.... z těch letošních prapodivných vánoc,
které tak nějak dovršily ten letošní úplně divný rok. Že vánoce nemusím v žádném roce, ať normálním či tak vypráskaném jak byl letošní je už o mě známo. Domnívala jsem se, ovšem vélmi naivně, že ta kokotvirová situace lidi trochu zabrzdí, donutí je k zamyšlení, a možná i k tomu, že nakonec zjistí, že honba za tím njdražším dárkem jen úplně zbytečná, v situaci, kdy kohokoli z blízkých kdykoli mohou odvést do nemocnice s pár jednoduchými příznaky a do dvou tří hodin může být mrtvý. Ale to by jsme nesměli být my Češi. Jak to jen šlo, vzaly se útokem nákupní centra a když ne ta, tak eshopy a opět se svátky klidu změnili ve svátky komerce. To je to, proč je prostě nesnáším .... mediální masáž v podobě nablblých reklam na nákupy čehokoli v čele s ještě nablblejším zeleným mužíčkem. A to nejen v televizi, ale i na netu. Všude a nedá se tomu uniknout. Nákupy potravin v množství jako by přinejmenším měla vypuknout válka, a závislost na tom, trávit volné dny ne v přírodě, nebo věnování se dětem, ale vyrazit na celé dny do nákupních center a tam trávit volný čas. Naštěstí ani my s mužem ani dcera s partnerem tomuhle nepropadli, spíš se u nás vyvinula k velkým centrům určitá zášť. Dárky se sfoukly po netu, a to jen Bobuli, my si mezi sebou dali jen nějaké drobnosti spíš na mlsný jazyk a hrdélko, sešli se na Štědrý den a včera všichni u dcery, a bylo nám fajn a nic nám nechybělo a netrpěli jsme dojmem, že by nám něco chybělo ...
