Po sobotním výletu ....

 

.... a krásném slunečném dni následovala opět

deštivá a tím pádem prolenošená neděle. Ale přece jen se později odpoledne na půl hodiny udělala mezi deštěm přestávka, a tak jsem vyrazila projít se konečně do lesa. Jenže už po pár metrech bylo jasné, že to není úplně dobrý nápad. V lese bylo jak v tropickém skleníku, dost blbě se dýchalo a po pár krocích ze mne lil pot jak v sauně. Šla jsem se podívat co po všech těch deštích dělá mokřadní jezírko, jestli už se naplnilo nebo ne. Kupodivu, i po týdnu dešťů, se naplnila jen přední menší část. Samotné jezírko bylo stále prázdné. Zaujal mne docela čerstvě padlý strom, který měl zajímavě (tedy pro mne) rozštípaný kmen. Tak jsem si šla udělat pár detailů dřeva.

Po těch pár fotkách jsem byla ale úplně hotová a šla jsem raději zpátky domů. Tam aspoň nebylo tak hnusně mokře horko .....

Už jemný opar nad cestou naznačil, že tentokrát to nebude úplně příjemná procházka 

Tentokrát jsou fotky tak trochu do abstrakna. Co vám třeba provede do pracně zaostřeného odrazu právě spadnuvší kapka vody ze stromu nad vámi

Tady už se zadařilo, tyhle pohledy mne baví, protože vlastně člověk neví co je dole a co nahoře, co je před a co je za a co je nad a co pod 

Trochu jak rozeklané štíty skal, trochu jak krápníky v jeskyni ...

Od sobotního výletu bylo počasí jak na houpačce, jeden den propršel, druhý bylo krásně, další zas propršel, nebo opět bylo krásně.... a když jsem si tak jednou po hezkém dni seděla na posteli a do okna mi svítilo zapadající sluníčko, tvořilo na zácloně krásné zlaté odrazy

V pondělí jsem využila toho že houpačka se zrovna udržela na hezkém počasí a dala jsem se do jedné z naplánovaných věcí. Přemístění ohniště na velké pálení. Jako správný chatař měl otec jedno ohniště u chaty na opékání buřtů a druhé, na vzdáleném konci pozemku na pálení hezky česky řečeno bordelu. Když nám tu řádili z ČEZu a ořezávali stromy, vždycky jsem na něm pak ty hromady větví pálila. Jenže časem ho obrostly lísky a jiné keře a nebylo dvakrát bezpečné na něm cokoli pálit. Takže bylo potřeba ho přemístit od nich dál. Ale ouha, ohniště vymezovaly velké žulové kostky, tzv. kočičí hlavy a ty jsou pořádně těžké a já nemohla stále najít takové ty kleště na jejich bezpečné přemisťování. Oblezla jsem celý pozemek, kůlny, okolo kůlen a kleště nikde. Proto jsem tuto akci tak dlouho odkládala. Tentokrát jsem vlezla do kůlny pro hrábě a co to na mne v rohu pomrkává? Samozřejmě, onen kýžený nástroj! 

Ohniště jsem tedy přesunula, trochu poupravila a odnesla na něj větve které jsem ostříhala okolo kůlny. A zbytek jako jeden z mála dnů jsem strávila klasickou dovolenkovou aktivitou, čili vyvalováním se na slunci. 

Přišlo úterý, houpačka se stále držela na straně kde bylo hezky a já si po dalším úklidu a vycídění těch nejmenších pavučin, prachu a všeho možného co by mohlo Bobuli vadit šla užít na deku posledních volných a klidných chvil před příjezdem dcery. Když přijely, při kafi a zákuscích ( to prostě musí být vždycky) jsme plánovaly co, pokud malá bude v pořádku a bude zvládat pobyt, podnikneme další dny....