Sama za sebe se nerada dívám zpátky, ale jsou určité výjimky
kdy to dělám docela ráda. A to když si prohlížím fotky, a připomínám si co jsem za ten rok kde navštívila, prošla
a viděla. Připomenu si posezení na sluníčku na schodech před chatou, které předcházelo procházce po lese. Nebo ranní vstávání před dlouhou cestou na výjezd za hranice. I obavy z toho jestli počasí nezhatí mé plány. Ale i smutek z toho co definitivně skončilo, fotky míst kam už nebudu patřit. A zároveň zjišťuji o kolik zas méně jsem oproti loňsku a předchozím letům vloni fotila...
