.... něco podělat, zaručeně se to podělá
dokonale. Naskytla se mi možnost prodlouženého víkendu a tak jsem se rozhodla odjet na chatu. Sice předpověď nebyla moc lákavá, ale co, řekla jsem si, tak budu dělat na zahradě, je tu na spálení hromady větví z ořezané třešně a už tu překáží. A pěkně se u toho aspoň zahřeju. Navíc od Chocně až do Prahy kvetly už slivoně všech druhů, tak jsem se těšila jak si tady na chatě zafotím. První zklamání, tady nekvetou. Ještě tu je na ně zima! Místo do jara které vládlo celou cestu jsem z autobusu vystoupila do echt podzimu s mlhou jak mlíko a třemi stupni Celsia. V chatě po manželově týdenním pobytu jak po výbuchu, tedy prý něco takového proběhlo. Zničehonic prý spadla skříň. Nechápu proč a jak se to stalo, skříň tu stojí víc jak dvě desítky let, je dost těžká a najednou v noci spadne? A při pádu posunula kamna, z vypadlé komínové roury se vysypaly saze, ty muž sice částečně vyluxoval ale také částečně zašlapal do koberce. Všude se něco válelo, v kuchyni hromada špinavého nádobí... Prostě po cestě náramně milé překvapení. Zatopila jsem si, dala kafe avyrazila na nákup. Ve městě jsem zjistila že oblíbená vinotéka je z důvodu rekonstrukce zavřená, tudíž jsem si nemohla ani k následnému velkému úklidu pořídit inspiraci. A k večernímu relaxu.
Po třech hodinách uklízení jsem si mohla konečně zatopit i nahoře a dát si alespoň čaj. Při vybalování jsem zjistila, že jsem doma nechala baterky do foťáku, ta která je v něm má jen 12% a nabíječku na nexíka mám taky doma. Na Nikouše tu mám, ale na nexíka jsem si druhou ještě nepořídila...
A ráno?? Ráno bylo nasněženo!
A tak si tu aspoň dělám sauničku a za chvíli se tu ukoušu nudou!! 😖😤