Brdy byly odjakživa trampským rájem.
Nedaleko od Prahy, ale zároveň spousty hlubokých lesů,
zapadlá místa kde dávají lišky dobrou noc. Vísky roztroušené
pod kopci. To byly Brdy za první republiky. Dnes už z těch lesů
hodně zmizelo, chat přibylo, přibylo cyklostezek, turistických cest, ale
svou určitou tajemnost si uchovaly. Mezi takové dříve trampy ale
i skauty oblíbené místo je víska Kytín. Třeba moje mamina tam
jako skautka jezdila na tábory. Já jsem přes Kytín projížděla
jen jednou a to když jsme jeli se synem na raketovou
základnu která se nachází na hřebeni nad Kytínem.
A tak jsem si řekla že bych mohla tohle místo
navštívit znovu. Pěšky a jak jinak, s foťákem. Vím že
tam je kostel který jsem si chtěla nafotit jako základ pro
další kolo sakrálních staveb a vůbec se tak nějak porozhlédnout.
Cesta nebyla dlouhá, jen kousek lesem a pak zkratkou
přes pole. Hned na začátku jsem si všimla nové
úpravy plácku u autobusové zastávky a malé
dřevěné sochy s popiskem .....
Na něm jsem se dozvěděla, že se jedná
o jednu z několika které vznikly při loňském dřevosochařském
sympoziu. Ty vám ukážu v samostatném článku. Oproti minulé zběžné
návštěvě jsem zaregistrovala že se náves dost změnila, a to k
lepšímu. Byla taková jakoby učesaná a čistá ..... a
zřejmě to nebude vše, probíhá rekonstrukce
jedné stavby která mi připadá jak malý
pivovárek. Další co mne překvapilo
byl čilý ruch, ovšem jen do té
doby než jsem zjistila že jsou
návštěvy ve zdejším
domově důchodců.
Chcete si posedět? Není problém, jen si musíte vzít nějaký polštářek pod sedinku
Království zdejšího vodníka
Ve stínu umění
Dušičky už nesbírá, ale hrníčky stále
Jedna ze soch, tedy no, soch. Spíš instalace. Jménem Rybář
Ještě se lodičky dělají
Trocah jiskření
Po slunci .....
.....a proti