.... my se dneska vrátíme na chvíli do prvních
listopadových dní. Bylo krásně sluníčko, takže mě to táhlo ven. Ostatně jako vždycky když se takové počasí vyvrbí. V tom si myslím nejsem výjimka. Zvlášť když to je vždycky první den po dlouhé řadě zatažených dnů. Takže Nexík se starosklíčkem na krk, Myšpulína na vodítko a jde se. Ještě že už se ten hafan naučil, že když řeknu čekej, a vezmu do ruky foťák, tak si zhnuseně sedne s vražedným pohledem a otráveně čeká až si vyfotím co chci. Naštěstí. Dřív vždycky byl problém že mi tahal rukou že chce pokračovat dál 😉
což většinou udělal vždy v tom nejdůležitějším okamžiku ....
