30 září 2013
Mlha, slunce, les....
Když jsem na chatě, a je
buď krásný západ nebo východ stačí mi když se přesunu o pár metrů dál a v pohodě si můžu fotit. A tak si taky můžu dovolit trochu porušit svůj ranní rituál co se týče kávy. Už z doby před operací páteře, kdy jsem potřebovala po bolestí částečně probdělé noci začít fungovat jsem si po probuzení dala kávu a ještě nejmín hodinu jsem ležela pod dekou, pila kávu a četla. Bolest se tak někdy srovnala na únosnou míru nebo dokonce dala i pokoj po celý den. Jenže tenhle rituál mne jaksi nějak ne a ne opustit i teď v době když už je to bez bolestí (tedy alespoň v noci, ve dne se občas přihlásí, ale to spíš po nějaké námaze). Jenže právě na chatě v okamžiku kdy mne pohled ven napoví že teď -by-se-dalo bafnu foťák a jdu. Rituál, nerituál protože vím že nejdu daleko a že se za chvilku vrátím, abych se spokojeně pod tu peřinu zas zachrula a to kafe si dala, jen s menším zpožděním....
Ve čtvrtek bylo krásně. Sluníčko, mlha a já jelikož závidím jiným blogerům jejich lesně - mlžné úlovky tedy vyrazila taky něco nalovit. Byla zima, tedy spíš přímo bylo mrazivo, protože na všem co bylo u země byla jinovatka a mě za chvilku začaly pěkně zábst nejen nohy, ale i prsty při focení. Udělala jsem tedy nějaké výcvaky a spěchala se domů zahřát pěkně pod peřinu, do teplého pokojíčku. A to jsem ještě netušila že za pár hodin do toho lesa půjdu ještě jednou. Ono totiž místo aby se mlha zvedala, začala ještě houstnout a v lese to vypadalo ještě tajemněji než ráno....
Tyto fotky jsou z prvního focení kolem půl osmé....
Asi se vám budou zdát stejné, fotila jsem na různé režimy, a nevěděla jsem který je ten nej....tak jsem je dala všechny
Tyto z dopoledne kolem desáté hodiny....
29 září 2013
Svatováclavské popolední na Andělu, fastfoody a 4D Avatar....
Včera jsem se musela bohužel
rozloučit už se svým dočasným příbytkem v lesích, no teď už by se dalo spíš říct u zbytků lesa, po tom všem kácení které tam probíhá, zrovna v okamžiku kdy začalo být vážně krásně. Sluníčko, azurová obloha, ani lísteček se nehnul a tak mne to mrzelo dvojnásob. Jenže před návratem jsem měla trochu odbočku. Do centra Nový Smíchov do 4D kina. Od děti jsem totiž dostala k svátku lístek na speciální promítání filmu Avatar. Oni jeli ze Třebové vlakem a zpátky jsem se k nim přidala i já. Jelikož jsme měli zhruba třičtvrtě hodiny rozdílu mezi tím kdy dorazí oni a kdy jsem tam dorazila já, zašla jsem do mého oblíbeného fastfoodu. No já vím, říct oblíbený je možná ne zcela tak přesné, ale když jsem v Praze tak prostě nikdy neodolám a jednou za čas to prostě musím dát. Vzala jsem si jídlo ven protože v tom hezkém dni se mi nechtělo sedět vevnitř a pozorovala cvrkot kolem.
Ostatně je i dost zajímavé pozorovat složení lidí kteří si sem zajdou na jídlo a hlavně reakce. Naprosto udivené komentáře lidí z venkova (Božka ježiš co je tohle? Pepane, jak se to vlastně jí?), nadšení malých dětí, vychutnávání si volného času a jídla (jako já), nebo rychlé zhltnutí porce hranolků bezdomovcem který si na ní někde za rohem vyžebral....
Bylo i zajímavé pozorovat jak rozdílně oblečení chodili lidé. Od zababušených v zimních bundách po týpky v kraťasech a tričkách z krátkým rukávem. Já za sebe musím říct že ač bylo pěkně, spíš jsem se klonila na stranu těch tepleji oblečených, ono to totiž dost klamalo. Na sluníčku fajn, ale ve stínu pěkná kosa.
