30 července 2022

Z výšky rozhledny .....

 


.... dolů ke Hradu. To byl další cíl naší kulturně - vzdělávací
procházky s Bobulí po Praze. Že byla z rozhledny, kolotoče a bludiště nadšená, to asi nemusím nějak komentovat, a tak jsme doufaly s dcerou, že i další část výletu se jí bude líbit. A nemýlily jsme se. Pražský hrad jí, stejně jako miliony jiných zaimponoval na první pohled. Před katedrálou udělala jen ách a výjímečně byla ticho. Dovnitř jsme zatím nešly, to zas někdy příště, pokud se podaří na podzim tam zajet, teď byly před pokladnou i vstupem hodně velké fronty. Prošly jsme druhé nádvoří a Býčím schodištěm do Rajské zahrady. Tady na vyhlídku pokochat se pohledy na Prahu, a nahoru zpět na Hradčanské náměstí. Takže dnes to bude jen a jen tak trochu monotématicky o téhle pražské dominantě ....

26 července 2022

Dnes se podíváme na Prahu ....

 


.... z menší výšky, ale i z větší. Z té kterou nabízí
pohled z Petřínské rozhledny. Pokaždé když jsme byly s dcerou u babičky, vedly naše kroky na Petřín. A samozřejmě i k rozhledně. Ale pokaždé tam byla taková šílená fronta, že stáli lidé i ven z brány a částečně v parku před ní. Tentokrát jsme asi zvolily lepší hodinu, nebo prostě po covidových opatřeních stále není v Praze tolik pohledůchtivých turistů, ale když jsme k rozhledně dorazily, bylo před námi úplně prázdno. Původní rozhodnutí znělo statečně vyšlapat ty tři stovky schodů, ale nakonec jsme vzaly rády zavděk výtahem. A pak už jen stačilo se rozhlížet a kochat a fotit. Tedy pokud zrovna bylo u otevřeného okénka volno a nezdržovali tu selfíčkoví maniaci .....

24 července 2022

U dortu a kávy jsme s dcerou ....

 


.... vymýšlely co za program na příští dny.
Trochu nám ho nakopla prababička, která skončila na pozorování v IKEMu protože jí zlobí srdce a nechtěla tak aby jsme za ní chodily. Původně totiž dcera naplánovala setkání u ní a pak přesun na nedaleké Kavčí hory kde slíbila Bobuli návštěvu Déčkosvěta. Takže bylo nutno vymyslet jiný plán. Dohodly jsme se, že je načase, aby malá začala poznávat starou Prahu a aby viděla proč se Litomyšli říká Malá Praha. A jelikož jet až s chaty autobusem dcera zamítla, jely jsme k Andělu kde jsme nechaly auto v OC a autobusem vyjely na Strahov. Odtud přes Růžový sad k rozhledně, zdolat jí a pak se přesunout do bludiště, odsud ke Strahovskému klášteru, přes Hradčanské náměstí na Hrad ke katedrále, po Býčím schodišti do Rajské zahrady a zahrady Na Valech zpět na náměstí, po Zámeckých schodech dolů na Malostranské náměstí, přes Karlův most na Národní a zpět tramvají k Andělu. Říkala jsem si, jestli jsem to nakonec nepřehnala, jestli to malá v tom teple uťape, ale obavy byly liché, je vidět, že dcery výchova v tom, chodit v zimě v létě na procházky nese své ovoce, protože malá byla nesmírně nadšená, neodmlouvala, nefňukala a statečně ten osmikilometrový okruh ušla bez jediné odmluvy či s nechutí. Naopak, hopkala vesele a závěrečná cesta tramvají pro ní byla strááášně krátká. Slíbily jsme jí tedy na pátek další pražskou návštěvu, na Příkopy do Hemley's a motýlího domu, k Prašné bráně, pak přes Ungelt na Staroměstské náměstí a pak podle nálady. A hlavně cestování metrem a tramvají! Ovšem na tenhle výlet už nedošlo ....


21 července 2022

Po sobotním výletu ....

