28 srpna 2022

Letošní nej překvapení ....

 

.... co se týče kvetení, je jednoznačně můj
leknín. Už prvním květem mne překvapil, a teď zhruba po měsíci od prvního květu tu je květ druhý! ....



Druhý kdo mne překvapil dalším květenstvím je křín. Touhle dobou už mi nikdy nekvetl, je to spíš takový pozdně jarní či brzce letní fešák. Letos se ale velmi zadařilo, při prvním kvetení měl pět květních stvolů a teď mi vyrazil dech s dalším





27 srpna 2022

Druhé variace na dané ....

 


.... téma. A tím je odkvetlá pampeliška. 
Po dva dny tu byla ráno hustá mlha, která se ale zvedla vždycky bleskovou rychlostí, takže jsem ani nestačila někam vyrazit fotit. A po ní vždy zbyla rosa jak hrom. Zahrada byla mokrá jak kdyby půl noci propršelo. Tak jsem si vyrazila s nexíkem a starosklíčkem s mezikroužky vyzkoušet jestli by se ta rosa spolu se sluníčkem dala nějak využít. Co z toho vzniklo a jak se to podařilo vám teď předkládám ....

24 srpna 2022

Znáte ten pocit ....

 


... když ráno otevřete oči a od prvního okamžiku
víte že jste se vzbudili do dne blbce? Tak přesně tohle se stalo v pondělí. O půl sedmé ráno mi začal u hlavy vyřvávat telefon (domnívala jsem se, že režim Nerušit tohle eliminuje) a když jsem viděla na displeji kdo volá, bylo jasné že mne čeká co nejrychlejší nástup do práce. Druhý pohled směřoval k oknu. Jasně.  Hnusno, mokro, šedivo. Samo o sobě by to bylo už otravné, jenže po třičtvrtě  roce čekání mne večer čekal můj vysněný let balónem! A hned mi bylo jasné, že prostě nebude.... 
V práci jsem lítala od sedmi do jedné jak hadr na holi, zůstali jsme jen ve třech, jedna kolegyně se o víkendu zřejmě trochu víc napila než snesla a nebyla schopná jít do práce a druhá si vzala dovolenou na cestu do Polska. Takže popravdě jsem byla docela ráda že se let nekonal. Být ještě další tři až čtyři hodiny na nohou, tak na to jsem zrovna už náladu neměla. Další nejbližší let tady od nás byl stanovený na 7.9. a tady nastal problém. Vím, že bych měla jít na operaci. Věděla jsem od doktora že by měla být v září. Nevěděla jsem ovšem kdy. A z nemocnice se stále nikdo neozýval. Takže nezbylo nic jiného než zase kontaktoval nemocnici. Tam jsem se dozvěděla "milou" věc. V září nic, až 25.10. ovšem pokud do toho nehodí vidle něco jiného. Nový termín letu stihnu (doufám že už bude hezky) a ještě stihnu i poslední zájezdy které mám zaplacené. Adventní jsem zatím zrušila. 
Po obdržení nových záloh na plyn mi, resp. nám skončí veškerá sranda. Jeden důchod za plyn, druhý počítám za elektriku, co vydělám půjde na mé závazky, a z toho co a jestli vydělá manžel možná na život. Vítejte v realitě!

20 srpna 2022

Variace na jedno téma ....

 


