středa 29. května 2019

Orchideje ...



.... se objevily také v mnoha aranžmá, hlavně těch, které lemovaly schodiště a dveře do různých místností. Ale nejvíc jich bylo k vidění v několika prodejních stáncích. Opět jsem velmi dlouho přemýšlela a rozhodovala se, protože zde měli jak ascocendy tak vandy v krásných barvách a o mnoho levněji než v těch Drážďanech. Hodně, hodně jsem byla na vážkách, ale nevěděla jsem kolik a čeho zde bude ke koupi na zahradu, a tak jsem nakonec od toho úmyslu upustila ....

úterý 28. května 2019

Bonsaje ....





.... ve velkém množství a ve všech možných druzích byly také na zámku Ksiaz k vidění. A žádní prckové to nebyli. Nepředstavujte si ovšem zas že to byli nějací obři, jen zde nebyly takové ty mrňky malé, které se dají koupit v květinářstvích, ale krásné stromky. A hodně, hodně staré byly. Dokonce se v rámci výstavy  pořádaly i odborné kurzy, kde jste mohli vidět jak si upravit stromek který se vám líbí na bonsaj, či jak ho dál tvarovat. Tuším že to bylo každé dvě hodiny, takže jsme měli smůlu, žádná ukázka, a ono navíc v těch davech by stejně nebylo co vidět.
Bonsaj jste si i mohli koupit, docela mne překvapilo že za dost levný peníz. Ono ostatně vůbec v Polsku nakoupíte kytky oproti nám za velmi levno. No aby ne, stát zahradnictví štědře dotuje, každý kdo se zahradničení a školkařství věnuje, dostává od státu stoprocentní dotace. Však taky po cestě jsme těch menších, větších ale i velkých zahradnictví viděli hodně, stejně tak i sadů. To se pak nakupují kytky, keře a cibule. Když jsem pak vlezla tady u nás do zahradnictví, a viděla ty ceny, tak se mi protáčely panenky. A pochopila jsem, proč to moje sousedka je schopná absolvovat skoro každý rok ....


pondělí 27. května 2019

V modrých tónech ....




.... jsou poslední z květinových aranžmá. Dnes v trochu netradičním čase, páč tenhle týden sloužím od rána za kolegyni na dovolené, se rozloučíme s romantickými květinovými aranžmá polských floristů.
Ale zatím se ještě se zámkem loučit nebudeme. Ještě se podíváme na některé exempláře bonsají, které měly svou vlastní část výstavy, obrazy které mne na zámku něčím zaujaly, orchideje které se zde daly koupit a na zámecké terasy,  a pak se vydáme na cestu do čtvrtého největšího polského města Wroclavi (Vratislavi).
Pokaždé když někde vidím modrozelenou kombinaci, vzpomenu si na hlášku že Zelená a modrá, pro blázny dobrá. Ovšem zrovna u květin tohle pořekadlo vůbec neplatí. Naopak, modrá a zelená se skvěle doplňují ....


neděle 26. května 2019

V růžovém tónu ...




.... a nejromantičtější budou následující aranžmá. Však také byly v tom nejhezčím pokoji. Ale růžová se táhla ve většině z aranžmá, hlavně díky liliím a pak, jak jinak, růžím. Z růží a mnoha dalších květů byla i krásná slavobrána do jednoho z prohlídkových okruhů, jenže v tak tmavé chodbě, že se nedala prostě nafotit bez toho, že by byla rozmazaná. Já už ten čas v ruce neudržela, obzvlášť když jsem neustále musela vybalancovávat sama sebe v tom davu lidí kolem ....


sobota 25. května 2019

Ve znamení oranžové podruhé ....



.... a v modernějším pojetí. Ostatně umístění ve zcela prázdném interiéru si žádá něco výrazného. Jak v barvách, tak aranžích. 
Takže dnes zas květinové sloupy (floristi je zřejmě mají v oblibě) ve žhavé oranžové gerber, chryzantém a strelitzií ....

pátek 24. května 2019

Ve znamení oranžové poprvé ....




.... a krásně zámecky. Protože co se týče oranžových aranžmá, byla k vidění jak taková ta "klasická" zámecká, která známe i z našich zámků, tak i aranžmá zcela moderní, ovšem stejně zajímavá a krásná. Obojí už se ale neslo ve znamení klasických květů. Růží anebo gerber. Jediné co v nich bylo pro mne překvapivé byly pivoňky v nádherných meruňkových odstínech. Nevím jestli to byly čistě pivoňky dřevité (japonské) nebo jejich křížení s pivoňkami bylinnými, ale rozhodně to byla barva krásná a u pivoňí nezvyklá ....

