1/ Pátek 24.1.14
Jelikož mrzne tak se držím co nejblíž kamen a tepla....nakonec jsem usoudila že je přeci jen lepší sebrat foťák, Bobeše a jít ho před zítřejší soutěží trochu vyvětrat. A navíc ty namrzlé stromy jsou táááák krásné....
Skóre dne: Radost z procházky a krásy kolem.
2/ Sobota 25.1.14
Jelikož soutěž začíná až od jedné hodiny jedost času na to Bobeše vykoupat a upravit před odjezdem a tudíž ho nemusím hlídat aby se mi někde na poslední chvíli nesprasil...ze stolu rovnou do auta....jedině co mě štve je že prošustrujem asi jediný slunečný den za posledních ix dní. Celé odpoledne tedy trávíme v hotelovém konferenčním centru a čekáme snad víc než na normální výstavě. Sice jsme postoupili do finále ale pak už nic. No co, nějak jsem tomu ani nedávala moc velkou naději ale prostě jsem si to chtěla vyzkoušet jak ostojíme v konkurenci dalších 154 mnohonásobných šampionů....jedině co mi kalí radost je to že Bobímu včera nad ránem umřela maminka Ajka....domů do pěkně vystuzené chaty dorážíme v půl šestý....
Skóre dne: Ale jo, šlo to....
3/ Neděle 26.1.14
Jak se nikdy netěším domů, tak dneska už se nemůžu dočkat až vyrazíme. Po tom včerejšku kdy se skoro celý den netopilo se nějak ta chata ne a ne vyhřát....ještě se stavit u maminky, vyfásnout poslední pytlík mraženého rybízu a hurá domů do vyhřátého CELÉHO baráku.....
Skóre dne: Radost že už svištíme dom
4/ Pondělí 27.1.14
ZUBAŘ!!!
Naštěstí všechno v nejlepším pořádku a za půl roku zas. Ještě nakoupit vajíčka abych měla na novou zakázku a můžu se zase dát do práce. Těch pár dní kdy jsem neměla do čeho píchnout mi to chybělo. A dokopala jsem se k tomu že už jsem zas želvě vyčistila akvárko....
Skóre dne: Radost z maličkostí
5/ Úterý 28.1.14
Nic moc den. Obyč a bez nějaké valné radosti....
6/ 29.1.14
Mužskej i přes naše neustálé honění k doktorce samozřejmě nešel. Jsem naštvaná a tím pádem se vlastně ani z ničeho nemám náladu radovat.
Skóre obou dní: Stojí to za....
7/30.1.14
Čím víc se blíží konec (4 týdny do konce radostí) tím míň se mi chce vůbec něco psát. Asi proto, že se opět nějak přestávám ze všeho radovat, a že mě dělá radost čím dál tím míň věcí a lidí....Venku hnusně, skučí tam nablblej vítr, situace doma je na bodu nula, nějak na mě začíná doléhat to že se bude dcera stěhovat, představa toho že tu budeme sami dva, lidi kteří si mají čím dál tím míň co říct, strach o to co by byl schopnej mužskej ve svejch nočních nevědomejch stavech vyvést pokud bych odjela pryč, hrůza z toho že tu budu muset být přikovaná k baráku právě z tohoto důvodu, a to neberu stavy kolem firmy....je prostě čím dál tím víc negativ než pozitiv. Kruci vždyť takhle jsem si ten život vůbec nepředstavovala....zvlášť když bychom vlastně už teď konečně se mohli naplno věnovat sobě navzájem když budou mít děti každý svou odpovědnost sám za sebe....jenže houby..,a nejhorší na tom je že si vůbec nejsem jistá jestli bych o to ještě stála....takže zbývají ještě čtyři týdny. 28 dní na radosti o které bych se měla podělit. A celý dlouhý čas života na radosti které bych si přála zažívat. Jenže si kladu otázku jestli budu schopná si radosti vůbec užívat....mám opravdu sto chutí teď s tímhle konečným dnem týdne skončit, napsat závěrečné skóre a vykašlat se na to. Ale dojedu to a co bude dál? To je ve hvězdách....
Skóre dne: Nemám chuť ani sílu radost hledat.
Vendy, měla jsem pocit, že od doby, kdy jsi začal vyrábět vánoční ozdoby, že jsi na tom lépe.
