středa 5. září 2012

Po cestě....

....jsem nafotila tenhle svah, vypadá jak úpatí nějaké sopky, samý černý kámen, a nic co by na něm rostlo ve velkém. Spíš vypadá jak základ pro nějaké alpinum. Což ještě podtrhuje ten lomikámen....


Mezi tou vší černou břidlou se vyjímal tenhle bílý křemen už zdálky. Svítil tam jak lampička.


Jen horská koza tu chybí....



Do dálky ač jsem byla na volném prostoru bohužel moc vidět nebylo, nad vším ležel takový šedivý opar a sluníčko nikde. Po cestě zpět sice už svítilo, nicméně výhled se vůbec nevylepšil....


Trochu jiný pohled na Brdy...


Kostel který je součástí areálu sanatoria v Nové Vsi pod Pleší....i když mám dojem že už to sanatorium a ústav zrušili....za ním v dálce další hřebeny Brd.


Nevím proč, ale u tohodle trojkmenu mne ač ateistu a člověka který církev ale vůbc nemusí napadlo jedno. Svatá trojice.....fakt ale nevím proč.


Podél cesty bylo spousty starých až stařičkých jabloní všech možných odrůd a dokonce jsem tam narazila i na jabloň obsypanou panenskými jablíčky....což už je dneska velká rarita....


A zalíbil se mi tu jeden krásný a velký srub. Mám ráda tyhle dřevostavby, je v nich krásně útulno, voňavo a teplo. A dýchá z nich taková pohoda. navíc tenhle patří k těm hodně povedeným....




Nakonec jeden brouček v lese....

Hledala jsem, ale nenašla....

....jedno místo kde jsem tady kdysi byla. Jmenovitě rybník. Ale popořadě. Ve stejné době kdy jsme podnikli se synem projížďku po základně, to jest před osmi lety, užívali jsme si tu prázdnin na kolech. V té době jsme tu byli po okolí bráni za exoty, kteří si jezdí "jen tak" na kolech. Většinou všichni jezdili maximálně do hospody, do obchodu nebo kdo to měl blízko tak do práce. Ale rekreační ježdění bylo tady okolo Prahy ještě v plenkách. Ovšem za těch osm let se to hodně změnilo a dneska tu jsou krásné cyklostezky, lidí tu jezdí spousty a i co se týče cykloservisů je to o sto procent lepší. Ovšem já se zase vrátila k pohybu po svých, ale to už je jiná kapitola.
Takže jeden z výletů jsme si naplánovali do městyse či jak říct a neurazit něco co je větší ves, ale ne ještě město, Nové Vsi pod Pleší. Není to daleko ale s kopce. No slyším reakce proč ALE ? tak vysvětlení je nasnadě, když jedete hodinu a půl z kopce, čekají vás zpáteční tři hodiny do kopce. A to já strašně nerada. A právě po té zpáteční cestě vzhůru jsme míjeli krásný rybník a tak nám to nedalo a mi si k němu zajeli na odpočinek. Bylo u něj fajn a mně se ani už nechtělo zpátky na kolo, ale řekla jsem si, že se tam ještě jednou určitě vypravím.
Od toho předsevzetí uplynulo právě těch osm let a já si řekla, jseš tu sama, tak vyrazíš na procházku k rybníku. Ale ouha, jaké nemilé bylo moje překvapení, když jsem šla a šla a rybník stále nikde. Protože už jsem časově u něj měla dávno být, tak jsem se otočila a šla zpátky, když v tom mi padlo do oka orobincové a rákosové houští. To bylo totiž to jediné co z toho rybníka zůstalo. Prostě nebyl. Kde nic tu nic, pokud nepočítám ten orobinec, malé olše a vrbičky. Nevím proč zanikl, hráz nikde poškozená nebyla, tak možná nebylo peněz na jeho údržbu a tak jej raději vypustili a nechali zarůst..... Je to škoda, zvlášť i proto, že je po okolí spousty chat a tohle bylo moc příjemné a přístupné koupání navíc jak jsem teď zjistila s kamínkovým dnem kde člověk nemusel cápat v bahně.

A takhle teď vypadá....


Škoda že jsme tenkrát ještě neměli tak silnou fotománii jak dneska a hlavně fotil syn co jeho bavilo, jinak bych vám mohla ukázat jak krásný rybník to byl....

V orobincích....