čtvrtek 23. května 2019

Ve žluté ....




.... jsou další obrázky ze zámku Ksiaz. Tentokrát jsou to taková trochu modernější pojetí, ale slibuju, že i ta klasická pohádková zámecká aranžmá uvidíte ....

středa 22. května 2019

V bílé ....




.... barvě jsou první aranžmá. Sice kdybych je brala podle toho kde jsem je fotila, byla by asi v posledním článku, nicméně já , tak trochu se držíc barevné škály, dávám je jako barvu startovní. Oproti jiným barvám jich tolik nebylo, bílá se používala spíš jako doplňková k jiným. O to ale byla zajímavější ....



úterý 21. května 2019

Začínáme si ....




.... konečně prohlížet aranžmá na květinovém festivalu. Ostatně kvůli tomu jsem také na zámek Ksiaz hlavně jela (ne, kecám. Chtěla jsem si za levno nakoupit kytky 😉) abych se mohla kochat a srovnávat. Kochat se zas tak moc nedalo díky davům a srovnání s podobnou akcí která je každým rokem na zámku v Litomyšli taky nedopadlo pro Ksiaz zrovna lichotivě. Ale abych nebyla jen negativní, musím uznat že práce odvedli floristé spoustu a krásné. Jenže to bych nebyla já, hnidopich, abych si nenašla zas nějaké mínus. Na to, že výstava byla od 30.4. a já dorazila hned druhý den, mnoho květů už bylo uvadlých. A že to nebyla jen moje výtka, ale i sousedka se nad tím zrovna včera, když jsme si o tom povídaly, pozastavila. A říkala že vloni tam neustále chodila děvčata a uvadlé květy nahrazovaly okamžitě čerstvými. Já chápu, že těch květů tam bylo neskutečné množství a ve velmi roztažené expozici, takže to asi nestíhali měnit ....

pondělí 20. května 2019

Znáte takové to ....




.... jarní nadšení když se záhony začínají probouzet k životu, a vás po zimě svrbí prsty? Ono prvotní zhruba dvouměsíční bezmezné nadšení, kdy se těšíte i na tu šílenost jako je sekání trávy každých pět dní? Mě už to drží od března, šmejdím a rejdím po netu a koukám po eshopech, a sepisuji si co bych si potřebovala koupit. Jako každý rok po vypletí zjišťuju že mám na záhoně volná místa, kam ještě lze dosadit spoustu trvalek, jak vysokých tak i těch nízkých půdokryvných aby ten zatracenej plevel v okamžiku kdy nastane taková konstelace jako v poslední době, to jest mokro a teplo, nemohl bujet tak jak doposud.
Už při návštěvě Polska jsem něco nakoupila, a teď mě ještě navíc v tom zahradním šílenství určitým způsobem pošťuchuje i dcera, která taky běhá a nakupuje protože budou dělat výsadbu i před domem (ó, jak jsem dostávala držkovou když jsem jí říkala co všechno by tam bylo pěkné, a ona tvrdě trvala na tom, že né, že žádné kytky né) a já tedy běhám s ní. V pátek jsem tedy v rámci nařízeného klidu na lůžku nejen že hlídala Bobuli, ale ještě jsme odpoledne razily do zahradnictví. Když jsem viděla plný kufr květinek říkala jsem si A mám pokoj. Omyl! A velký... když jsem v sobotu už řádně odpočinutá vyrazila sázet, zjistila jsem že mám jakž takž dosázenou půlku záhonu, na druhé že zejí volné plochy a na další záhon už nevyšlo lautr vůbec nic. Aby toho nebylo málo, po malé úpravě se mi uvolnilo místo i před domem v záhonu a teď ještě musím vymyslet co tam. Vždycky se v duchu směju, když dcery partner říká že už se jejich úpravy blíží konci. Jak se chudák mýlí! Zahrada je nekonečný příběh vysazování, přesazování, dosazování, rozsazování, stříhání a dalších prací. A jelikož se zdá že dcera tuhle zelenou posedlost podědila zesílenou třemi generacemi genů, má se na co těšit. Jenže pak ten pocit, když si člověk sedne a rozhlídne se po nově vysazených rostlinkách, přesazených keřích, které najednou na novém místě vypadají úplně jinak, když mu běží hlavou plány na to jak a kde založit úplně nový záhon je i přes to, že je k smrti utahaný a necejtí záda a že máte hotovo, je úžasný.
Ten pocit jsem  měla včera po dvou dnech intenzivního zahradničení i já. 
Ovšem tak asi na pět minut....