OdpovědětVymazatPoněkud smutné zakončení týdne. Co na to říci. Možná je to také tím počasím, tedy alespoň u nás už dlouuuho nebylo. Dny se budou prodlužovat a den bude delší, určitě se to projeví i na Tvých pocitech.
OdpovědětVymazatNeboj, bude líp, dny se prodlužují, noci zkracují a než se párkrát vyspíme bude tu jaro, bude dobře
OdpovědětVymazatFakt to máš blbý, když člověk ztratí radost ze života, tak to za nic nestojí.
OdpovědětVymazatNo, Vendy, nic moc, ale snad jen přechodně! Určitě zase přijdou radosti.
OdpovědětVymazatVšechno má své pro i proti.... nám zas "vylétly" děti jen o patro výš. Takže mám všechno jen ne klid Celý den z bytu půchoďák, koupelnu večer obsadí syn s přítelkyní, v polovině rozkoukaného filmu přiběhne vnuk se slovy babi máš mě hlídat, o půlnoci přijde dcera na kus řeči páč nemůže spát... atd..atd... Takže když se někdy stane, že v celém baráku není ani noha, vysloveně si to užívám
OdpovědětVymazatTen závěr je po čertech pesimistický. Může být přece ještě hůře, neee Jsi zdravá, co bys chtěla více. Co bys říkala tomu, kdyby ti našli něco, co se nedá léčit. Potom bys mohla truchlit. Takže vše ostatní nestojí za to, aby se člověk trápil.
OdpovědětVymazatVendy to přejde, uvidíš, že se zase dostaneš do normálu.Dovedu si představit, že se bojíš, že budeš uvázaná u baráku kvůli manželovu stavu. Já to mám zase se synem. Musím ho brát všude s sebou a nebo nemůžu nikde jít a nechat ho doma. tak mám raději všechní dny, kdy je on v práci a já jsem volnější. Ono se to i tobě nějak vystříbří. Ale ono se to řekne,. i když se člověk blbým myšlenkám brání, tak ony na něho přímo vyskakují za každým rohem. Ale jak vím, tak ses pustila do práce na velikonočních píchaných dekoracích a tam se realizuješ moc hezky. A radost z krásna, které tvoříš přinášíš nejen druhým, ale i sobě. A až jednou přijdou vnoučata, nebudeš mít čas na nic.
OdpovědětVymazatVendy, jak jsem pročítala, zdá se, že se propadáš do větší a větší krize (začátek týdne dobrý, konec totálně zamrzlý). I když v tvé situaci nejsem, myslím, že to docela chápu, taky mám občas chvilky, kdy mi připadá všechno na nic a přemýšlím, proč tady vlastně ještě straším, k čemu tady na tom světě jsem. Ale takové myšlenky hned z hlavy vyháním, protože nic nepřináší...
OdpovědětVymazatP.S. až dojedeš ty radosti, zkus projekt 52, to je obdoba projektu 365, akorát že jedna (nebo více) fotka za týden.
OdpovědětVymazatTak to si ma - moja sporadicka pritomnost to este umocnuje! - poriadne vydesila!
OdpovědětVymazatEste nieco (uz to niekto hore spomenul): Pockaj, az sa stanes "babickou"! To bude potom ten pravy cirkus!
OdpovědětVymazatVendy, znám to, ale žvot jde dál a my ho musíme žít. Jen dřív ta radost přicházela k nám sama a teď ji musíme hledat, abychom se bez ní nezbláznili. Myslím, že u tebe je velý problém, že se málo dostaneš z domu, ze vsi, mezi úplně jiný lidi. Já se lidí ze své podstaty spíš straním. Všeobecně a když nemám náladu, tak tuplem. Ale jelikož přišel čas, kterej jsem si nikdy neuměla představit, že se mi oechce někdy domů, podaří se mi sem tam překonat svoji přirozenost a dokážu být v úplně novým prostředí. Tento týden jsem dokonce vzala funkci", asi po 35 letech jsem byla na schůzi. A dokonce se kvůli té funkci vypravím kamsi ku Praze na třídenní školení....a co víc - těším se na to.
