neděle 12. července 2020

Ještě jednou a asi už ...





.... naposledy. 
Tedy, jak hezky říká James Bond: " Nikdy neříkej nikdy..." i já si nějak nechávám tím "asi" otevřená zadní vrátka. K čemu? Inu k focení těch krásných drobných hvozdíků s milým lidovým jménem Slzičky panny Marie. Jak jsem poprvé psala objevila jsem je vloni, když na mne vykouknul jeden kvítek. Ony jsou tu už asi déle, ale jak se seká tráva, vždycky se posekaly a nikdy nevykvetly. Vloni byl mezi sekáním poněkud delší interval díky suchu a tak se jim to natolik zalíbilo, že stihly trochu povyrůst a vykvést.
Letos jsem si už dávala pozor, a vzhledem k tomu, že mezi nimi kvetly i kopretiny, poctivě jsem ten ostrůvek květů sekačkou objížděla. A ony se mi odměnily spoustou krásných květů a tím pádem i inspirací k focení ... no, a dnes vás tedy zvu do světa jemných květů ....