pondělí 10. dubna 2017

Magnóliové pastorále .....



Když už jsem si včera vypůjčila jeden z církevních termínů
dnes tedy tak činím podruhé. Jak všichni asi víte, mou posedlostí
v této roční době jsou magnólie. Miluju je, a připadá mi, že v sobě mají snad nějaké feromony
které mne k nim neodolatelně přitahují. Měla jsem velké přání, mít
na zahradě tenhle skvost. Částečně se mi vyplnilo, byť moje
první magnóliová krasavice kvete později, květy, sice velké, v sobě ale skrývají
ještě větší listy a navíc velmi nevábně voní. Vlastně pěkně hnusně smrdí.

Předminulou neděli jsme se synem jeli do Hradce zakoupit novou střechu na altánek
aby zas bylo kde v létě sedět, a já tam v zahradním oddělení šla pátrat
po koniklecích které jsem si chtěla dokoupit náhradou za ty od Baka zničené.
A tak jsem při zpáteční cestě zabloudila pohledem ke keřům. Jen tak, čirou ae
i chtěnou náhodou. A byla tam. Magnólia stellata, kultivar kvetoucí jako první.
Za velmi příjemnou cenu. Takže nebylo nic snazšího než po ní vstáhnout ruku
a přidat jí do nákupního koše. Navíc to měl být dokoce kultivar růžový!
Říkám měl, ale při mé smůle je bílý ..... tedy já to nechápu. Na
označení květináče napsáno "Rosea" na cedulce na větvi "Rosea" ale květ bílý,
byť měl být růžový. Tedy až tak mi to nevadí, původně jsem tu bílou chtěla,
ale znáte to, proč brát bílou, když je v nabídce i jiná barva, že?

Stejně bych chtěla ještě odrůdu Stellata z větším květem a pak onu klasickou,
s kalichy růžovými či žlutými nebo bílými. Na zahradě je místa dost, a občas se
i najdou nějaké finance na to udělat si radost .....


Konečně se můžu kochat svou vlastní a nemusím mlsně koukat přes ploty.
Ovšem má to i svou stinnou stránku, neb budete pravidelně zavalováni množstvím
magnóliových fotek Mrkající


Fotit bílou ve chvilkách kdy svítí sluníčko je hodně velký vopruz.
Budu muset zalovit v chytrých stránkách jak se to má správně dělat.