OdpovědětVymazatPřeji ti, at nadále hledáš radosti, protože přeci jen je svět krásný :)))
OdpovědětVymazat[13]:Máš pravdu, dřepím tu jak žába na prameni, a bude ještě hůř. Ne že bych chtěla, naopak jak já bych ráda šmejdila a jezdila na výlety. Jenže teď to bude ještě těžší protože to bude pořád jen o strachu co se doma děje....já narozdíl od tebe jsem zvylá na to být mezi lidmi celé dny a to mě právě chybí. U nás už se ani moc nemluví a když tak jen pořád dokola o kopírkách nebo tiskárnách nebo motorkách. A ani jedno téma není pro mne nosné protože o tom vůbec nic nevím. Ale spíš to vypadá tak že se na počítači sledují různé seriály a sedí se s lahváčem v křesle....a kolem se vesele kupí nedodělky, neuklizená přezutá kola, po domě rozebrané tiskárny a nic se nedělá....
OdpovědětVymazat[14]:Tohle byla spíš soutěž než klasická výstava. Ale chtěla jsem si to zkusit tak jsme to vyzkoušeli. Nevím kde bydlíš ale v říjnu bys měla výbornou příležitot protože bude v Brně Evropská výstava psů, třetí největší akce po Světové výstavě a po nejprestižnější výstavě CRUFT v Birminghamu. I když tam bude velká konkurence půjdeme do toho protože to bude tkový závěr Bobešovi výstavní kariéry.
OdpovědětVymazat[4]:Tak to by mi ještě scházelo....vnouče...jo, je to názor na kamenování,já to vím,ale prostě se pořád necítím na to být babička. Jsem asi v tomhle sobec. Spíš se bojím že tím že tam bude sama mě starosti stejně neopustí protože když jí bude smutno nebo budou problémy zase to budu řešit a řešit. Víš já bych strašně ráda jezdila a cestovala, jenže není kdo by to se mnou absolvoval. Manžel oddoby co jsme museli prodat loď a odstěhovali se prostě odmítl něco takového provozovat. Že se kvůli práci najezdí dost natož ještě jezdit po nějakých výletech....jo slyším otázku tak proč nejezdím sama? Odpověď zní Nemám za co. Jo, jsem finančně závislá na manželovi, občas jsou nějaké prašule z tvoření ale to je jen tu a tam. A zbytek peněz které nejsou na přímý provoz domácnosti a které manžel vydělá jde na placení toho abychom neskončili pod mostem....takže na nějaké moje výletování prostě nezbývá.Neměla bych skučet, máme kde bydlet, co jíst, ale nežijeme. Živoříme.
OdpovědětVymazat[8]:Už jsem to psala Lydii, nemůžu ho brát on toti nic takového nechce provozovat. I když jedeme na chatu je z toho děsně otrávenej....Jak to není na motorce tak se nudí. Dřív chodil alespoň do lesa, teď tam jen dřepí a čučí. Do blba, na televizi a jediné co ho zajímá je aby měl neustále přísun lahváčů. Podle toho se všechno řídí.....a opravdu si nejsem jidtá že vnouče je to po čem toužím...
OdpovědětVymazat[10]:Uvidím. Jedu už bez přestávky druhý rok nějakých takových projektů. Buď se na chvilku na to vykváknu nebo se dám do těch dalších fotek.
OdpovědětVymazat[5]:To že se stěhuje mi ani nějak z jedné strany nevadí, naopak si v mnoha věcech oddychnu, ale negativum to má, protože ubude doma jeden řidič který byl k dispozici, mužskej okamžitě po návratu zasedne (už zase a opětně, jak už mne to vytáčí když vidím na co se smrsknul vlatně jeho život) k lahváčům a nedej bože kdyby bylo potřeba někam jet....jo mám taky řidičák, taky už zase občas jedu ale ne sama na to nemám nějak odvahu a pak ve stresu strašně zmatkuju a byly bych děsně nebezpečná jak sobě tak ostataním....a pak pokud by to bylo dopoledne tak tu vlastně není auto k dispozici vůbec. Když se dostanu do takovéhle chandry tak mne z toho nevytáhne ani focení, nechce se mi vůbec nic. Jak píše Dáša nejradši bych se zahrabala jak krtek a všechno zaspala....
