21 května 2020

Na odvolání ...






.... zákazu volného pohybu jsem čekala jak na smilování, stejně jako mnozí jiní. Už jsem nutně potřebovala změnit vzduch, protože jsem si tu připadala jak v kleci. Pořád stejné místo, stále stejní lidé a stereotypní dny stejné jeden jako druhý. Takže ono odvolání přišlo jako na zavolanou. Při první příležitosti jsme sbalili psiska, vodu, dřevo a hurá na chatu. Navíc se poštěstilo že jsem mohla zůstat déle než jsem původně měla v plánu a tak si užívat volnosti. Tedy jak už jsem se zmínila, ta volnost se přetavila v několik dní tvrdé práce, ale i to bylo lepší než ten divný stav tady. A bonusy v podobě cesty do Bíliny a výletu s Padesátkou, možnost zas být s někým s kým se dá mluvit byly k nezaplacení ....


I dneska ještě trochu krajinových fotek ...
Strom jsem tu měla v zimní podobě, teď tedy brzká jarní. Bohužel kvetoucí (je to kaštan) mi utekl. Takže další foto bude letní



Ke krajině patří cesty, takže tohle jsou cesty brdské ... 

 

A brdské kopečky


Žluto v krajině. Ta řepka mi moc nesedí. Za to keře janovce do krajiny patří ...



20 komentářů:

  1. Nedivím se Ti, je to divná doba. Doma mi to ani tak nepřijde, jako když jdu ven a musím si nandat roušku. Chvátám, abych se nikde dlouho nezdržela a snažím se držet odstup, ale je to už na hlavu. Dnes jsem byla na poště a v sámošce, naštěstí tam bylo málo lidí, pak jsem šla k doktorce pro recept, v čekárně jen dvě židle, aby byl dodržen rozestup. Byla jsem tam jen já. Pak ještě cesta do lékárny a domů. Po cestě jsem fotila na telefon.
    Tvoje fotky jsou nádherné, osamocený strom má zvláštní kouzlo. Ráda bych se prošla brdskými cestami a kochala se kopečky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak jsem teď byla na chatě, odvykla jsem si na ní a tady jí teď pořád zapomínám. Navíc člověk se snaží držet odstup, ale jiní ti dejchaj na záda, šmatlaj ti přes hlavu do regálů... navíc nařízení kdy nosit a kdy nenosit jsou tak neskutečně nelogická, až to je směšné a nedivím se lidem, že jsou zmatení nebo na to kašlou...

      Vymazat
  2. Už jsem prošťouchl cesty do Prahy, což je velký pozitivní posun.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jí chtěla prošťouchnout když jsem byla na chatě, jenže práce se suchou plesnivou trávou mi způsobil nemilé potíže, kejchala jsem, z nosu mi teklo, oči svědily takže se ještě dusit cestou do Prahy v roušce jsem prostě odmítla. Mrzí mě to, těšila jsem se na prázdné město, kdy ho bude mít člověk sám pro sebe... no snad letos tak plné nebude a vyjde to jindy. Jen už vím, že nebudu smět před tím hrabat suchou trávu ;-)

      Vymazat
  3. Moc se mi líbí druhá fotka. Ale i ta poslední je pastva pro oči.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Strom je hodně zajímavě umístěný v krajině, zaujal mne hned při první cestě kdy jsme okolo před mnoha lety jeli. A od té doby ho stále pozoruju. Koně v krajině miluju, říkám si, že se v ní vyjímají mnohem líp než krávy, tenhle výběh je ve Staré Huti nový, vloni na podzim tam ještě nebyl, navíc ty keře janovce ho obzvláštňují a dělají těm koním krásnou kulisu...

      Vymazat
  4. Bezva jarní snímečky!👏
    Přeji krásný májový čas.🌞

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, no on už začne za chvíli ten předletní. Nějak nám ten virus ukradl skoro čtvrt roku. Člověk neslyšel a neslyší nic jiného než virus, virus, virus, zákaz tohodle, zákaz tamtoho, povolení onoho a jak se těší na to až přestanou zákazy a začnou dovolení zjistí že je čtvrt roku v čoudu.