 


.... a krásném slunečném dni následovala opět
deštivá a tím pádem prolenošená neděle. Ale přece jen se později odpoledne na půl hodiny udělala mezi deštěm přestávka, a tak jsem vyrazila projít se konečně do lesa. Jenže už po pár metrech bylo jasné, že to není úplně dobrý nápad. V lese bylo jak v tropickém skleníku, dost blbě se dýchalo a po pár krocích ze mne lil pot jak v sauně. Šla jsem se podívat co po všech těch deštích dělá mokřadní jezírko, jestli už se naplnilo nebo ne. Kupodivu, i po týdnu dešťů, se naplnila jen přední menší část. Samotné jezírko bylo stále prázdné. Zaujal mne docela čerstvě padlý strom, který měl zajímavě (tedy pro mne) rozštípaný kmen. Tak jsem si šla udělat pár detailů dřeva.
Po těch pár fotkách jsem byla ale úplně hotová a šla jsem raději zpátky domů. Tam aspoň nebylo tak hnusně mokře horko .....

17 července 2022

Můj první dovolenkový ....

 

.... výlet, když počasí a práce dovolily byl, jak jinak,
do Prahy a jak jinak opět s Míšou - Padesátkou. Na mojí oblíbenou náplavku. Miluju její atmosféru, která díky malým, větším i velkým kavárničkám a kavárnám připomíná náplavky ve světových metropolích. Nejdříve si vždycky projdeme farmářské trhy, protože tu mají výborný rybízák, a na najezení je tu stánek se skvělou pljeskavicí. Jenže tentokrát tu nebylo k mání ani jedno. Ale přece jen jsem si tu něco koupila. Už delší dobu jsem pokukovala po náramcích z minerálů, první jsem si koupila na Lázních ducha v Litomyšli, druhý na náměstí tamtéž a teď jsem si koupila třetí na prodejní lodi. Ano, na lodi, i tam se totiž prodává. Různé šmuky, oblečení (stejně sis měla Míšo tu bílou blůzku koupit, fakt ti moc slušela i když se ti to nezdálo) apod. 
Když jsme si prošly co jsme chtěly, přišel čas zahájit naší klasickou Aperol tour. A kde jinde než v jedné stylové kavárničce která vznikla ze zdejších skladových kobek. No sice ještě nebylo ani jedenáct, a angličtí lordi by nad námi lkali, ale co. Když si chce člověk hezky posedět, nasát atmosféru a připravit se na další cesty, tak se k tomu hodí káva a něco k ní, o tom žádná! Co mi tedy celou dobu kazilo požitek, byly různé náhražky plastových brček a proklínala jsem tu evropskou posedlost spasit svět jejich zákazem. Plastové kelímky ano? A plastová brčka ne?? Tak kde je pak logika .... sorry ale musím. V řiti! V téhle kavárničce recyklovali sklínky na marmelády a pilo se makarónem. No pořád lepší než papírové brčka na jedné z dalších zastávek


Sedět, povídat si, nechat plynout čas, pozorovat cvrkot kolem. Hlavní náplň návštěvy náplavky....


Jsou malé, jsou různé, jsou zajímavé a neotřelé a jsou útulné. Kavárničky ze skladových kobek 




I výtvarno zde najdete


Pod mostem .... se můžete octnout jedna dvě, a v dnešní situaci ještě rychleji. Tady dokonce i dobrovolně


Dvojloď - dvojkavárna - botel ve středomořském stylu jménem Matylda. A dokonce i psi zde mají svou osvěžovnu. Ostatně těch na sobotní náplavce najdete s pánečky opravdu hodně. Jen si říkám, co ti malí jorkové v tom velkém množství nohou okolo nich vlastně z takové procházky mají



" Vyfoť mi prosím to roští, je takový pěkný" ..... ano Míšo, už fotím 😉


Jenže po drinku a kávě jednomu vyhládne, a tak jsme se začaly zajímat i o uspokojení bříška, neb jak jsme jedna druhé pravily, Hladová jsem děsně protivná! Takže jsme to vzaly kolem Mánesa na roh Národní do Slavie. Je to až ostudné, ale já jako Pražák jsem ve Slavii nikdy nebyla! Asi jsem neměla nikdy ty správné partnery kteří by mne tam pozvali. Takže tenhle telecí tatarák byla moje premiéra ve Slávii. Byl výborný, byli v něm lískové oříšky a bylo ho hodně. Dvě topinky byly málo ....


Kdo z našich literárních či divadelních nebo hudebních velikánů u tohoto okna sedával. Byli to Š + G, nebo V + W + J? nebo která z prvorepublikových filmových hvězd odsud pozorovala co se děje okolo Zlaté kapličky? Pohled kavárenského povaleče na ruch města nikdy neomrzí ....