Zcela nový pohled na zahradu který jsem objevila aneb Sedím si na konári a je mi dobre .... pro ty kdo si myslí že mám doma botanickou zahradu , tak tohle je moje vlastně celá okrasná část. Odtud je většina z mých květových fotek na blogu



Asi si sem nahoru budu muset vylézt během sezóny víckrát aby bylo vidět jak se zahrada během roku proměňuje ....

sobota 18. května 2019

Co se týče ....




.... interiérů, je v mnoha případech znát, že Ksiaz byl nejdříve hrad a teprve potom byl přestavěn do pohodlnější zámecké podoby. Proto také bylo tak problematické množství těch lidí a i focení. Některé komnaty byly malé, tmavé a pomalu se do nich člověk ani s tím davem nevešel a moc z nich neviděl. Takže jsem se v mnoha případech soustředila spíš na nádherné stropy. Ty jsou také jediné co mnohdy po řádění nacistů a posléze Rusů zbylo. Přestože je zámek třetí největší v Polsku, přístupný není celý, protože ve vyšších patrech není žádný mobiliář. Opět jsem ovšem také zjistila, že mi chybí hodně široké sklo, na takové interiéry je to přímo nutnost. Inu budu se muset po nějakém poohlédnout ....

čtvrtek 16. května 2019

Modrá je dobrá ....




.... už je to tak. Moc jsem jí v minulých letech na zahradě neměla, ale pomalu mi utěšeně přibývá. Rozrůstají se nízké modré kosatečky, z původních čtyř cibulí ladoníků od Libby je nejmíň trojnásobek, to samé hyacintovce s jejich až nebeskou modří. Ty teprve rozkvétají teď, takže se ukáží zas někdy příště. Vloni zakoupené ladoňky, které jsem ale považovala za šedým hadem vyhrabané a zničené, se nakonec ukázaly v plné modré kráse. A plevel zvaný modřenec? toho je všude a já s ním bojuju a už bez milosti vyhazuju. Ale zničehož nic, se mi na záhonu objevily i dvoubarevné kousky. Světle modré přecházející do tmavě modré.
Ty si budu muset sesadit dokupy, a vyhradit jim místo. A samozřejmě že nesmí chybět modř hyacintů ....

středa 15. května 2019

Ještě jednou ...

                       


.... se vrátíme ven na terasy pod zámkem Ksiaz aby jsme si trochu vyvrátili hlavu a pokochali se pohledem na zámek. Na terasy se ostatně podíváme v samostatném článku, protože opravdu stojí za to. Na nich se také naštěstí ty šílené davy z vnitřku zámku rozpustili a člověk se mohl zas normálně pohybovat jak potřeboval.
Ale i zde byl pečlivě monitorován hlídači a dokonce ani nesměl! fotit terasy z vrchu, z místa kde na ně byl nejlepší výhled. Byl vykázán až na jejich úroveň, což samozřejmě bylo co? Bylo úplně naprd! Ale nějaký záběr se přeci jen podařil, takže se na ně podíváme. Ale zatím si z nich prohlížíme zámek nad námi ....

úterý 14. května 2019

Fialová, purpurová a další odstíny ...




.... budou vládnout dnešním fotkám. Od hyacintů přes čemeřice až k jabloním se ponesou tyto barvy, tak jak jsem je postupně rozkvétající fotila. Kdybych měla říct, která se mi nejvíc líbí, asi bych si nevybrala. Možná snad ta fialová na hyacintu a jako květ ty tulipány, ale co se týče nafocení vede u mě jednoznačně podléška ....

pondělí 13. května 2019

Dva v jednom ....