.... čili monotématicky květ krvokvětu či jak 
se dřív latinsky jmenoval Haemanthus pohledem starosklíčka. To bylo vlastně nejnovější focení, i když už z minulých čtrnácti dnů. Většinu času po něm jsem trávila lenošením na bazénu či lehátku na terase (v práci díky celoevropské krizi začíná krize taky, takže odstávky se konají nejen v pátek ale už od středy a tak jsem do ní chodila jen sporadicky) do toho mi přijela návštěva z Prahy, a počítač musel na den do nemocnice, protože mi začal stávkovat disk a pracoval jen když se mu chtělo. Naštěstí narozdíl od práce kde to začíná zavánět nemilým průšvihem, se tenhle problém vyřešil promptně a bez ztráty jediné fotografie či záložky. A musela jsem začít řešit problém zvaný bazén - zelený děs. Nechtělo se mi už do něj cpát další peníze za chemii, takže jsem vytáhla čerpadlo a začalo kompletní vypuštění. Tak po patnácti letech si to už zasloužil, Jen mi do toho teď hodilo vidle počasí, protože se přihnala bouřka a začalo dost silně pršet. A tak se teď momentálně přetahuje čerpadlo se svatým Petrem. No, tak ono to bylo potřeba, co si budeme povídat, sucho už bylo dost dlouhé .....

14 srpna 2022

Kdysi jsem měla ....

 

.... u staré švestky místo nynější bílé popínavé růže
jinou. Tuším, že žádná zahrada se v určitém období bez ní neobešla. Pnula se po plotech, pergolách a různých konstrukcích. Svou podstatou krasavice krásná, ale strašně choulostivá co se týče chorob. Tedy hlavně jedné, a to padlí růžového. To mi jí během let zcela zahubilo a neplatil na něj ani postřik. Takže když jsem si z chaty dovezla oplégr té bílé krásky a podařilo se mi ho zakořenit, šla na její místo. Je zajímavé, že ta je odolná vůči všem chorobám které normálně růže napadají. 
Ovšem sousedka má hned vedle plotu jeden exemplář a ten se mi tak trochu po plotě plazí a dělá parádu, a zároveň velmi vděčný objekt pro hrátky se starosklíčky ....

12 srpna 2022

Červencové focení ....

 


.... začalo na kraji pole. Šla jsem z procházky a u kraje
cesty se na mě smály vlčí máky. Letos jsem jejich focení díky vedrům jak propásla, tak ani nebyla chuť se někam vypravit. Mám i na zahradě, z loňské směsi mi jeden vyrostl na záhonu a dva jsem přestěhovala z místa kde by přišly k úhoně do jiného záhonku. Ale tak rychle vykvetly a dokvetly, že jsem po návratu z dovolené našla už jen zelené makovičky. Jsem zvědavá, jestli příští rok někde zas nějaký vyroste. Je to taková potvora zvláštní. Tam kde ho člověk vyseje, tam neroste, ale roste si tam kde se mu zachce i bez toho, že by ho tam člověk sel. Tak jsem vzala zavděk alespoň těmi u cesty. Málokdy má mák jen čtyři okvětní lístky, ale tady byly hned tři. I s hmyzími návštěvníky ....

11 srpna 2022

Kde jsou ty doby ....

 