Když jsme se nadlábly a zahnaly žízeň, pokračovaly jsme dál po Palackého mostu směrem ke Kampě. Plán byl vyjet lanovkou na Nebozízek, tady se napojit na cestu k Petřínským terasám a dál ke Strahovskému klášteru, a odsud na Pohořelec a do zahrady u Černínského paláce, kterou Míša ještě neznala. K lanovce jsme došly, leč nejely. Změna pravidel v nákupu lístků.... Míša sice s lítačkou jet mohla, ale nakonec jsme to vzaly pěkně po svých. Bylo krásně, teplo, až vedro a tak jsme s povděkem zasedly ve stínu na Petřínských terasách. Tady už náš oblíbený rybízák měli takže volba byla decka rybízáku a půllitr domácí bezinkové limonády s kupou ledu. Přiznávám, oboje bylo strašně sladké. Ale aspoň led a citron trochu osvěžil. Bohužel brčko papírové, po chvíli v limonádě měknoucí


Díky mánii sdílet všechno na fb (no taky jsem jí propadla, i když tedy bez selfíčkování, brrr. To prostě nedávám) jsem zjistila podle komentáře Čerfa pod fotkou ze Slávie, že je také v Praze. Nelenila jsem a zavolala mu kam má namířeno. Prý na Pohořelec. To byl i náš cíl, takže jsme se domluvili že se tam u Černínského paláce sejdeme.
Našli jsme se, pokecali, nechaly mistra fotit a vydaly se do zdejší zrekonstruované a o víkendech a svátcích lidu přístupné zahrady. Tady jsme se ještě jednou s Čerfem potkaly abychom se definitivně každý vydal svou cestou. Ta naše vedla přes Nový Svět, do Jeleního příkopu, přes Hradčany po Zámeckých schodech dolů ke stanici metra Malostranská kde jsme svou Aperol tour zakončily posledním drinkem toho dne ....
Když jsem objevila v době kdy jsem jezdila za maminkou do LDN čistě náhodou, že u Černínského paláce je otevřená zahrada, nemohla jsem samozřejmě zahradu nenavštívit. Z mé první návštěvy byl na blogu rozsáhlý report, takže tentokrát jen pár obrázků




Na Novém Světě je rozkošná malá kavárnička okolo které neustále při procházkách tady chodím a  která vypadá jak kdyby sem byla přenesená z Francie. Chtěly jsme si tam dát kávu, jenže jako na potvoru po všech těch cestách kolem kdy bylo otevřeno jsme se trefily do dovolené. Tak aspoň pohled na krásné zákoutíčko u okna


Domy na Novém Světě mají svou úžasnou historii a skoro každý jeden z nich pod svou střechou hostil nějakého výtvarníka, spisovatele nebo herce. A mají nejen krásná domovní znamení ale i kliky a klepadla ....


Asi nejznámnější je dům U Zlatého beránka




A jsme v Horním jelením příkopu a trochu netradiční pohled na součást Pražského hradu


Protože cestu od Hradčan dolů k Malostranské jsem dokumentovala na blogu několikrát z jiných mých toulek ať s Padesátkou, Čerfem nebo jen když jsem tu byla sama, tak už jsem další snímky nedělala. Jen mne trochu vyvedl z míry tristní stav části ulice Thunovská která byla pro průchod uzavřená a zarůstá plevelem. Za chvíli ten pohled který jsem tam nafotila před pár lety a byl součástí výstavy Za sklem už bude minulostí, protože přes vysoký plevel nebude ani dolů do uličky vidět. Dorazily jsme, už docela uondané na stanici Malostranská kde jsme naší tour ukončily. Konečně s plastovým brčkem! Ještě že nám nebyla nabídnutá poslední varianta neplastových a to brčko kovové....





11 července 2022

Dovolená za všechny prachy ....

