Většina z vás má určitě stejnou zkušenost s přáními k vánocům jako já. To jest, že nikdy pod stromečkem nebylo to co jste si zrovna strašně moc přáli.Kůň, pes, křeček, letadlo, raketa,kočka a jiné. Ale zaručeně tam byly ponožky, rukavice, penál, taška do školy....
A tak se musel hrát ohromný údiv a ujišťování, že ZROVNA TOHLE byl náš největší sen a přání. Protože rodiče milujeme a nechceme je zarmoutit tím, že jejich dárek nás vůbec nepotěšil a připadal nám děsně zbytečnej. Protože co do rukavic, takovej kapesní nůž s třemi čepelemi, to je přece to správný. Párkrát se stalo, že ten vysněný dárek se i objevil a to potom byla ta pravá a nefalšovaná radost. Později jsem to řešila tak, že jsem si od všech přála peniažky abych si to správné přání splnila.
Nevím jestli jsem se těchto chyb vyvarovala u svých dětí, a nebo jestli tu svou radost hráli úplně stejně dobře jako já, to nemohu posoudit, ale většinou jsem se toho snažila vyvarovat. A tak se našly dárky jak chtěné tak i ty praktické, ne moc oblíbené.
A postupem doby se ta přání redukují na věci spíše týkající se rodiny, zdraví a vztahů.
A tak si letos nebudu pod stromeček přát světový mír,vzlyk,ani slibovat dát všechny dárky na charitu, vzlyk, jak to slýcháme s úst stále nových a nových "celebrit", ale úplně se spokojím s tím, že moje zdraví mi dovolí alespoň stejně jako v tomto končícím roce dělat to co jsem dělala, že rodina zůstane alespoň ve stejné pohodě jako letos, že mí milovaní mi zůstanou alespoň ve stejném počtu jako letos, když třeba nepřibudou....
A když se objeví i jen jedno tajné vyplněné přání, co pod stromeček chci, budu jen a jen spokojená.....