.... kdy jsem žhavila foťák každý den a fotila 
a fotila. Bez něj jsem nešla ani do města za nákupy, natož když jsem jela do Litomyšle k dceři! Tedy nutno podotknout, že tenkrát jsem měla ještě svého malého ultrazoomka který v kabelce ani moc netížil ani nezabíral místo. Ovšem i první nikouší zrcadlovka byla tahána jak koťata kočkou z místa na místo, byla sice větší ale plastová, takže váha se o moc nezvýšila. Až s nákupem druhého Nikouše, celokovového, se situace výrazně změnila. S velkým objektivem a váhou kolem kila a půl už je to sakra znát když ho mám v kabelce. 
A tak jsem s radostí přivítala doma starouška Nexíka, foťák z druhé  generace tzv. mirorlles, čili bezrcadlovek. Výhodou je rozměr kompaktu, ale možnost výměny objektivů jak u klasické zrcadlovky. Pořídila jsem si ho hlavně kvůli starosklíčkům, na něm mi totiž ostří na nekonečno. Jenže problém je v tom, že prd vidím, a on nemá hledáček ale displej. A na něj nejsem zvyklá vůbec fotit, vždycky jsme preferovala u aparátů hledáček. Tak jsem si na něj pořídila něco, čemu se mezi fotografy říká kaplička, ale oficiální název je LCD viewfinder a funguje to jako hledáček, ale dává se na displej aparátu. A samozřejmě že i zvětšuje. Na aparát se přišroubuje kovový rámeček a na něj se magneticky přicvakne právě tohle udělátko. Na kytky skvělá věc. Ostatně i na focení další to je dobré, protože přes něj dobře vidím na to jak mám na co zaostřeno, neboť to se mi na displeji ukazuje barevnými "stíny" okolo foceného objektu , což je skvělá vychytávka kterou bohužel zrcadlovka nemá. Tedy aspoň ta moje. Takže by se dalo říct, že prostě podmínky zas super. Ale já zjišťuju, že fotím stále míň a míň. A míň sebou foťák nosím, a když už si ho vezmu, kolikrát ho ani nepoužiju. Nějak ztrácím radost z každého nově rozkvetlého květu který se na zahradě objeví, ze západu slunce, z krajiny. Jó, u televize si u dokumentů z přírody sice pořád říkám ježiš, to by byla skvělá fotka ale mne samotnou nic nikam netáhne fotit. Ani na tu zahradu. Zjistila jsem, že krom fotek z Prahy jsem za dva měsíce nafotila jen těch celkově zhruba třicet fotek kytek, které teď předkládám. Za dva, respektive dva a půl měsíce ! A teď v srpnu ještě ani jednu !!! No je to se mnou nějak na pováženou ....

09 srpna 2022

Už v minulém článku jsem ....

 


.... naznačila, že z výletových fotografií už 
dále nic nebude, a opět se začnou (ve velkém) objevovat fotky květů. Tak už si říkám, že začíná možná být ten blog tak trochu (možná i dost) monotématický. Kytky, kytky kytky.... občas nějaký ten výlet a pak zas kytky. Jenže co s tím. Na brzké stávání a focení na loukách jsem líná, ano, miluju spánek. Navíc nějaké pěkné louky z výhledy do hezké krajiny tu nejsou. Veškerým výhledům tu totiž vévodí dráha a vše s ní spojené. Jinak jsme tu v údolí, a když vylezu na nějaký kopec, zas se objeví pro změnu nic moc neříkající město bez jakékoli pohledné dominanty. 
Portréty jsou věc na kterou nemám ani trpělivost ani fantazii. Protože jsem si tímhle focením nedávno sama prošla na vlastní kůži, vidím co všechno takový portrétní fotograf musí umět. A to já fakt neumím. Takže mi prostě zas zbývají ty květinové modelky a modelové kteří jsou trpělivý, nemají žádné manýry, neodmlouvají a stojí v klidu. No pokud tedy nezačne v tom nejméně vhodném okamžiku foukat vítr....

07 srpna 2022

Ono vůbec nějak v poslední .....

 