OdpovědětVymazat[11]:Tak to mne těší že alespoň někomu bych chyběla....víš je mi jasné že nikdo nemá ten život takový jaký by chtěl. Tedy asi nějaké vyjímky jsou. Ale nemysela jsem že skončíme takhle. Vedle sebe. Jako podnájemníci ve svých životech. Ale dívat se den za dnem na to jak se mění v parodii něčeho co začalo docela dobře mě deptá. Jo, asi bych si to možná neměla tak připouštět, ale když ten druhý nemá moc zájem o nějakou nápravu, ba přímo vlastně žádný problém nevidí, spíš má dojem že ten problém existuje jen v mé hlavě a že ho vlastně uměle vyvolávám,a jsem prostě bezmocná v tom abyh ho dokopala k tomu aby si uvědomil že ten problém má partner, to ze mě tu radost a n áladu na cokoli vysává. Pak už ani nevím jestli něci chci měnit. Že se mi nechce neustále mluvit do zdi která stejně nijak nereaguje natož aby se vůbec nad nečím zamyslela. Jo já beru že stres je sviňa a dokáže člověka ničit a naleptávat jak kyselina, ale taky by si měl partner uvědomit že je proti tomu něco potřeba dělat, ne se tomu poddat.
OdpovědětVymazat[7]:Taky si to říkám pokaždé když vidím v telce třeba malé děti s nemocemi které nikdo neumí léčit. Že mám být vděčná za to že jsem vcelku v pořádku...že mám kde bydlet, co jíst. Že jsem v teple....ale člověk potřebuje i jiné věci k životu. Když chyběj je to jen o přežívání....
OdpovědětVymazat[1]:Hele jak já tě chápu a jak tohle tak moc dobře znám....
OdpovědětVymazat[6]:Od doby co se ostěhoval syn jsem se taky přestěhovala alespoň nan noci o patro výš....vždycky jsem si říkala jak si až se někdo z dětí odstěhuje udělám nahoře trucovnu. Ale teď si říkám že to nemůžu udělat alespoň té zvěři. Vím že bych tam byla zalezlá pořád a oni by chudáci paničku ani neviděli....
OdpovědětVymazat[16]: píšu do diáře :) snad se tam dostanu :))
OdpovědětVymazat[25]: Zadej si ČMKU a dostaneš se na stránky České unie a tam je datum té výstavy a vše k ní. To znamená které dny se vystavují psi které třeba preferuješ.Jinak já s Bobím jsme FCI skupina III. Teriéři.
OdpovědětVymazat[21]: Tak to je opravdu na depku. Ta rozkošná perspektiva, být zavřená někde s někým, kdo téměř nekomunikuje a když už, že se nemůžeš ani spolehnout na jeho schopnosti řidiče (může být sice schopnej řidič, ale když si dá lahváč, je to, jako by nebyl. Schopnej řidič).
OdpovědětVymazatNějak jsem nepobral jakej konec... ?
OdpovědětVymazat[28]:Konec Malejch radostí....blogu zatím ne
OdpovědětVymazat[28]:Ano ale tohle řešení není jaksi možné...
OdpovědětVymazat[20]: Aha, tak to je pravý důvod.
OdpovědětVymazatPročetla jsem všechno a padl na mě smutek z toho, jak se cítíš. Ono se říká, že když děti "vyletí z hnízda", měla by začít jedna z nejhezčích etap života - sklizeň. Obrazně řečeno - už se nemusíš o nikoho starat, ubyly povinnosti s dětmi, můžeš si začít užívat, věnovat se svým koníčkům a krásně ve dvou vedle sebe zestárnout. To je ideální stav, který bych ti opravdu moc přála.
OdpovědětVymazatDobrý večer, po dlouhé době jsem sem zavítala a dostala jsem nápád. Vzhledem k Vaší tvůrči činnosti bych Vás ráda požádala o pomoc. Přes Ondru, by to bylo na dlouho, prosím napišete mi na FB.
OdpovědětVymazatZ tvých starostí na mě padla velká úzkost. Umím se vžít do tvé situace. Máš ale svoje zvířecí miláčky, kteří se radují, že jsou s tebou a určitě ti jsou vděční. Bobeš - šampion, musíš být na něj náležitě hrdá.
OdpovědětVymazat[34]:Jo, kdyby to šlo....žila bych si tak hned jenže bohužel to moc nejde....
OdpovědětVymazat