      Vymazat
  5. Moc krásné fotky, Vendy! Umíš zachytit obyčejnou krásnu a udělat z ní neobyčejnou!
    Přeji příjemný den, Helena

    OdpovědětVymazat
  6. Vendy, je to osvobozující pocit, viď? Já už jsem ráda, že můžu chodit na výstavy a dělat reportáže naživo a ne od stolu. Pěkné fotky. Měj pěkný pátek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono tady u nás to je vlastně skoro pořád stejné. Byť je zákaz nebo není. Kultura nic moc, výstavy žádné, všichni zalezlí doma i když není virus, a když vylezou, tak si stejně není s nimi o čem povídat. Ale když už mne to hodně leze na mozek, tak aspoň se můžu sebrat a zmizet jinam. To jediné mne hodně dusilo. Ano, mohla jsem se de facto sebrat a odjet i při tom zákazu, ale zas měl člověk určitý strach, cestování vlakem a autobusem v době vrcholné epidemie nebylo úplně to pravé ořechové...

      Vymazat
  7. Na odvolání jste byla přijata ... to se mi okamžitě vyjeví, když čtu tvůj nadpis. Kolik dětí na tuhle větu čekalo, když se nedostalo na vysněnou školu.
    V době karantény jsme se rozdělili na dva tábory. Jedni maximálně spokojení, zanorovaní doma a toužící to nikdy nezměnit. Druzí z nutnosti přijali opatření, jen ta duše byla zoufale svázaná. Díky bohu, můžeme zase objevovat svět a roztáhnout křídla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě to vyhovovalo jen do té doby, co jsem měla co dělat na zahradě. Jak jsem se dobrala k určitému výsledku, už to začínalo bejt na palici. Dokud jsem chodila do práce, budiž, ještě se to dalo, ale pak už začalo houstnout ovzduší i tam a byl to pekelnej žrout pozitivní nálady a energie. Pak jsem měla distanc, naštěstí už v době kdy se zrušil ten zákaz a to bylo pro mne něco jako když zaleješ kytky po parným dni. Jediné co mne trochu nabíjelo, bylo, když přijely holky a šly jsme do lesa. Vyrazit volně ven a mít možnost si s někým povídat to bylo pro mne opravdu obrovská úleva....

      Vymazat
  8. Krásné fotky, ty krajinné jsou nejlepší. Řepka je všude, no. Já na balkoně stále zametám žlutý prach, byť bydlíme v centru města a na pole je to daleko .....
    Krásný víkend.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono na chatě to bylo zas samej pyl z kvetoucích jehličnanů. To jsi viděla ve vzduchu jak se ten pyl na sluníčku třpytí. Displej na všem okamžitě zaprášenej, vrstvy pylu na všem.... a když máš ještě navíc chatu právě pod a mezi nimi, tak to je super! A les za zády....

      Vymazat
  9. Tvé krajinky jsou nádherné.Žluto je všude,ale na fotkách to vypadá hezky.Já doma moc nevydržela,vůbec v sídlišti,to bych se zbláznila.Do přírody se chodit mohlo,na kolo taky a tak jsme občas někam vyrazili.Tak tím jsem tak netrpěla,spíše tím,že jsme se nesetkávali s rodinou a přáteli.Teď si to vynahrazujeme.
    Měj hezký víkend

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No bydlet ve městě v paneláku tak bych se taky zbláznila, naštěstí na zahradě se to dalo. Jenže díky tomu všemu bláznění neměl člověk náladu ani sebrat to kolo a jet se projet. Ty pohledy to dokázaly pěkně zhnusit...

      Vymazat
  10. To jsou záběry jako z pohádky. Krásné. :)

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....