Dnešní poslední ....

.... příspěvek z Vyšehradu patří jeho slavnému hřbitovu. Resp. hřbitovu, na kterém leží slavné osobnosti z řad vědců, herců, zpěváků, skladatelů, dirigentů, malířů, klavíristů, houslistů, spisovatelů, politiků a výtvarníků. Hřbitov zde byl již od 13.století, a až do roku 1869  zde mohli spočinout normální smrtelníci (čímž byl hřbitov výjímečný, neboť od roku 1785 se nesmělo na žádný hřbitov uvnitř města pohřbívat) V tomto roce se totiž rozhodlo na návrh Františka Ladislava Riegra že se promění v " národní pohřebiště ". V roce 1887 byly na severní a západní straně postaveny novorenesanční arkády jejichž architektem, stejně jako společné hrobky známých osobností Slavín je Antonín Wiehl. Slavín byl postaven v letech1889 - 1893. Na hřbitově je na západní straně část věnovaná pražským řádovým sestrám z různých řádů ....

Na hřbitově se setkáte nejen s výkvětem české kulturní a vědecké scény, ale je i krásnou ukázkou architektonickou a řemeslnickou. Některé hroby mají nádherná kovaná zábradlí, jiné zas dokonale nebo zvláštně vypracované náhrobky. Já jsem vyfotila jen několik hrobů, takových které mne něčím zaujaly. A pak, připadala jsem si tak trochu jako voayer, jako rušič klidu. Byť spousty jiných s tím problém nemělo. Co mne zaujalo, že čím známější jméno bylo na náhrobku, tím jednodušší byl. Ve srovnání s mnoha náhrobky

 " obyčejných " lidí zde pohřbených. Na hřbitově najdete také dva symbolické hroby. Jeden patří dr. Miladě Horákové a druhý Josefu 

Čapkovi. A stejně jako Blondýnu, mnoho návštěvníků hřbitova i mne dost urazilo, že právě na dohled od hrobu dr. Horákové je pohřbený křišťálově (ne)čistý Stanislav Gross. Bohužel, za peníze lze u nás všechno, i takhle zprofanovat místo, které patří těm, kteří se opravdu zasloužili o dobré jméno naší země...

Na tomto náhrobku mne zaujala ta fešácká fotografie

Jakási telepatie je mezi blogery, neboť Miloš napsal krásný článek o dílech Káji Saudka, já vyfotila jeho náhrobek

Komu patří hrob, který zdobí socha Olbrama Zoubka se nám nepodařilo zjistit, asi kdyby jsme se podívaly pak při vchodu na plán, možná by jsme to zjistily

Hroby tu jsou opravdu natěsnány jeden na druhý, chodit mezi nimi lze jen tam kde jsou hlavní uličky, mezi se moc nedostanete

Je smutné, dívat se na velké množství náhrobků kde leží lidé velmi mladí

Ústřední bod hřbitova, Slavín

O tom, že zde leží výtvarnice není pochyb

I tento hrob patří výtvarníkovi. Konkrétně slovenskému malíři Cypriánu Majerníkovi

A jak jsme se tak zamyšleně s Padesátkou toulaly a prohlížely si hroby, najednou se za mnou ozve No nazdár! Když jsem se otočila, byla jsem sakra nemile překvapená. Ona to moje "oblíbená" šéfová odsud z penzionu!! To že jedou na velikonoce do Prahy jsem věděla, ale rozhodně jsem netušila, že se tu i potkáme. Je rozhodně víc jiných lidí, s kterými bych se tu potkala mnohem raději. Trochu jsem se pak vzpamatovávala z šoku, ale pak jsme se zas s Padesátkou rozpovídaly o běžných starostech a strastech a na tohle setkání jsem rychle zapomněla... Tolik vše z Vyšehradské procházky, a labutěmi z náplavky se zítra s velikonoční Prahou rozloučíme.