Bazilika sv.Petra a Pavla na Vyšehradě ....

Když se řekne Vyšehrad, každému okamžitě naskočí silueta dvou novogotických věží a kostel který se majestátně tyčí na pravém břehu Vltavy a shlíží po věky na město pod ním. Je to a není pravda. Alespoň v podobě v jaké ho známe to není zas tak dlouho. 

Nějakých sto let. A co to je v historii. Zlomek...

Kostel tu byl vždy, menší či větší, od desátého století. Jeho důležitost vyvažovala důležitost pražského hradu. Tam sídlila moc světská, na Vyšehradě moc církevní. Své sídlo tu měl kancléř českého království, pozice kterou vždy zastávala osoba duchovní. Nejznámějšími kancléři jsou Petr s Aspeltu, Jan Volek nebo Jan Očko z Vlašimi (krom Petra s Aspeltu povětšinou zastával tuto funkci nemanželský syn vladaře, který býval vysoce vzdělaný pro dráhu církevní a zároveň si tím vladař zajistil i jeho loajalitu)

Osídlení zdejšího vrchu bylo prokázáno již z období 4. a 3. tisíciletí př.n.l. Středověké osídlení je datované od 10. století. Chybí ale důkazy jeho dřívějšího staršího založení o němž mluví legendy a pověsti. Vyšehrad a jeho opravdu doložené osídlení potvrzuje, že je o sto let mladší než osídlení Pražského hradu.

Na přelomu 10. a 11. století je zde krom kostela sv. Petra a Pavla postavena bazilika sv. Vavřince a dodnes stojící rotunda sv. Martina která je nejstarší pražskou rotundou. V roce 1249 zasáhl baziliku sv. Petra a Pavla velký požár a královna Eliška Přemyslovna zahájila výraznou gotickou přestavbu. Dalšího budování se ujal její syn Karel IV. a i jeho syn Václav IV. zde zanechal svou stavební stopu. Půdorys nynější baziliky se s původním překrývá jen částečně, a někde pod novodobými hroby vyšehradského hřbitova se snad skrývá i krypta s ostatky českých králů z řad starších přemyslovských vladařů. Později se pohřbívali ve Zbraslavském klášteře a nakonec vznikla hrobka českých králů v chrámu sv. Víta kam byly přeneseny ostatky Václava II. a Elišky Přemyslovny. Od smrti Karla IV. jsou zde uloženi ostatní čeští králové, s výjimkou Jana Lucemburského (Notre-Dame v Lucembursku) nebo Zikmunda Lucemburského (Velký Varadín).

Za Karla IV. nastal největší rozmach Vyšehradu, ten se stal díky Karlem nově založenému Novému městu Pražskému součástí jeho opevnění, byl zde i výstavný areál královského paláce. Zájem Karla o toto místo souvisel s jeho zájmem o přemyslovské tradice, ke kterým se celý svůj život hrdě hlásil a jenž se celý život považoval víc za Přemyslovce než Lucemburka. Dokonce v jím sepsaném korunovačním řádu započíná korunovace českého krále den před korunovací na Hradě právě zde, na Vyšehradě kde jsou novému panovníkovi předvedeny údajné lýkové střevíce a mošna Přemysla Oráče které jsou zde uložené.

Za husitských válek byl Vyšehrad vypleněn a pobořen, stal se obydlím pro chudé řemeslníky a vzniklo zde malé samostatné městečko. Za třicetileté války se začalo s dalším opevňováním Prahy a Vyšehrad začíná psát svou novou kapitolu, kapitolu vojenské pevnosti kterou byl až do roku 1911. Svou dnešní vnější novogotickou podobu získal koncem 19. a začátkem 20. století, uvnitř překvapí secesní podobou. Ve stejné době zde vzniká národní pohřebiště významných osob české historie a hrobka Slavín ....

Vyšehrad má zachované tři brány. Pražskou též Novou či Cihlovou, Táborskou a Leopoldovu. Ze čtvrté, středověké zvané Špička jsou zachované v hradbách fragmenty. My jsme šly s Míšou směrem od Výtoně, takže jsme vcházely branou Cihlovou ...

... kolem krásně šťavnatě zelených kaštanů

A jsme nahoře. Od teď se můžeme kochat, a že jsem se kochala,

pohledy na katedrálu sv. Petra a Pavla

Tady dřív podle Míši býval jen malý nijaký plácek, kde si ale její Prvorozený s ostatními dětmi kamarádek hrávali. Dnes je tam pod sakurami a dalšími stromy schované krásné dětské hřiště s mnoha herními prvky

Nafotit nějak zajímavě stokrát krásně nafocené je strašně těžké. Snad jen večerně nasvícená by byla trochu jiná. Ani jsem se nepokoušela o nějaký zajímavý snímek.... nejstarší pražská rotunda sv. Martina nedaleko Leopoldovy brány

Jedna s ne záběrem na kostel, ale je pořízená při obcházení po hradbách.  Jak krásné je sedět na té lavičce a mít před sebou rozprostřené město ...

No a nesmí chybět moje výletové pivko. Jsem v Čechách, takže pivo české. Klasickej černej Kozel a chutnal v tom krásném a teplém dni náramně 😉

Bývá vždycky na závěr, ale ten ještě úplně není, ještě se letem světem podíváme po hřbitově po zajímavých náhrobcích a tak mi nepřišlo zrovna po takových místech vyprdnout fotku pivka....