pátek 31. ledna 2014

48 / 52

1/ Pátek 24.1.14
Jelikož mrzne tak se držím co nejblíž kamen a tepla....nakonec jsem usoudila že je přeci jen lepší sebrat foťák, Bobeše a jít ho před zítřejší soutěží trochu vyvětrat. A navíc ty namrzlé stromy jsou táááák krásné....
Skóre dne: Radost z procházky a krásy kolem.

2/ Sobota 25.1.14
Jelikož soutěž začíná až od jedné hodiny jedost času na to Bobeše vykoupat a upravit před odjezdem a tudíž ho nemusím hlídat aby se mi někde na poslední chvíli nesprasil...ze stolu rovnou do auta....jedině co mě štve je že prošustrujem asi jediný slunečný den za posledních ix dní. Celé odpoledne tedy trávíme v hotelovém konferenčním centru a čekáme snad víc než na normální výstavě. Sice jsme postoupili do finále ale pak už nic. No co, nějak jsem tomu ani nedávala moc velkou naději ale prostě jsem si to chtěla vyzkoušet jak ostojíme v konkurenci dalších 154 mnohonásobných šampionů....jedině co mi kalí radost je to že Bobímu včera nad ránem umřela maminka Ajka....domů do pěkně vystuzené chaty dorážíme v půl šestý....
Skóre dne: Ale jo, šlo to....

3/ Neděle 26.1.14
Jak se nikdy netěším domů, tak dneska už se nemůžu dočkat až vyrazíme. Po tom včerejšku kdy se skoro celý den netopilo se nějak ta chata ne a ne vyhřát....ještě se stavit u maminky, vyfásnout poslední pytlík mraženého rybízu a hurá domů do vyhřátého CELÉHO baráku.....
Skóre dne: Radost že už svištíme dom

4/ Pondělí 27.1.14
ZUBAŘ!!!
Naštěstí všechno v nejlepším pořádku a za půl roku zas. Ještě nakoupit vajíčka abych měla na novou zakázku a můžu se zase dát do práce. Těch pár dní kdy jsem neměla do čeho píchnout mi to chybělo. A dokopala jsem se k tomu že už jsem zas želvě vyčistila akvárko....
Skóre dne: Radost z maličkostí

5/ Úterý 28.1.14
Nic moc den. Obyč a bez nějaké valné radosti....
6/ 29.1.14
Mužskej i přes naše neustálé honění k doktorce samozřejmě nešel. Jsem naštvaná a tím pádem se vlastně ani z ničeho nemám náladu radovat.
Skóre obou dní: Stojí to za....

7/30.1.14
Čím víc se blíží konec (4 týdny do konce radostí) tím míň se mi chce vůbec něco psát. Asi proto, že se opět nějak přestávám ze všeho radovat, a že mě dělá radost čím dál tím míň věcí a lidí....Venku hnusně, skučí tam nablblej vítr, situace doma je na bodu nula, nějak na mě začíná doléhat to že se bude dcera stěhovat, představa toho že tu budeme sami dva, lidi kteří si mají čím dál tím míň co říct, strach o to co by byl schopnej mužskej ve svejch nočních nevědomejch stavech vyvést pokud bych odjela pryč, hrůza z toho že tu budu muset být přikovaná k baráku právě z tohoto důvodu, a to neberu stavy kolem firmy....je prostě čím dál tím víc negativ než pozitiv. Kruci vždyť takhle jsem si ten život vůbec nepředstavovala....zvlášť když bychom vlastně už teď konečně se mohli naplno věnovat sobě navzájem když budou mít děti každý svou odpovědnost sám za sebe....jenže houby..,a nejhorší na tom je že si vůbec nejsem jistá jestli bych o to ještě stála....takže zbývají ještě čtyři týdny. 28 dní na radosti o které bych se měla podělit. A celý dlouhý čas života na radosti které bych si přála zažívat. Jenže si kladu otázku jestli budu schopná si radosti vůbec užívat....mám opravdu sto chutí teď s tímhle konečným dnem týdne skončit, napsat závěrečné skóre a vykašlat se na to. Ale dojedu to a co bude dál? To je ve hvězdách....
Skóre dne: Nemám chuť ani sílu radost hledat.

Proč miluju cukrárnu na Mníšku a duby pro Pižlíka....


Už mnohokrát jsem tu zmínila
skvělou cukrárnu na Mníšku, která je pro nás, kteří si nedokážeme
nějaký ten dortík odpustit, zemí zaslíbenou. Když jsme sem poprvé přijeli a viděli ty úžasné ohromné větrníky, nabídku dortů a všech možných koláčů jen jsme zůstali paf. A bylo jasné že žádná návštěva chaty se neobejde bez toho že bychom se tu zastavili.
Nechávali jsme tu dělat i dorty k narozeninám pro rodiče, protože táhnout ty mrňky odtud za stejnou cenu za jakou jsme tam pořídili dort jak hrom opravdu nemělo vejšku.
A co se týče chuti....to se ani nezmiňuju.
Později jsem zjistila že si sem pro zákusky zajíždí lidé s užšího ale i širšího okolí ba i dokonce zpoza hřebenu z míst jako jsou Měchenice, Vranné nad Vltavou, ze Zbraslavi apod. A to že tady člověk potká třeba legendu hudební publicistiky Jiřího Černého nebo nemenší hudební legendu Milana Brouma se stalo už tak nějak normálka...a dokonce ani konkurence v podobě cukrárny Zbyňka Merunky jejími základy v nejmenším neotřásla. Prostě stojí stále pevně na výslunní a stále je tu plno....a ty zákusky., hmmmm...že Pavle? Mrkající

Talířek o průměru 12 cm.....


