čtvrtek 21. července 2016

Barevné elegie VIII .... Rododendrony




Tak, a už jsem zas doma a začne obyvklý kolotoč.
DPH, úklid, praní, výběr fotek pro další fotoknihu, uháčkovat dalších
pět Levandulinek, otrimovat Bobeše, vrhnout se na zahradu a pokrotit
odkvetlé trvalky, vyškubat miliony plevelů, připravit se na návštěvu
kamarádky která opět jako každý rok přijede. No a potom všem bych potřebovala
další kolo poustevničení. Jen bohužel nevím kdy. Zatím to vypadá tak na konec srpna.
Z toho posledního jsem si dovezla zas nějaké fotky, tentokrát spíš rázu
čistě z říše rostlinné a hmyzí. A jedno ne zrovna příjemné setkání
s něčím, co přímo bytostně nesnáším a navíc jedovatým. Jo, jo.
Když jsem jela do Dobříše, zjistila jsem na autobusové zastávce že mám
dvě zcela nečekané spolučekající. Zmije. Pro mne vidět hada znamená
neskutečný pocit hnusu, byť teď mnohé slyším, že na nich nic hnusného
není, že nejsou slizcí a že jsou vlastně krásní. Nejsou.... pro mne ne.
A to, že si vyvalují záhyby na slunku, metr a půl ode mne a je jim
fuk jestli okolo někdo dupe nebo ne, protože kousek dál je frekventovaná
D4 naprosto rozmetala všechny teorie o jejich plachosti. Oproti obrázkům
z učebnic nebyly ani šedé s klikatou černou čárou, nýbrž hnědé jako
zem na které ležely. Jelikož jsem jela jen nakupovat, nebrala jsem si foťák
tudíž vám nemohu zprostředkovat obrazově jejich letní havaj, jelikož jsem je
nevybíravě kanonádou šišek vyhnala, podruhé tam už nebyly. Jen budu asi docela ve skluzu,
protože dva pobyty na místě s mnimálně fungujícím internetem a spousty fotek
do nových článků, kdy se plácám pořád někdy v květnu a začátkem června
způsobily že ty, které jsem nafotila během minulého a kousku tohoto
týdne přijdou na řadu asi takv srpnu. Nechci kvůli tomu zvyšovat
frekvenci článků, a tím zahlcovat vaše schránky upozorněními, to jsem
dělala tak první rok blogování, ale budu si je pěkně šetřit, protože co když
nebude dlouho možnost nafotit něco nového .....


A jak napovídá název, dnes se podíváme zas na rododendrony. Jelikož
většina chat kolem nás, je na pozemcích které dříve byly součástí lesa, jsou
na nich podmínky pro pěstování rododendronů a azalek přímo idální. Kyselá,
občas kamenitá půda jim evidentně svědčí a tak jsou na zahradách vidět
úžasné exempláře.

Třeba tímhle mi dělá laskominy jinak velmi nepříjemná sousedka. Má ještě jeden
kousek, ale ten už byl odkvetlý, nicméně ten je opravdu hodně velký.





Tahle krása byla zas u jiné chaty, jen jsem musela fotit skrzevá oko pletiva
a tak je fotka v takovém podivném oříznutí


A ještě něco detailů na květy po dešti s podvečerném světlem