nemluvě. Zatímco dítka podlehla nejprve mailovému a později chatovému a ještě později fejsbukovému šílenství, já propadla šílenství výstavnímu. Bylo to spojené s podmínkou mého kamaráda že nechám Bobeše uchovnit. Na to je potřeba několik výstav s výsledkem nejhorším V3. A pak si můžu dát od toho vcelku pokoj. Jenže mne to popadlo a zalíbilo se mi to a tak zatímco okolo v rodině řádilo síťování já si v poklidu chodila po výstavách. A jak se mi to víc a víc zamlouvalo, dokonce jsem začala kvůli výstavám znovu po mnoha desítkách let i fotit, přemýšlela jsem víc a víc o krásných webových stránkách věnovaných našim úspěchům, tak jak jsem to viděla u mnoha jiných chovatelů. Jenže problém byl v tom, že já nebyla (a vlastně stále nejsem) zběhlá v téhlé sféře počítačového tvoření, synek neustále tvrdil že nemá čas a tak se mi představa vlastních webovek stále vzdalovala.
Až do začátku května roku 2010 kdy jsem na jedné výstavě v rozhovoru mezi dvěma vystavovatelkami zaslechlo ono kouzelné slovíčko BLOG.
Našpicovala jsem tedy uši a při čekání na vstup do kruhu jsem pozorně naslouchala popisování v té době už velmi zanícené blogerky o tom jaké výhody to skýtá, jak je to zajímavé a hlavně jak je to jednoduché. Po návratu domů jsem tak trochu na tenhle rozhovor zapoměla ale pak, nevím už kde, jsem narazila na server Blog.cz a vábení Založte si blog zdarma! Tož jsem si řekla že by to vlastně mohla být taková náhrada za klasické webovky a pustila jsem se do tajů zakládání, úpravy, dalších věcí spojených s tímto fenoménem. Narozdíl třeba od Malkiela jsem měla hned od začátku jasno o názvu. Jelikož se mělo jednat o blog o plemeni Dandie Dinmont teriér, o jeho vlastnostech a potažmo o našich výstavních a jiných úspěších, o soužití naší smečky a i vlastně o focení okamžitě mne napadla parafráze na název románu Johna Irvinga Svět podle Garpa (ostudně přiznávám že jsem ho nečetla!) a tak vznikl blog Svět podle Dandíka. Dokonce jsem proplula bez pomoci a bez újmy na psychice i všemi úskalími všech požadavků Blog. cz při zakládání, jen mi nějak nešlo zadat přesnější počítání návštěv. To se podařilo až po dvou a půl letech prostě zčista jasna, ani nevím jak. Trochu to byl zprvu boj s vkládáním fotek, protože ty byly vlastně druhou nejdůležitější položkou blogování, ale i to se časem lepšilo a lepšilo. Když dnes koukám zpětně na to hopsání fotek po stránce říkám si jaké že to kopyto se pustilo do téhle práce Mrkající. Už párkrát mne napadlo že bych je mohla uspořádat tak aby byly úhledně řazené, proč ne, ale zase si říkám že to prostě k těm začátkům patří a tak je nostalgicky nechávám v tom neladu dál.
Zpočátku jsem všechno výstavní i dění kolem komentovala z pohledu Dandíka. Jenže časem se ukázalo, že jen tímhle nelze plně využít možností které blog dává a postupně se témata začala nabalovat, rozšiřovat a košatět.
Přibývala rubrika za rubrikou a začaly se plnit galerie. A dokonce i komentáře. První mi přistál docela brzo, hned tři dny po zveřejnění prvního článku v povídání Jací jsme . Ovšem na delší dobu taky poslední. Tedy alespoň trochu k věci. Nepočítám komenty typu Klikni mi prosíííííííííím ..... i když ten byl taky během května jen jeden.
Až 16.9. 2010 byla mým historicky prvním komentátorem z těch známých blogerů SignoraA a to u článku na TT o snech.
A byla vlastně i první blogerkou kterou jsem začala sledovat a navštěvovat abychom se posléze dopracovaly k tomu že si občas zavoláme. I když ještě se nám nepodařilo se sejít osobně jako už s některými jinými blogery a blogerkami.
A jak vlastně vypadal můj úplně první blogerský počin tak to můžete lehce zjistit. Byl předlouhý a neskutečně neúpravný.
Ale já byla nadmíru šťastná že jsem sama dokázala zvládnout takovou do té doby (pokud nepočítám účetnictví) naprosto neznámou stránku používání kompu a že se začala psát nová kapitola mého života. Života se sítěmi, psaním, focením a povídáním si se stejně postiženými, života s drogou jménem BLOG!