....a jen o něco menší větrník. Z trojitou náplní!


No a nemůže být větší konrast k mé sladkožravosti, rozkydlosti a nekondici jako je Ilča Pižlík. Sportovkyně, tvrďák v cvičení, lezec po čtyřtisícovkách. Štíhlounká žínka, prostě vzor zdravého života. Ta má ,jak mi psala v komentu, velkou oblibu v dubech. A já jí slíbila že jí nějaké pěkné duby nafotím. A tak jsem i udělala....

První je tady od nás. Dokoce památný! Jen to okolí, to okolí. Snažila jsem se sice jak to šlo,
ale aby mi vlezl do záběru celý musela jsem to vzít i s těmi nelichotivými doplňky.


Z druhé strany to bylo už o něco lepší....


A ty další jsou z chaty, tam by se tedy vyřádila, duby tam tvoří třetinu lesů, další pak buky a poslední jehličnany.
No a tu a tam nějaká ta bříza....

Jeden pohled....


.....a druhý. Na tentýž strom. Nebarvila jsem tentokrát, samo se zabarvilo zoomováním


Jeden od sousedů....


.....a jeden z kraje lesa


Tyhle jsou teprve vcelku mláďátka malá


Až budou mít na jaře listy tak ti je taky blejsknu. Ten památný určo....Usmívající se





čtvrtek 30. ledna 2014

Brrrr, zima.....a velká


No nemám já to z jedný strany smůlu?
Když je v zimě teplo, tak tvrdneme doma. Ale jen udeří (jek překvapivé v lednu) mrazy
vyrazíme na naší dřevěnou chatu. A hned na čtyři dny, nojo, výstavní termíny si počasí nevybírají.....
tak není to až taková neobyvatelná kůča,
ale v mrazech dost špatně vytopitelná, alespoň některé její části kde nejsou kamna. A ty se vytápějí většinou díky krbovkám v pokoji. Ale když jde do tuhého (mrazu) je to nic moc. A tak jsem vlastně neustále se zmrzlejma
rukama a nohama a s kapkou u zmrzlého nosu posedávala u kamen a ven lezla jen v nejnutnějších případech a to pro dřevo....
Óvšem.....na druhou stranu ty nádherné namrzlé stromy, které mne provázely po celou cestu kdy jsem tiše skučela že nemůžu fotit páč řídím a které na mne naštěstí čekaly i na chatě, rozjásaly mou fotodušičku vyprahlou po nějakých pěkných zimních snímcích. Jo fajn, tahle teplá zima mi naprosto vyhovovala ale co si budem povídat byla NEFOTOGENICKÁ! Bláto, mokro, šedo, hnusno....jen tu a tam si člověk našel něco co stálo za tu vytáhnout foťák...
Takže jsem po zatopení všude tam kde to jde, vytažení peřin aby uschnuly a vymizel z nich poslední závan mrazu a jiných (ne)příjemných povinnostech které jsou s takovým příjezdem spojeny, vzala foťák, teplou bundu a hajdy do lesa....
Jo, bylo to krásné....ale....pro nás lidské červíky z té nádhery zas tak moc vidět nebylo....byla mha, a proti šedé obloze se ty nádherně namrzlé koruny zcela ztrácely.....jo bejt tak pták, to by byl teprve pohled! Ale udělala jsem nakonec i dost obrázků a tak můžu na tohle TT psát až do konce týdne....

A jelikož bylo i v přírodě skoro černobíle tentokrát jsem si zase trochu hrála s barevnými filtry....
První fotka je tedy neupravený originál....



No a tady už jsem zahájila hrátky....snažila jsem se aby barevné vyznění vždycky nějak korespondovalo s obrázkem....



Samozřejmě nesmí chybět "můj" buk







Myslím že pro dnešek dost, takže pokračujeme až zítra....jak jinak než zimou. Nebo si dáte raději líbit fotky bez sněhu? Co vy na to?

úterý 28. ledna 2014

Jen tak....

Tyhle "jen tak" výcvaky
jsou z Litomyšle a okolí....jsou posbírané taky "jen tak" i když mne mrzí že ty večerní jsem neměla
možnost nafotit na více místech, zvlášť zeď Klášterních zahrad si o to přímo říkala, jenže neměla jsem šoféra v dobré náladě a tak jsem nechtěla riskovat další výbuch a hádky....jo, jela jsem s dcerou den po té šílené hádce...
Ty další jsou už z onoho o dost přátelštějšího výjezdu a focení mraků ...