.... tak by se dal označit zámek Ksiaz (Kšónč) ležící v těsné blízkosti města Walbrzych ve vojvodstí Dolnoslezském asi 25 km od českých hranic. Je to třetí největší zámek v Polsku. Původně byl postaven jako hrad na skále čnící do výšky bezmála 400 m, podle legendy na příkaz císaře Jindřicha Ptáčníka v roce 933. První doložená zmínka ale pochází až z roku 1288 kde je popsán jako strážný hrad stezky z Čech do Slezska. Podle pramenů jej postavil Bolko I. Surový a v jeho práci pokračoval i jeho vnuk Bolko II. už za vlády krále Kazimíra Velkého, jehož byl velkým příznivcem.

V roce 1263 jeho hradby pobořil český král Přemysl Otakar II. Boleslav I. Svídnický jej znovu obnovil a sloužil jako obrana proti nájezdům z Čech. Když vymřel zakládající rod, změnil několik majitelů z řad českých, maďarských a německých šlechticů. V roce 1392 ho získal do vlastnictví i český král Václav IV. V letech 1428 a 1429 ho dobyli čeští husité. Nejdéle byl v držení rodu Hochbergů jedné z nejbohatších a nejvlivnějších evropských dynastií (od roku 1509 -1941) která se ovšem díky svému poslednímu majiteli, Hansi Heinrichovi XV a jeho anglické manželce princezně Daisy (prý nejkrásnější ženě tehdejší Evropy) a jejich extravagantnímu životu dostal do velkých dluhů.

Za války byl celý objekt zkonfiskovaný ve prospěch Třetí říše, mimo jiné z důvodů zrady majitelů (jeden syn bojoval v britské armádě a druhý v polské) přestavěn, byla vybudována dvě patra podzemních chodeb které se staly součástí nedalekého projektu Riese v Sovích Horách a využíván gestapem. Údajně si ho velmi oblíbil Heinrich Himmler a zámek se měl stát sídlem samotného Adolfa Hitlera. Spekuluje se o tom, že by se ve zdejším podzemí mohla někde nacházet i bájná Jantarová komnata. Po válce zámek obsadila Rudá armáda a jak bylo jejím milým zvykem zámek zdevastovala. V 70.letech 20. století prošel zámek kompletní rekonstrukcí. Ale i tak není dodnes celý přístupný.


neděle 12. května 2019

Den matek ....




Každý rok jsem Ti volala a přála ke dni matek. Ty jsi mi to vždycky se smíchem vracela. Povídali jsme si o tom co je a co bude, kdy se přijedu za Tebou podívat, jak se mají Tvoje vnoučata a jak moc se těšíš na své první pravnouče. Byly chvíle kdy jsem Tě jako puberťák nesnášela, ba co víc, někdy i nenáviděla. Ty jsi každý můj přešlap a průser a drzá slova buď oplatila pádnou rukou s vařečkou anebo později smutným hlasem okomentovala " Počkej, až ty budeš mít děti, ony ti to vrátí" .... a měla jsi pravdu. Jak strašně ráda bych Ti dneska zas zavolala a slyšela tvůj hlas a Tvou obligátní otázku " A kdy přijedeš? " a já bych ti zas řekla " Mami, já nevím, zatím toho tady mám až nad hlavu " . Ty by jsi smířlivě řekla " Tak uvidíš kdy ti to vyjde ". Ale ono to stále nevycházelo, a když už jsem konečně za tebou mohla odjet ty už si na mne nepočkala. Jenže letos už ti nemám kam zavolat, nejde to, do nebe totiž nevedou ani mobilní sítě ani pevné linky. Nemůžu se ti ani pochlubit jaké pokroky dělá a jaký ďáblík je tvoje pravnučka kterou jsi neměla šanci nikdy vidět a na kterou ses tak těšila jak jí budeš plést svetříky a čepičky. Tolik věcí jsme si neřekli a mě to tak strašně mrzí, protože vím že už si je nikdy neřekneme....
Moc mi maminko moje chybíš....


Jarně bíle ...




Venku je totální hnus, zima, mokro a tak se k dnešku hodí 
jediná barva která tu zimu dokonale evokuje. Bílá. Studená.
Mrazivá...
Focená na mé minimagnólii, čemeřicích, hyacintu a rododendronu.
Ten tedy nebyl jediný na mé zahradě ....

sobota 11. května 2019

Nejdříve jsem si .....





