Tak takhle moc je těžký život výstavního pesana. Abych byl na příští sezonu hezkej a úspěšnej, musela ze mně panička udělat takovýho naháče. Jelikož po vytrimování mojí krycí srsti zjistila, že moje jemňounká podsada je delší než je žádoucí, tak mi jí bez milosti vyškubala taky. A teď se mi všichni doma smějou, že jsem jak olezlá krysa. A hned mě překřtili na Bobeš Pleskač, protože prý úžasně pleskám!
A pak mi ještě panička řekla, že ze mně trhá srst odumřelou, tudíž to nebolí, a ony tedy jako ženy, když se depilujou tak si vytrhávají srst neodumřelou, tudíž je to bolí! A že pro krásu se musí něco vydržet.
Jenže kdo má vydržet všechny ty poznámky a smích? I ty kočky mají ze mně srandu. A tak abych se paničce alespoň trochu pomstil, celou noc jsem camral po ložnici, skákal z křesla a zpátky do křesla a při tom jsem dupal a funěl. A panička se moc nevyspala a to jsem měl radost, protože ona spí móóc moc ráda.
A taky se mi stýská po Báčovi, Lucce a Míšovi. Ti odjeli včera na podzimní čtyřdenní dovču na chatu za babičkama, dědou a taky Belčou. Ale ještě než odjeli, vzala nás panička(evidentně s úmyslem si mě udobřit) zase na procházku do lesa.
Navlékla mě do Mátinýho svetru, prý abych nenastydnul. Taky věc tenhle svetr, svědilo mě to, bylo mě to krátký a vypadal jsem škoda mluvit. A tak jsem se po celou cestu věnoval své oblíbené činnosti a to válení se, kdekoliv a jakkoliv. Jenže to nebylo v tom svetru ono....
Panička si toho však moc nevšímala a spíš se zase rozplývala nad tím jak krásně svítí sluníčko a jak jsou krásně zlatý poslední listy na dubech.
A to zas byla pravda, poslední záblesky zlata na pozadí smrků byly opravdu pěkné. Zkrátka zas jednou den jak vymalovaný. Škoda, že takových už asi moc nebude....
I když svítilo sluníčko a bylo celkem i teplo, na cestě zůstaly jinovatkové listy. Spadly a pod nimi zůstala jinovatka, a když je vítr odfoukl, zbyl po nich jen zmrzlý obtisk.
Poslední zlaté listy javoru se třpytily mezi již opadanými sousedy a umocňovaly tak sílu slunečních paprsků
A to je něco, válet se za každých okolností, to mě na procházkách tolik baví
Že je letos nejmódnější barvou podzimu fialová, dokazuje to že i jindy zelený mech si zvolil tuto barvu.
Les na rozhraní stínu a slunce se zlatými odstíny buků působí sice dojmem, že je ještě teplo......
...... ale v kaluži na cestě ještě nerozmrznul ranní led a jinovatka
I když se to nezdá, je tento totem velkou raritou, je totiž oficiálně nejvyšším totemem ve střední Evropě. Sice už z části přišel o některé své ozdoby, třeba o velká křídla na vrcholku, a i některé zobany jednotlivých vyřezaných zvířat ale pořád je pěknou dominantou údolí. Nahradil před lety svého menšího bratříčka, který již dosloužil stal se pro svůj špatný stav nebezpečným. Oba jsou dílem místních řezbářů, otce a syna. A není sám, v okolních chatách jich ještě pár stojí
Detail některých "příšerek" na totemu. Samozřejmě v indiánské historii každé zvíře, pták či duch mají na totemu své místo a něco znamenají. A i jejich rozmístění má svá neměnná pravidla