Jak se říká Sůl země, tady bych si dovolila parafrázovat......Zlato země















LISTOPAD

Trošku delší prodleva byla tentokrát.
ale už je napraveno. Takže Listopad....jelikož jsem už
byla zcela v zajetí tvoření bylo fotek úděsně málo a tak se hodně těžce vybíralo.
Navíc opět jak na začátku roku bylo počasí dost specifické
a tak trochu netradiční. No ale něco se dalo vybrat a je na vás jak se s tím popasujete...

LISTOPAD

1

2

3


5

Ta poslední ač už možná by někdo řekl že se hodí do prosince ještě má listopadové datum. První advent vyšel na konec listopadu tak proto....

pondělí 27. ledna 2014

Šampion šampionů 2013....


V sobotu mne panička vytáhla na takovou zvláštní
akci. Prej soutěž o Šampiona šampionů. To jest účastnili se ho jen ti nejlepší z nejlepších a tak si panička řekla, že je na čase abychom se tam taky ukázali Mrkající....výhodou bylo i to že se místo obvyklého brzkého ranního vstávání jako na jiné výstavy, tady jsem si schrupnul dýl, začínalo se až v jednu. Takže mne těsně před odjezdem vykoupala a upravila a pomalu rovnou ze stolu šoupla do auta. Abych se nemohl nikde sprasit....
Ovšem čekání bylo tedy snad o dost delší než na normálních výstavách. Tady byl postup takový, že s každé FCI skupiny postupoval sudý počet psů, protože v dalším kole se chodilo po dvojicích a z těch rozhodčí vybírali systémem náhlá smrt jednoho postupujícího do dalšího kola a tak pořád dál až ke třem na bednu a jednomu finalistovi který postupoval do finálového kola kde už se utkávali všichni ti nej a z těch pak jen ten nej, nej, nej se stal Šampionem šampionů. Takže abych to zkrátil, dostali jsme se do semifinále ale dál už ne. Hned v prvním rozstřelu jsme neuspěli. Tak panička nečekala nějakej zářnej úspěch, že bychom měli na to se vyhrabat někam vysoko, spíš si něco takového chtěla vyzkoušet na svou a mou vlastní kůži. Spíš mne mrzelo to že jsme nemohli udělat radost mýmu člověčímu tátovi, kterej je moc a moc smutnej, protože v pátek nad ránem umřela moje dandičí maminka Ája....

Na takové prostředí tedy nejsem z výstav moc zvyklej....



Kruhy připravené, jen do nich vložit ťapky


Tak takhle vysoko jsem nedošáh!


Čekáme a čekáme....a museli být všichni ve společenském úboru.Tedy ti kdo nás pejsky předváděli. Návštěvníci toho byli ušetřeni.... Ještě že nám pejskům nepřevlíkali kůži. Z té denodenní na společenskou....


Někdo se veselil....


....někdo čučel do objektivu


a za chvíli jdem na to!


Byl jsem pochválen....že jsem klidně vydržel stát čtvrt hodiny! Ale bylo to na palici....


Vylosovat číslo do semifinále....nějak to moc dobrý los nebyl...ani paniččiný datum narození nám štěstí nepřineslo


A pochod při semifinále. Ani zelenej koberec nám nepřinesl štěstí.....možná kdyby jsme vyfásli ten červenej, mohl jsem být za hvězdu! Jak ty hérci a hérečky!!



Jak trefně poznamenal paniččin kamarád, tenhle okamžik musí bejt prej pro ty chlápky úžasnej. Že prej kdy se jim poštěstí aby si před nimi ženský dobrovolně klekaly....já si spíš připadal....no jak před porážkou


A paniččini milovaní jezevčíci




a další oblíbenci....chrti



Zvlášť tihle....irský vlkodavové....no jo, ještě že nemá kamaráda kterej třeba chová slony! To by bylo dílo...


No a jelikož mladej moc kecá, beru mu slovo. Omlouvám se za kvalitu těhle následujících fotek. Byla jsem u těch chrtů dost blízko a tak jsem jim nechtěla blejskat bleskem do očí a jelikož tam bylo jen umělé světlo moc to nestačilo tudíž jsem fotky musela zesvětlovat a je to na jejich(ne)kvalitě vidět....

....Spíš to jsou takové studie pohybu pro změnu majitelů nebo handlerů, že ačkoli lítaj jak zběsilí, jejich miláčkové sotva natahují packy. Ještě že mám psa kterej se předvádí rozvážným krokem! Běhat takhle třeba pět minut v kruhu jak to je u chrtů tak už mě dávno švihlo!






Chtěla bych tohle povídání a i ten výsledek nevýsledek věnovat Bobešově mamince, prvnímu dandíčkovi kterého jsem v životě potkala a navždycky si tyhle okaté přátele zamilovala ...

CZ CH. Ambra Neodolatelný pohled zvaná Ajka
*6.2.2003 +25.1.2014