.... době mám na překvapení zaděláno. Ať už to byl
ten hudební večer anebo něco z říše květin. Jistě si vzpomenete, že jsem se zmínila o tom, že jsem si zakoupila konečně po letech rozmýšlení do jezírka leknín. Takového chudáčka, skoro neměl listy, a když tak takové bídné. Právě proto tam taky zůstal jediný v krásné barevnosti růžovobílé. Ovšem jak jsem ho dala do jezírka, z chudáčka se stal ďábel který začal růst tempem dva listy za týden. Co se týče kvetení, tak jsem byla skeptická, nepočítala jsem s ním dřív než (možná) příští rok. Jenže! když jsem před čtrnácti dny čistila motůrek čerpadla v jezírku, natáhla jsem se, abych zároveň odstranila už odumřelé listy. A jaké bylo mé překvapení, když jsem pod hladinou nahmátla poupě! ono mi totiž už jezírko opět trochu nabralo na neprůhlednosti takže sledovat růst už není možné.
Čekala jsem tedy jestli poroste i květ takovou rychlostí jako listy. A rostl. Každý den jsem cvakla jak se noří nad hladinu. Podle fotek tedy zjistíte jak dlouho mu to trvalo....
Dost mne překvapilo, že květ se ráno otevřel, ale s polednem se zavřel a otevřel až zase druhý den.  Kvetl celkem necelý týden. Po odkvětu se stonek zakroutí do spirály a stáhne květ pod hladinu. Tam se, v případě že byl opylený, začnou vyvíjet semena která po čase nejdřív vyplavou na hladinu, ale pak se potopí a na dně zakoření. Tedy mě, pokud opravdu by se tak stalo, nemají zakořenit kde, nemám na dně zeminu. Jen v koši kde je leknín zasazený. Ono do toho mého prťavého jezírka asi ani nemá cenu nějakou zeminu na dno dávat, protože ho každý rok na jaře před sezónou vypouštím a čistím. Nevím, jestli by pak třeba bylo čistší, že by třeba tak nezelenalo, ale zatím to nechám jak je ....

06 srpna 2022

Nečekaný večer ....

 

.... nebo spíš ne dlouho očekávaný večer. Prostě
večer který jsem vyfasovala od syna a na který jsem nemusela dlouho čekat. Konečně po dlouhé době živák, a navíc moje oblíbená hudba. Tour Čechomoru který zavítal do "rodných" Svitav. Takže za humna. Jako vždycky při téhle hudbě jsem si zabékala, zavrtěla se a nabila úžasnou energií. A že má své kouzlo kterému podlehne snad každý tak tomu nasvědčovalo i to, že můj jinak rezervovaný synek pěl co mu hrdlo stačilo. Ostatně o svoje hlasivky jsem se bála i já, jestli vůbec druhý den budu schopná mluvit. Slyšet byly jak staré známé fláky, tak i písničky novější i nejnovější, které se nesly tentokrát v rockovém duchu. Dvě hodiny bez přestávky, jedna písnička navazovala na druhou. A zpívali všichni kdo stáli i seděli.
Dokonce jsem se i nečekaně setkala s jedním blogerem s kterým se známe z fb. Svůj blog má na platformě Mladé fronty, a je vcelku úspěšný. Vloni vyhrál titul Nejlepší bloger a letos skončil na druhém místě. Hodně cestuje, takže jeho články a fotky vás zavedou na různá místa i akce. Takže takový malý bonus 😉 ....

04 srpna 2022

Co zbylo .....

 


.... z pražského výletu ve fotkách. Prostě takový
mišmaš všeho možného. Ještě sice mám pár černobílých fotek, ale ty jsou povětšině druhou variantou toho, co tu už bylo v barvě a jsou určené na úplně jiný účel. Tedy doufám. Ovšem netuším vůbec jaká bude situace a jestli plán vyjde. Ale to je ještě daleko, i když jak se zpívá v jedné písničce Čas letí jak zblázněný ....

02 srpna 2022

Nebe, peklo, ráj ....

 


.... pro ty z nás, kdo milují gumídky, sušené ovoce 
a ořechy všeho druhu. Tak to je jeden z obchodů v Mostecké ulici. Do něj jsme zašly cestou ke Karlovu mostu. Je to něco neuvěřitelného, ty vůně, barvy, velikosti, druhy a množství. V okamžiku kdy vkročíte dovnitř jste lapeni a kroužíte kolem jednotlivých sudů jak můry kolem lampy. A pokud si nedržíte ruce pevně v kapsách, skončíte s prázdnou peněženkou.... Já se tedy držela zuby nehty, ale dcera přece jen neodolala pohledům které na ní Bobule házela a tak házely společně do sáčku různé dobrůtky ....
Takže pokud někdy budete v Praze a půjdete Mosteckou ulicí, zajděte se do obchodu podívat. Myslím že i když nic nekoupíte, stojí to za to ....