.... myslela, že sem budu dávat ještě nějaký čas květinové fotky, ale pak jsem si to rozmyslela a budu střídat nafocené jarní květy s fotkami z mého prvomájového výletu do Polska. I když... ten se vlastně v první části také spojil s květinami. 
Na prvního máje jsem se totiž jela podívat na zámek Ksiaz (čte se Kšónč) kde je pravidelně rok co rok Festival květů. V komnatách zámku jsou krásná květinová aranžmá, probíhají zde různé ukázky floristického umění, naučíte se jak upravit bonsaj, ale jsou tu i různé akce pro děti. Ani jedno jsme tedy neviděli, ono by v těch neskutečných davech zpovykaných polských obyvatel ani nebyla šance si to v klidu vychutnat. Za mne musím říct, že tahle část výletu mne neskutečně zklamala. Mnohokrát jsem se zmiňovala, že mám ráda ruch a šrumec měst, davy lidí mi nějak moc nevadí, ale tohle bylo vážně už přes čáru. Zámek je sice nádherný, ale na nápor tisíců lidí (za tři dny kdy festival trvá je zde návštěvnost zhruba 100000 návštěvníků) je prostě v tomto případě malý. Tedy jeho komnaty. Projdete sice tři patra, ale místností kde jsou nějaká aranžmá je docela málo. Pro focení jsou strašně špatné podmínky, dost tmavé místnosti a všude ostřížím zrakem hlídající hlídači kteří když vás vidí s foťákem hned vás upozorňují že nesmíte fotit s bleskem, (což se paradoxně netýká mobilistů což je druhá katastrofa) mnohá aranžmá byla proti oknům v protisvětle. Chování návštěvníků je kapitola sama pro sebe, zatím mi vždy připadali čeští turisté ti bezohlední, kteří do vás při focení strkají, lezou do záběru, či jinak znepříjemňují vašeho koníčka, ale to co dokáží polští turisté, to je něco. Ti ještě k tomu všemu výše jmenovanému přidávají i nepříjemný slovní doprovod. Tudíž z prohlídky jsem vylezla ven okopaná, ošťouchaná a zpocená až... (to radši ani nebudu psát kde) a přistihla jsem se, že si celou dobu říkám slova klasika "Zlatý prciny"  a že to co nabízí každý rok litomyšlský zámek je nesrovnatelně klidnější, je zde vidět mnohem víc květinových aranžmá a hlavně tu nejsou tak šílený davy. Nepochopím, že tohle někdo může dobrovolně absolvovat vícekrát za sebou. Jako moje sousedky... Jenže ty jak znám to spíš dělají kvůli tomu aby si zde nakoupily za levno kytky. Tedy ty jsem si koupila i já, ale vědět jaké martýrium tomu bude předcházet uvnitř, zůstala bych venku a procházela se krásným zámeckým parkem a zašla si do místního hřebčína. Na ten mi bohužel čas nezbyl. A zámek doporučuji navštívit mimo tuto akci, on totiž za to opravdu stojí ....


Tentokrát zde budu mít i výjímečně fotky někoho jiného, jedna ze spolucestujících mi poslala svoje fotky a já posílala jí svoje. Všimla jsem si, že je stejně postižená jak já, byly jsme jediné dvě, které fotily i za jízdy a proto jsem se s ní dala do řeči. Nejen že jsem zjistila, že je z Chrudimi, a zná místa mého dětství na bývalé chalupě, a dokonce jsme se shodly, že známe i jednoho člověka z té maličké vesničky která není skoro ani na mapě. Navíc i co se týče kultury máme hodně podobný vkus a tak jsme si velmi dobře při zpáteční cestě popovídaly. Takže její fotky doplní i některé moje kapitoly. 

pátek 10. května 2019

S růžovou trochu přitvrdíme...




.... a dáme si další nášup. Minulá byla jen tak lehce růžová či narůžovělá, ale teď se ponoříme do echt růžové pro Pravé blondýny 😊 (které se sice nezdají, ale jsou chytré). Samozřejmě jsem měla na mysli stejnojmenný film, kde hlavní hrdinka milovala takovou tu klasickou fondánovou růžovou. A takové jsou i dnešní fotky. Takže kdo má po ruce slané oříšky, chipsy, slaný sýr nebo uzené či klobásu, můžete si spokojeně prohlížet aniž by vám hrozilo, že se vám tou přemírou sladké slepí pusa ....

čtvrtek 9. května 2019

Jen růžová to může být ....





