.... zákazu volného pohybu jsem čekala jak na smilování, stejně jako mnozí jiní. Už jsem nutně potřebovala změnit vzduch, protože jsem si tu připadala jak v kleci. Pořád stejné místo, stále stejní lidé a stereotypní dny stejné jeden jako druhý. Takže ono odvolání přišlo jako na zavolanou. Při první příležitosti jsme sbalili psiska, vodu, dřevo a hurá na chatu. Navíc se poštěstilo že jsem mohla zůstat déle než jsem původně měla v plánu a tak si užívat volnosti. Tedy jak už jsem se zmínila, ta volnost se přetavila v několik dní tvrdé práce, ale i to bylo lepší než ten divný stav tady. A bonusy v podobě cesty do Bíliny a výletu s Padesátkou, možnost zas být s někým s kým se dá mluvit byly k nezaplacení ....