Asi po půl hodině omladina dorazila a my se jali hledat v kterémže ze dvou multiplexů se film promítá. Našli, já odložila svou bagáž do kanceláře (v rámci bezpečnosti se nesmí nic pokládat na podlahu) a šli jsme se usadit. Když jsem si četla na plátně bezpečnostní pokyny a možné zdravotní komplikace říkala jsem si Na co jsem se to bože nechala ukecat! Je pravdou že trpím kinetózou a měla jsem trochu strach jestli nakonec neztrávím půl filmu objímajíc toaletu.
Sice jedno 3D promítání jsem už absolvovala a bylo to fajn, jenže tady šlo i o další přidanou hodnotu a to pohyb.
No co nakonec říct. Myslím že film Avatar nemusím nijak sáhodlouze představovat, je to profláknutá věcička s nějakým tím Oskarem. V normálním promítáním je to pohádka s klasickým schématem boje dobra proti zlu, a dost dlouhá. Ve 3D už to je hodně zajímavé, ten prostor kolem je něco mnohem lepšího, efekty jsou opravdu skvělé a nutí to člověka kolikrát vztáhnout ruku a chytat to co pod před ním poletuje nebo rozhrnovat větve stromů či listy kapradin, ale 4D už je bomba. Pocit letu je vcelku reálný, svistot větru v obličeji hodně cítit, vodní tříšť v obličeji dokonale překvapující, nemluvě o pocitu z jízdy na splašené vesmírné obdobě koně, či tvrdé dopady na zem. A když vám kulky pročísnou vlasy kolem ucha či čela překvapí to ještě víc. Jako bonus k tomu cítíte jak to na takové planetě voní....A pokud vás přestane bavit děj na plátně můžete sundat brýle a rozhlédnout se po sále co to dělá z ostatními. Podotýkám že to je kolikrát stejně zajímavé jak ten film! Rozhodně v této podobě se nejedná o dlouhou a nudnou záležitost a musím říct že když film skončil docela mne to mrzelo...a řekli jsme si společně WOW, tak to fakt bylo hustý!!!!
Samozřejmě že jsem si po jídle vytáhla foťák a trošku zachytila atmosféru svátečního dne na rušném místě....
Nevím co se kde dělo, i co to bylo za akci ale pohybovalo se tu dost mladých v různých maskách. Přišla si sem i sednout dvojice kravička + její pasáček a později se k nim přidala mladá žena v sári se špuntem který měl na obličeji masku Transformera a v ruce útočnou pušku. Jednou projel okolo i mlaďák na kole s cedníkem na hlavě a i on měl na obličeji masku. Když jsem se o tom zmínila i naši si pár takových všimli v metru...
A který že fastfood to
navštěvuji?
Jo abych nezapoměla. Přeju všem Michalům kteří se tu objevují (možná) nebo objeví (snad) všechno nejlepší k svátku!
28 září 2013
Kocůrově a z městečka.....i když ne na dlani
Jak už jsem nadhodila v Radostech,
ve středu si tu byl kamarád pro sběr který se tu nakupil za otcova zdárného shánčlivění a který bylo potřeba odvézt. Při odjezdu jsem se s ním svezla do Mníšku, protože jsem potřebovala lehce doplnit zásoby. A taky nenadálé prašulky rozfofřit .
Takže hurá nejdřív pro stuhy. Galanterie je na "Malém náměstí", schovaném za řadou domků tvořících jednu frontu náměstí hlavního. Zde jsou domečky o poznání starší a menší ale rozkošnější. Se zahrádkami a bez procesí lidí a aut jak na hlavním náměstí. No a před jedním z nich, mimochodem krásně obrostlým přísavníkem a s mnoha keramickými ozdůbkami stála dodávka na které si hověl jak na rozhledně i jeden kočičí krasavec....
Ale moc fotit se nechtěl, pořád odvracel hlavičku....
Jeho kamarád se zase pilně věnoval úpravě zevnějšku. Velmi intenzivně. Jen se otočil aby zjistil co to vyvádí kámoš. Na mne se kouknul jen jednou a pak zase nerušeně pokračoval dál.
Nezůstalo jen u těch stuh, ale i různé dobrůtky jsem si ještě zakoupila a hřešila a hřešila.... Už asi tři roky probíhá rekonstrukce hlavního náměstí která začala vykácením starých kaštanů napadených klíněnkou a popravdě už i dost ztrouchnivělých a výsadbou nových. Pak přišla na řadu dlažba, chodníky a výsadba okrasných keřů a květin. Restaurace a vinotéka mají pěkné místečko pro venkovní posezení a lidé místo ke klidnému pozorování života kolem....