.... jak zpívá Ilona Csáková v jedné písničce.
A že se tu teď bude růžovět hodně. Když se řekne sakura, každý má před očima ty nádherné nadýchané květy které na větvi vypadají jak cukrová vata. Jenže ono sakur je vícero druhů, některé jsou jen jednoduché, jiné mají květy jako kuličky, jedny kvetou velmi brzy a další si dávají s tím, aby ukázaly celou svou krásu načas. Jejich barevná škála je od bělozelené po intenzivní růžovou. Takový průřez různými podobami tu teď po dva dny budete mít. Jsou nasbírané z různých míst a časů ....

úterý 7. května 2019

Když kvetly třešně ....




.... a myrobalány (to jsou ty keře kolem silnic a v krajině které mají drobné kulaté plody v barvách od žluté, přes oranžovou, tmavě červenou, modrou až po temně fiaolovočernou a někdo jim také říká špendlíky) začínalo jaro. Odjížděli jsme na chatu a krajina byla všude kam se člověk podíval samá bílá kupička šlehačky ....

pondělí 6. května 2019

Ani letos ...




.... prostě nešlo tu krásu ignorovat. A čem že to mluvím? Samozřejmě o magnóliích. Můj prťouš odkvetl hodně rychle, navíc ho trochu popálil lehký mrazík i přesto, že jsem jí dala celou do pytle. Ale pár fotek jsem udělala. Dneska se ale budu věnovat jejím větším příbuzným jak se mi kde namanuly a měla jsem sebou něco čím se dalo fotit ....

neděle 5. května 2019

Hvězdníky ....





.... byly po dlouhou dobu pro mne kytkou, kterou jsem nedokázala ani za boha dopěstovat znovu ke květu. Zkoušela jsem všechny možné způsoby, které mi kdo doporučil, zkoušela jsem co bylo psané v chytrých knihách a nic. Hlízy se zmenšovaly, každý rok mi vyrostly jen listy a květy nikde. Nakonec jsem rezignovala a další pokusy o pěstování vzdala. Před třemi roky mi ale sousedka darovala jednu dokvétající s tím, že jich má spousty a potřebuje nějak zredukovat jejich množství. Poptala jsem se jí, co pro to dělá, aby jí kvetly a dozvěděla jsem se zas a opět to samé. 
Hned mne napadlo, že zas budu bojovat s nakonec to vzdám. Jenže pak jsem si vzpomněla na jednu věc která se mi kdysi stala. Uklízela jsem na podzim květiny domů, mezi jinými i hvězdník a najednou koukám jak péro z gauče, protože mezi listy rostl stvol s poupětem. Přemýšlela jsem co bylo jinak, že se najednou rozhodl kvést. A došlo mi, že pár týdnů před tím byl v počasí takový hup. Z tepla najednou do dost velké zimy a znovu do tepla. A to byl ten důvod který tu rostlinu zmátl a ona začala kvést. Napadlo mne tedy, že chybou je příliš teplé přezimování, jenže kam dát cibule, když mám teplý sklep i půdu. Pak mi proběhla hlavou lednice. Prostě zkusím dát cibuli do šuplíku v lednici a uvidí se. A vidělo! Na jaře mne sice trochu poškádlila tím že zas nejdřív začaly růst listy, ale po pár dnech se ukázal i květní stvol.  Že to nebyla náhoda se ukázalo i letos po stejném způsobu přezimování a tak jsem se dala do nákupů dalších cibulí ....

sobota 4. května 2019

Labutě z pražské náplavky ...





.... jsou posledním pozdravem z předvelikonoční Prahy. Vždy jich tu bývalo spousty a jsou stále velkou atrakcí pro Pražany i turisty. A to nemluvím o dětech pro něž je krmení těchto krásných ptáků velkým zážitkem. Vidím to u naší Bobulky, ta když vidí kačeny je v sedmém nebi. Dřív ještě odlétaly před zimou a na jaře se vracely, ale už jsou tak navyklé že se o ně lidé starají, že zůstávají celoročně. A když jsou na náplavce farmářské trhy, mají se jak v ráji ....

pátek 3. května 2019

Dnešní poslední ....




