11 června 2013

Strakapoud a špačci.....

To že nám housenky jedné
bestie motýla zavraždili celou velkou kroucenou vrbu, jsem tu už zmiňovala. A jelikož tam jsou pořád líbí se jejich činnost strakapoudovi. Oblézá kolem dokola větví a činí se seč mu síly stačí. jenže pozdě...tu a tam nějakou vytáhne, jenže pro vrbu už bohužel je jeho snaha k ničemu. Nejdřív jsem si říkala že nesou moc kvalitní a nedám je sem, fotila jsem z pokoje přes okno a navíc jsem zjistila že mám pěkně zmaštěnej objektiv, ale ono to všechno dohromady s tím jak usilovně pracoval a se zoomem vytvořilo takový zajímavý efekt, že jsem si nakonec řekla:" ale tak jo..."









Minulý týden jeden den ráno jsem si při pohledu z okna připadala jak v hororu. Venku se to hemžilo lítajícími brouky a navíc i ptáky kteří na nich hodovali....Brouci byli rojící se Listokazové a ptáci převážně špačci. Dělali u toho takový virvál, že ani psi nechtěli ven. A bylo jich opravdu požehnaně.




Pochutnávat si přišel i Rehek zahradní


I paní špačková se nadšeně krmila


Tenhle mi pózoval na jabloni




Co (ne)umíme....

Zajímavá věc, taková řetězovka....
Zpovídání o tom co opravdu umíme částečně o nás vypovídá to jací jsme. Nebo ne? Je to jen další PR naší osoby na blogu, doplnění profilu, pravda pravdoucí či jen dělání se hezčími a zajímavějšími? Kdo ví....Ti co opravdu něco umí, kdo to dělají na úrovni jsou i známými a nemusí se nijak zviditelňovat, jejich umění to dělá za ně. Ale co mi, bezejmenní chudáci, kteří také něco umíme a nikdo nás za to nechválí a nikdo krom našeho nejbližšího okolí o nás neví? Nám nezbývá nic jiného než se chopit takové řetězovky a pěkně na blogu na sebe napráskat jak a v čem jsme opravdu dobří. A zase malý problémek se vyskytne. Je toho moc nebo málo co umíme opravdu dobře? Je to náš talent nebo životní nutnost se to naučit? To už je na posouzení těch kteří to budou číst, mohou věřit nebo ne, mohou se shovívavě pousmát a říct si: "Vždyť tohle není žádné umění umět, to zvládnu taky !" A tak od Cirrat, Mengano a Vendy přebírám štafetový kolík a po zralé úvaze a promyšlení mého (ne)umění se také dávám všanc....


1. Umím vládnout stejně dobře jak jehlou, háčkem či šicím strojem a vařečkou, tak i vrtačkou, šroubovákem, bruskou, elektrickou pilou, sekačkou a jinou mechanizací potřebnou k údržbě domu či chaty...

2. Umím dřív nebo později najít ve společnosti neznámých lidí témata na která si dokážeme dlouze povídat, aneb jak jednou řekl můj kamarád: "Jseš jedinej cizí člověk, kterej dokáže najít společné téma a dýl jak pět minut mluvit s mojí jinak nespolečenskou a věčně brblající tchýní !"....

3. Umím dobře vycházet jak s lidmi staršími tak i o dost mladšími. Co se týče témat platí bod 2 až na tu tchýni...

4. Umím se orientovat vizuálně v cizích městech kde jsem nikdy nebyla i na cestách. Ovšem s mapou zabloudím i na zahradě.Ostatně jako asi každá ženská. Což jsem zvědavá, jestli se v téhle řetězovce taková najde. Bude mít můj neskonalý obdiv...

5.
Umím si upravovat svého výstavního havinka, možná to někomu jako něco čím se chlubit ani nepřijde, nicméně o tom jak to (ne)umím svědčí to, že jsme za čtyři výstavní sezóny zvládli získat pět titulů a to při minimální frekvenci výstav....

6.....ježiš, ono je to jen pět bodů! A já už chtěla pokračovat. S tím že vcelku slušně rozeznávám kytky, skvěle umím sbírat houby o čemž svědčí že jsem se ve zdraví po nich dožila tak vysokého věk, že mi není ani cizí sekera a práce s ní, že se mi podařilo vychovat a hlavně přežít se zdravým rozumem pubertu dvou dětí, že umím i vázat slova do veršů, že asi i umím dobře fotit, a s fotkama si hrát.....jenže to jsou věci které víte a pak.... jak je ženský ekvivalent pro Bouka Pytlíka?