 


....nebo - li chatařské galeje. Zná každý kdo 
vlastní jakoukoli rekreační nemovitost, a jezdí na ní dál než dvacet kilometrů. Rád by na ní byl klidně každý víkend, ale dálka mu to hatí. Takže pokaždé když tam dorazí, zjistí, že bude muset navléknout pracovní chatařský oblečení, odemknout kůlny, vytáhnout na světlo boží všechny přístroje k zušlechtění pozemku a makat, a makat, a makat. Představa klidné odpočinkové dovolené s popíjením koktejlů a opalováním vezme brzy za své, protože seká díky počasí pozemek s půlmetru vysokou trávou celý týden. Neb mu do plánů hodí vidle svatý Petr, který si usmyslí že zrovna teď a tady bude zalévat a zalévat. 
A pokud k tomu ještě navíc zjistí, že místo dílny má jednu vélkou a dlouhou sprchu, a plavou mu věci v regálech musí jednat. Načež mu začnou makat mozkové závity co s nastalou situací dělat. Využije tak půlden kdy si déšť dává pauzu, zajede do nejbližšího železářství a jako jedinou momentální možnou variantu zvolí nákup té největší plachty a tu prostě natáhne na střechu. Vypadá to sice zespodu velmi jednoduše, ale když se konečně na střechu vyškrabe a začne plachtu roztahovat, skončí dosud krásné bezvětří a začne bojovat s celou tou ohromnou plochou igelitu který si samozřejmě začne dělat co chce. 
Nakonec se zadaří bez propadnutí, bez větších škod na střeše jen s pár ulámanými nehty a dvěma přiklepnutými prsty kladívkem při připevňování plachty na daný objekt. Sotva všechno dodělá a pouklidí, opět začne déšť a tak tedy může hned zjistit jestli to náhodou nebyla úplně zbytečná práce. Když zjistí že ne, oddychne si, odebere se do chaty a zaslouženě odpočívá.
Následující den dopoledne definitivně doseká zahradu a může se hrdě postavit na schody a přehlédnout svou celotýdenní práci ....
A je tu poznání že je týden v prachu a je na čase udělat si nějaký výlet, pokud možno s nějakou spřízněnou duší. Ta se najde, a tak hurá na pražskou Náplavku. Místo které se neomrzí náladou, možnostmi posezení, nákupy nebo jen tak sezením a tlacháním. 
Ale Praha není jen náplavka, je to množství možností kam se vydat. Oblíbená trasa je přes Petřín na Hradčany, navíc s bonusem setkání se s dalším blogerem, byť setkáním ne úplně plánovaným. Z Hradčan zas dolů na tramvaj a rozloučení s krásným dnem i dobrou společností.
Druhý víkend opět zakončí déšť a bouřky a je tu druhý týden dovolené. Začátek co do počasí rozpačitý, chvilku slunce, chvilku mraky a chvilku déšť. Tedy akorát jen na to, aby se přesunulo ohniště na pálení velkých větví, do pytlů posbíral bordel a věci které je potřeba vyházet a kterých i po víc jak dvaceti letech stále na pozemku plno a díky postupnému kácení a vyřezávání nechtěných stromů a keřů se k nim lepší přístup. Jenže to už sluníčko svítí naplno, takže všechna práce jde stranou a konečně dojde i na to pravé plánované lenošení a opalování. Stejně tak druhý den, ale ten je dnem očekávání na příjezd vzácné návštěvy. Mají dorazit dcera s Bobulí! Takže pořádně všechno vyklidit, uklidit, vyluxovat, vyprášit a vyvětrat aby návštěva nedopadla stejně jak vloni, že jeden den jsme přijely a druhý už zas frčely rychle zpátky. A jsou tu a od toho okamžiku se čas zrychlí na dvojnásobek, procházka tady, procházka tam, opět výlet na Hrad, zasvěcení nového ohniště, spálení tří hromad větví které dva roky hyzdily zahradu od doby kdy nám kvůli drátům které nám jdou přes pozemek zase zkracovali stromy které pod nim rostou, dokonce i úklid dalších popadaných po celém pozemku i spálení nějakých starých papundeklů které se konečně daly vytahat. I když tentokrát se obávané záchvaty u Bobule nedostavily, přišel jiný problém. Zvýšená teplota, špatná nálada, pálení očí a rýma a rozhodování co dál. Zůstat nebo se vrátit? Rozhodnutí za nás udělalo v pátek ráno počasí. Zataženo a dvanáct stupňů rozhodlo že se jede domů. Byť mě osobně to zkrátilo plánovanou dovolenou o dny dva. Jenže co tam když je zima a prší. Sedět na zadku, topit a čučet ven na provazy deště? 
P.S. A jako klasicky, domů jsme přijely do slunečného počasí ....
P.S.S. Nakonec se ukázalo, že to jsou u Bobule plané neštovice ...

Tak trochu nám z toho hráblo ....


Ale pak se vše vrátilo do normálu .... tedy snad