.... příspěvek z Vyšehradu patří jeho slavnému hřbitovu. Resp. hřbitovu, na kterém leží slavné osobnosti z řad vědců, herců, zpěváků, skladatelů, dirigentů, malířů, klavíristů, houslistů, spisovatelů, politiků a výtvarníků. Hřbitov zde byl již od 13.století, a až do roku 1869  zde mohli spočinout normální smrtelníci (čímž byl hřbitov výjímečný, neboť od roku 1785 se nesmělo na žádný hřbitov uvnitř města pohřbívat) V tomto roce se totiž rozhodlo na návrh Františka Ladislava Riegra že se promění v " národní pohřebiště ". V roce 1887 byly na severní a západní straně postaveny novorenesanční arkády jejichž architektem, stejně jako společné hrobky známých osobností Slavín je Antonín Wiehl. Slavín byl postaven v letech1889 - 1893. Na hřbitově je na západní straně část věnovaná pražským řádovým sestrám z různých řádů ....


čtvrtek 2. května 2019

Bazilika sv.Petra a Pavla na Vyšehradě ....




Když se řekne Vyšehrad, každému okamžitě naskočí silueta dvou novogotických věží a kostel který se majestátně tyčí na pravém břehu Vltavy a shlíží po věky na město pod ním. Je to a není pravda. Alespoň v podobě v jaké ho známe to není zas tak dlouho. 
Nějakých sto let. A co to je v historii. Zlomek...
Kostel tu byl vždy, menší či větší, od desátého století. Jeho důležitost vyvažovala důležitost pražského hradu. Tam sídlila moc světská, na Vyšehradě moc církevní. Své sídlo tu měl kancléř českého království, pozice kterou vždy zastávala osoba duchovní. Nejznámějšími kancléři jsou Petr s Aspeltu, Jan Volek nebo Jan Očko z Vlašimi (krom Petra s Aspeltu povětšinou zastával tuto funkci nemanželský syn vladaře, který býval vysoce vzdělaný pro dráhu církevní a zároveň si tím vladař zajistil i jeho loajalitu)
Osídlení zdejšího vrchu bylo prokázáno již z období 4. a 3. tisíciletí př.n.l. Středověké osídlení je datované od 10. století. Chybí ale důkazy jeho dřívějšího staršího založení o němž mluví legendy a pověsti. Vyšehrad a jeho opravdu doložené osídlení potvrzuje, že je o sto let mladší než osídlení Pražského hradu.
Na přelomu 10. a 11. století je zde krom kostela sv. Petra a Pavla postavena bazilika sv. Vavřince a dodnes stojící rotunda sv. Martina která je nejstarší pražskou rotundou. V roce 1249 zasáhl baziliku sv. Petra a Pavla velký požár a královna Eliška Přemyslovna zahájila výraznou gotickou přestavbu. Dalšího budování se ujal její syn Karel IV. a i jeho syn Václav IV. zde zanechal svou stavební stopu. Půdorys nynější baziliky se s původním překrývá jen částečně, a někde pod novodobými hroby vyšehradského hřbitova se snad skrývá i krypta s ostatky českých králů z řad starších přemyslovských vladařů. Později se pohřbívali ve Zbraslavském klášteře a nakonec vznikla hrobka českých králů v chrámu sv. Víta kam byly přeneseny ostatky Václava II. a Elišky Přemyslovny. Od smrti Karla IV. jsou zde uloženi ostatní čeští králové, s výjimkou Jana Lucemburského (Notre-Dame v Lucembursku) nebo Zikmunda Lucemburského (Velký Varadín).
Za Karla IV. nastal největší rozmach Vyšehradu, ten se stal díky Karlem nově založenému Novému městu Pražskému součástí jeho opevnění, byl zde i výstavný areál královského paláce. Zájem Karla o toto místo souvisel s jeho zájmem o přemyslovské tradice, ke kterým se celý svůj život hrdě hlásil a jenž se celý život považoval víc za Přemyslovce než Lucemburka. Dokonce v jím sepsaném korunovačním řádu započíná korunovace českého krále den před korunovací na Hradě právě zde, na Vyšehradě kde jsou novému panovníkovi předvedeny údajné lýkové střevíce a mošna Přemysla Oráče které jsou zde uložené.
Za husitských válek byl Vyšehrad vypleněn a pobořen, stal se obydlím pro chudé řemeslníky a vzniklo zde malé samostatné městečko. Za třicetileté války se začalo s dalším opevňováním Prahy a Vyšehrad začíná psát svou novou kapitolu, kapitolu vojenské pevnosti kterou byl až do roku 1911. Svou dnešní vnější novogotickou podobu získal koncem 19. a začátkem 20. století, uvnitř překvapí secesní podobou. Ve stejné době zde vzniká národní pohřebiště významných osob české historie a hrobka Slavín ....