Samozřejmě nesmí chybět dominanta náměstí....zámek
A z hrůzou zjišťuju že začínají červenat javory...nééé, já nechci podzim a zimu! Vždyť tu jsem teprve po čtvrté za tenhle mizerný a blbý rok!
27 září 2013
Východní....
Včera ráno jsem se vzbudila
do sluníčka, a tak jsem si vyběhla jen kousek od chaty do zatáčky nafotit vycházející sluníčko. Škoda že jsem se nevzbudila o něco dřív a nepodařilo se mi vyfotit ten východ nad Prahou, bylo tam zajímavě zamlženo ai mraky byly takové pohledné takže by to bylo bývalo asi docela pěkné. No ale alespoň i těch pár fotek se zadařilo...I když to nebyl nějaký jásavý východ, s růžovými beránky. Ale byl takový zajímavě strukturovaný...
26 září 2013
30 / 52
1- 3 / 20.9. - 22.9.13
Pátek - příprava na cestu na chatu....
Sobota - naložení auta a hurá vyrážíme...
Neděle - předpověď hezkého počasí na celý týden...
Což je v těch zataženejch, deštivejch dnech, naprosto celý den nefunkčním internetem, procházce šíleně devastovaným lesem jediná radost...
4 - 5/ 23.9. - 24.9.13
Dva necelé dny u maminky. Výrobky se jí moc líbily, byla ohromně nadšená a tak jsem byla moc ráda že jí to káplo do noty. Myslím že radost jsme měly obě dvě....a navíc jsem se po desítkách let potkala s kamarádem z dětství, který je shodou okolností ošetřujícím lékařem přes srdíčko mojí mamči. Jen bohužel měl spoustu práce s pacienty takže jsme si moc nestačili ani povyprávět....
6 / 25.9.13
Ráno už to vypadalo tak nadějně, sluníčko se mohlo přetrhnout a tak jsem se těšila že pojedu fotit na Dobříš, jenže než jsem se stačila rozkoukat, pozjišťovat odjezdy a příjezdy autobusů sluníčko zmizelo opět za hradbou mraků. Tak jsem se domluvila s kamarádem aby přijel pro sběr který se nám tu nahromadil při vyklízení dílny. A za prašulky jsem si udělala radost samými bombami....mandlemi a lískovými oříšky v čokoládě, sušenými morušemi a kešu oříšky z obchůdku kde tyhle mňamky už leta prodávají, vynikajícím tramínem na večery, Sachrem k svačině a samozřejmě zajímavými stuhami na další výrobečky....no takhle tedy Chmelařová určitě nezhubneš!!!
7 / 26.9.13
Růže....koupila jsem si jí.Jednu.Růžovofialovou. A voní....
Proč?....
Proč hořkost a bolest,
dva nezvaní hosti,
v srdce si cestu tak často klestí.
Proč radost se z mysli
tak rychle ztrácí,
a ti dva nezvaní stále se vrací.
Proč hořkost a bolest
nemizí v zapomnění
a život náš tak krutě mění.
Proč radosti tak málo
nám jenom zbývá,
a nikdo z nás neví kde se skrývá.
Radost jen mihne se a zmizí pryč,
a bolest s hořkostí jak ostrý bič
srdce nám zbičují, neznajíc soucitu
zavelí Do zbraně! Žijte dál bez citu!
Proč hořkost a bolest,
dva nezvaní hosti,
vstupují do duší, chrastíce kostmi
zdupaných lásek co naším životem prošly.
měly dát radost, měly dát štěstí,
teď jen jak strašáci kostmi tu chřestí….
Podívání napodruhé....
Druhá část západových
fotek je připavená. Dneska jsem si vyběhla nafotit pro změnu východ. Je to paráda když si takhle může čloěk vyběhnout kousek od chaty a začít fotit. Škoda že jsem se nevzbudila o něco dřív a nenafotila východ na Prahou....jen jsem došla domů tak zničeho nic začal slejvák jen jsem překvapeně zírala a teď to vypadá že se přeci jen sluníčko rozhodlo s prohrabat tou kupou mraků ven. Tak jsem hodně zvědavá jestli se mu to podaří....
Je zvláštní při té rychlé proměnlivosti mraků, že tenhle úsřední vydržel na svém místě celou dobu co jsem fotila. Jak přibitej....jen měnil barvy
Jeřáby si zase pěkně svítily do šera....
A pak kde se vzalo tu se vzalo....
.....přiletělo UFO....!
A pak že neexistujou....
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)