Jo, jo, ještě když jsem psala poslední komentář
tak svítilo sluníčko a teď už se definitivně zatáhlo. Ale ještě jdeme
pořád za krásného počasí na procházku....
Proč zrovna tenhle list? Ležel si totiž sám samotinký mezi jehličím a šiškami, nikde žádný jiný a svítil tam na dálku....
Jak jsem se zmínila, tak tady porůznu vystupují na povrch opukové skály a různě zvětrávají a sesypávají se z nich různě velké kusy a kousky. Takže pro toho kdo by chtěl skalku ideální naleziště....
To není pohled na středověké hradby nějakého hradu, ale kus skalky.....
Jediné barevné stromy v širokém okolí, podzimní barvičky se nám letos nějak vyhnuly....
Do kopečka do kopce. Ta úvozová cestička, byla od vrchu až skoro dolů plná napadaných smrkových šišek. Pěkně porovnaných jedním směrem, což zřejmě měl na svědomí déšť.....
A jsme nahoře, někdy si říkám že chci 3D foťák, aby vynikla struktura stromů. Třeba toho buku. Je krásný, ale na té fotce to nevynikne ať dělám co dělám.
Tady jsme už les opustili a pěkně po sluníčku jsme to vzali polem. Dokonce jsem viděla i kopce, které jsou vidět jen málokdy, rozhled byl krásný i když malounko v oparu.
Jak jsem říkala, Mates si hned na začátku zadělal na to, že musel jít celou dobu na vodítku, takže čas od času si ostentativně sednul a koukal a tvářil se jak je chudák šikanován...
A teď něco pro ty, kdo si přejí být v televizi. V téhle se jim to splní vždy.....jinak to funguje jako okýnko do kůlny
....
....
