Takže opět zpátky v čase sa návrat do druhého
květnového svátečního a prodlouženého víkendu. Samozřejmě že se zase po dlouhé
době (tedy alespoň u mne) jelo na chatu. S přízemákama, aby dcera měla na starost jen Baka a kočky,
s očekáváním hezkého počasí a plánem že zde zůstanu dýl. Jenže člověk míní ....znáte to.
Počasí nic moc, spíš pořád déšť a teplta taky neustále šla dolů, takže není divu že jsem na procházku šla jen jednou
a to mě zradil foťák, protože mi došla baterka zrovna v okamžiku kdy jsem prošvihla asi životní fotky s přírody.
Viděl jste někdy někdo se prát dva krtky? Ale opravdu festovní pranici? Já jo, jen mi právě v tom okamžiku slabá baterka odstavila foťák....stála jsem a klela jak pohan a koukala na ta dvě roztomilá sametová zviřátka jak zakousnutá do sebe
válí sudy po starém listí. A co bylo nejzajímavější ale také i dost zvláštně působíci bylo absolutní ticho.
Když se perou lasice, kuny, kočky, psi, ptáci i ti koně je u toho vždycky rachot, jekot, prskání, vrčení a jiných pazvuků
dost a dost, ale tady bylo absolutní ticho, jen šustilo to listí. A popravdě byli do toho pěkně zabraní protože si nevšímali ničeho kolem sebe. Ani mne a ani přízemáků....za to ti se mohli zbláznit a měla jsem co dělat aby se na ty dva nevrhli a nezakousli je.
Až v tom okamžiku si krtci uvědomili že není všechno až tak bezpečné a tak s rvačkou přestali. A bleskurychle zmizeli pod zemí. Zajímalo by mne co se stalo že se do sebe tak pustili. Jestli si nedali pod zemí přednost, nebo se naboural jeden druhému do ložnice za paní krtkovou....Každopádně bylo to dost zajímavé a já si celou procházku tiše nadávala do blbců a krténů, že jsem si stav baterky před odchodem nezkontrolovala.
V sobotu jsem se vydala s mužem na Mníšek, on na nákup a já se projít a podívat se co je kde nového. A zajít se samozřejmě podívat do galanterky jaké mají mašle. Už se z toho stala taková trochu posedlost ale musím říct že jsem ulovila moc krásnou, na vánoce, a ta že tentokrát skončí na mém vánočním věnečku která jsem si vloni nestihla udělat....
Bylo naštěstí hezky tak jsem udělala ve městě různé výcvaky které si vám teď dovolím předložit.
Návod pro všechny, kteří se chtějí zbavit starých smaltovaných nebo pozinkovaných nádob.
NEVYHAZOVAT!! NAOPAK SBÍRAT!! A OSAZOVAT!!!
Vypadá to totiž moc hezky....
Idylka na zápraží....
.....a na zíďce
Zaujal mne tenhle průhled ve vysoké zdi
Kousek od městského úřadu předváděli hasiči záchranářské práce a vyprošťování osob z nabouraného auta. Akorát že když jsem šla kolo měli právě rauchpauzu a tak tam postávali různě zamatlaní od "krve" a vesele pokuřovali. Později, když už jsem čekala na muže v autě u cukrárny probíhal právě onen zákrok před zraky okolostojících.
To už jsem ale zase mířila k zámku a do parku zjistit jak pokračuje obnova dolních partií a zda už třeba nejsou otevřené. Nejsou....trvá to tedy pěkně dlouho....
Slunné dopoledne (jedno z mála toho víkendu) lákalo na zámek.
Detailík z domku před zámkem
Hlavně že jsem sebou blbec vezla na vyzkoušení malý stativek s kroutivýma nožkama, ovšem sebou na focení jsem si ho nevzala....
....a tak je to pěkně rozklepané
Ostatně při téhle vycházce vznikla i fotka kterou jsem dávala na blog k TT Svět za zrcadlem.
Vyfotila jsem tu i nějaké kytičky které rozkvétaly, ale ty budou v různobarevných kapitolách....
A tak ještě dvojportrét Bobeše a Matesa
Uznala jsem že sedět v baráku nebo na chatě za deštiva a zimy je vcelku jedno, jen doma to mám s větším pohodlím a tak jsem se nakonec rozhodla že se prostě tentokrát
