1/ Pátek 24.1.14
Jelikož mrzne tak se držím co nejblíž kamen a tepla....nakonec jsem usoudila že je přeci jen lepší sebrat foťák, Bobeše a jít ho před zítřejší soutěží trochu vyvětrat. A navíc ty namrzlé stromy jsou táááák krásné....
Skóre dne: Radost z procházky a krásy kolem.
2/ Sobota 25.1.14
Jelikož soutěž začíná až od jedné hodiny jedost času na to Bobeše vykoupat a upravit před odjezdem a tudíž ho nemusím hlídat aby se mi někde na poslední chvíli nesprasil...ze stolu rovnou do auta....jedině co mě štve je že prošustrujem asi jediný slunečný den za posledních ix dní. Celé odpoledne tedy trávíme v hotelovém konferenčním centru a čekáme snad víc než na normální výstavě. Sice jsme postoupili do finále ale pak už nic. No co, nějak jsem tomu ani nedávala moc velkou naději ale prostě jsem si to chtěla vyzkoušet jak ostojíme v konkurenci dalších 154 mnohonásobných šampionů....jedině co mi kalí radost je to že Bobímu včera nad ránem umřela maminka Ajka....domů do pěkně vystuzené chaty dorážíme v půl šestý....
Skóre dne: Ale jo, šlo to....
3/ Neděle 26.1.14
Jak se nikdy netěším domů, tak dneska už se nemůžu dočkat až vyrazíme. Po tom včerejšku kdy se skoro celý den netopilo se nějak ta chata ne a ne vyhřát....ještě se stavit u maminky, vyfásnout poslední pytlík mraženého rybízu a hurá domů do vyhřátého CELÉHO baráku.....
Skóre dne: Radost že už svištíme dom
4/ Pondělí 27.1.14
ZUBAŘ!!!
Naštěstí všechno v nejlepším pořádku a za půl roku zas. Ještě nakoupit vajíčka abych měla na novou zakázku a můžu se zase dát do práce. Těch pár dní kdy jsem neměla do čeho píchnout mi to chybělo. A dokopala jsem se k tomu že už jsem zas želvě vyčistila akvárko....
Skóre dne: Radost z maličkostí
5/ Úterý 28.1.14
Nic moc den. Obyč a bez nějaké valné radosti....
6/ 29.1.14
Mužskej i přes naše neustálé honění k doktorce samozřejmě nešel. Jsem naštvaná a tím pádem se vlastně ani z ničeho nemám náladu radovat.
Skóre obou dní: Stojí to za....
7/30.1.14
Čím víc se blíží konec (4 týdny do konce radostí) tím míň se mi chce vůbec něco psát. Asi proto, že se opět nějak přestávám ze všeho radovat, a že mě dělá radost čím dál tím míň věcí a lidí....Venku hnusně, skučí tam nablblej vítr, situace doma je na bodu nula, nějak na mě začíná doléhat to že se bude dcera stěhovat, představa toho že tu budeme sami dva, lidi kteří si mají čím dál tím míň co říct, strach o to co by byl schopnej mužskej ve svejch nočních nevědomejch stavech vyvést pokud bych odjela pryč, hrůza z toho že tu budu muset být přikovaná k baráku právě z tohoto důvodu, a to neberu stavy kolem firmy....je prostě čím dál tím víc negativ než pozitiv. Kruci vždyť takhle jsem si ten život vůbec nepředstavovala....zvlášť když bychom vlastně už teď konečně se mohli naplno věnovat sobě navzájem když budou mít děti každý svou odpovědnost sám za sebe....jenže houby..,a nejhorší na tom je že si vůbec nejsem jistá jestli bych o to ještě stála....takže zbývají ještě čtyři týdny. 28 dní na radosti o které bych se měla podělit. A celý dlouhý čas života na radosti které bych si přála zažívat. Jenže si kladu otázku jestli budu schopná si radosti vůbec užívat....mám opravdu sto chutí teď s tímhle konečným dnem týdne skončit, napsat závěrečné skóre a vykašlat se na to. Ale dojedu to a co bude dál? To je ve hvězdách....
Skóre dne: Nemám chuť ani sílu radost hledat.
