pátek 17. července 2015

Závěrečný pelmel .....



To, že jsme jeli s dcerou a jejím
partnerem za kamarádem na jih nebylo jen tak.
Jelikož ho bere jako svého dalšího tátu, protože oba mají
neskutečně moc stejných zájmů a dokonce i zvyků, (a já si
nebýt stoprocentně jistá že opravdu není její otec bych řekla)
že tomu tak i je) chtěla mu svého přítele představit.No a na mě
bylo otrimovat Bobešovýho tátu. Tedy bylajsem o to požádána.
Původně mi ho měl přivézt k nám na chatu, jenže cesta se
nekonala a tak jsme todomluvili na tohle setkání. Jel s
námi i náš Bobí, protože původně
plánovaný pobyt s Matesem
jsem rozhodně zavrhla.
Za prvé vím jak se
chovají oba Bobešové k sobě navzájem, za druhé ten náš
se nemusí hlídat kam zrovna leze, což Mates by se musel na každém
kroku a za třetí vím že velkej Bobeš zrovna moc jezevčíky nemusí.
Ale jako vždy to bylo skvělých pár desítek hodin, tentokrát obzvlášť
přínosných pro dceru. Nejen že si kamarád s jejím partnerem padli
do noty a byl tedy náhradním otcem schválen, ale měla možnost
si zajezdit s traktůrkem, mít tu čest vytáhnout uloveného pstruha
(aspoň v něčem se vydala na chvíli v mých stopách, i když já
ty ryby chytala od mala) a zjistit jak to chodí ve včelích
úlech a včelstvech vůbec. Vůbec se nám nechtělo
zpátky, což je obvyklý stav věci. Zvlášť proto,
že povětšinou se nám podaří tenhle
výlet tak jednou ročně. A to je
fákt málo. Ne proto že by
jsme byly nevítané, ale
pro celkový nedostatek času jak ze strany mé dcery
tak i mého kamaráda a skloubit to dohromady s jejími turnusy
a jeho vláním v práci, případnou možností že se tam zrovna
bude vyskytovat během týdne a navíc bez rozsáhlého
příbuzenstva, je opravdu oříšek.


Kamarádova velká záliba. Stádečko quesantských ovcí. Vlastně to byl
první impuls k tomu jeho hospodaření. Tyhle všechny už jsou čistokrevné
a papírové. Ty první tři ještě zdaleka nebyly "urozené". Z nich zbyla
jen Ludmila, nejstarší ovečka a šéfka celého stádečka.....


Jsou to takové terénkozy ....


Při jízdě na traktůrku jsem to svoje dítko bohužel nevyfotila protože
jsem neměla foťák po ruce, ale při výlovu už ano, protože jsem tam
číhala na vážku. Samozřejmě nepřiletěla .....
Ovšem když jsem viděla to plivátko, nevěřila jsem že by tam vůbec nějaké ryby mohly být.
Stejně tak že je to hlubší než to ve skutečnosti vypadá. Opravdu
tam jsou a opravdu to hluboké je. A to je ještě hodně nízký stav vody protože
je výška hladiny v rybníčku odvislá na výšce hladiny řeky. Voda tam
totiž prosakuje z řeky ......




Dobojováno! A hurá s ním do udírny.....


A nakonec velkej Bobeš a jeho pózování .....






Náš Bobeš se v předtuše toho, že i na něj přijde brzy řada raději držel
v bezpečné vzdálenosti....


A jeho zamáváním ocáskem se loučíme s krásným koutem ve stínu Novohradských hor.