..... doma. Ale jak to začalo? V sobotu mi
moje lidská maminka pořád šeptala do ucha, že si pro mě přijedou nová maminka s tatínkem, že už je prostě čas abych se vydal do samostatného života, že to je prostě úděl nás malých pejsků, stejně jako to jednou čeká i lidská mláďata. A že nebudu zas tak úplně sám, protože se mnou bude bydlet i starší bratránek Myšpulín. Tomu jsem nějak moc nerozuměl a tak jsem si šel hrá se svým bráškou a sestřičkami. Když přijeli, lidská maminka nás všechny vypustila ven aby jsme mohli návštěvu správně přivítat a nechat se od ní drbat a hladit a drbat a hladit a chválit. Já se trochu toho všeho kolem mě bál a tak jsem pokukoval jen zdálky. Ale viděl jsem, že nová maminka nás má ráda, protože se pořád s někým z nás mazlila a říkala jak jsme krásní ....
A pak to přišlo. Maminka předala moje dokumenty, jídlo a deku, nová maminka mě vzala do náručí a sedla si se mnou do auta. Pokukoval jsem vzadu po Myšpulínovi a přemýšlel jestli budeme kamarádi. Pak mi lidská maminka zamávala, viděl jsem že skoro brečí a já začal trochu pobrekávat taky. Ale nakonec jsem to vzal sportovně a už jsem pak jen koukal z okna co se děje venku.
Dojeli jsme do takového dřevěného domečku, tam jsem začal prozkoumávat co je tam zajímavého a snažil se kamarádit s Myšpulínem. Ten sice na mě ani nevrčí ani neštěká, ale kamarádit se moc tedy zatím nechce ....
Jen jsem si zvyknul na tenhle domeček, zase mě maminka vzala do auta a zase jsme jeli jinam. Tedy už do mého definitivního nového domova. Čekalo tu na mě překvapení v podobě dvou divných stvoření, které jsou mnohem větší než já, divně mňoukají a tak nějak zvláštně na mě koukají. Jako kdyby viděli místo mě jídlo. Jsem z toho takový trochu rozpačitý a raději se kolem nich vždycky plížím tak, aby mě neviděli. Krásně jsem se v novém domově vyspal a i když jsem musel část dnešního dopoledne být v klícce, protože maminka i tatínek šli pracovat, vynahradil jsem si to odpoledne s maminkou na zahradě. Ta pořád dělala do země nějaké díry, pak zase sypala něco na zem, to kráásně vonělo a moc pěkně se v tom válelo a byli v tom kousky dřeva které jsem jí kradl a nosil po zahradě.
No, a já se vlastně úplně zapomněl představit! A to jsem prosím hódně slušně vychovaný. Takže to musím honem napravit. Mám hodně hvězdné jméno které se kryje z nadcházejícím zimním obdobím.
Jmenuji se totiž Orion z Roxburku sun. Oríšek - Bobíšek, čili budu prostě Bobeš 😉
