Dlouho tu nebyly žádné ....

 

.... květinky, tak si mezi další dávkou

černobílých fotek nějaké dáme. Byl zatažený a deštivý podzimní den, ale najednou se ukázalo sluníčko a tak jsem vytáhla foťák a obešla zahradu jestli nebude někde něco zajímavého k vidění. Co bylo, tak to vám teď ukážu ....

Podzimní výlety jsou za námi .....

 

.... nové teprve na mě čekají, a tak se 

zase hodí, co je takovým černobílým pelmelem z celého roku. Něco květů, něco krajiny, něco ze světa ...

Druhý z navštívených kostelů ....

 

.... v Dušníkách byl kostel Panny Marie Růžencové, 

patřící polskokatolické církvi. Původně se jednalo o kostel evangelický, švédského Svazu Gustava Adolfa. Stavba byla dokončená v roce 1845. V roce 1892 vznikl de facto nový interiér kostela.

Víc jsem o tomto kostele na netu nikde nenašla. Vždy mě udivuje

 rozdíl mezi evangelickým a katolickým kostelem. Jeden přezdobený ale i v té zdobnosti ponurý a člověk pod tou tíhou výzdoby skoro klesá. Druhý, jednoduchý až strohý, ale světlý a dalo by se říct útulný. Při naší návštěvě se vše chystalo ke mši, takže jsme nechtěly moc zdržovat a motat se dámám které kostel připravovaly pod nohy.

Takže jsme si udělaly pár fotek a vysmahly. Dál se nám zjišťovat další pamětihodnosti nechtělo, počasí opravdu moc nepřálo. Takže jsme sedly do auta a vrátily se zpátky do hotelu. Zašly jsme tentokrát na jídlo do protější chaty, protože kolegyně zjistila na netu že tu mají mé oblíbené masové pirohy. Poseděly jsme a vrátily se zpět na hotel a hurá do bazénu a vířivky. Večer bylo kupodivu na sobotu klidno, asi byli všichni ve vedlejším areálu v music baru. Ten jsme zaznamenaly až v neděli při odjezdu. Škoda. 

Ráno opět lukulské snídaňové hody, pak jen zabalit a rozloučit se a odjezd domů ....

Alespoň jeden výlet ....

 

.... jsme si během wellnessového víkendu 

s kolegyněmi udělaly. A to do nedalekých lázní Dušníky. Zdá se, že zdejší oblast je na zdravé prameny bohatá, protože nedaleko odsud je i dříve navštívená Kudowa - Zdrój. Dušníky (Duszniki - Zdrój) jsou stejně jako Chudoba nevelké město, ale de facto díky horské části Zieleniec když někam jedete máte dojem že třetina Polska jsou Dušníky 😁. Ve zdejších lázních se léčí obdobné nemoci jako v Chudobě. Ale nemají tak dlouhou historii, jsou mnohem mladší. Počasí nebylo zrovna žádná hitparáda, sice tu nebyla ta šílená mlha jak nahoře, ale pro změnu mrholilo což na procházení se městem a hledáním různých pamětihodností které se zde nalézají. Takže jsme si obešly malé náměstíčko, mrkly do dvou kostelů v jeho blízkosti a vyrazily zase zpátky do hřejivé náruče našeho přechodného domova. Takže do vířivky, bazénu a v mém případě i do sauny ....

Letos mě hodně ....

 

.... láká Polsko. První letošní polský výlet

byl onen trochu rozpačitý do Bludných skal, druhý plánovaný je na advent do Svídnice, ale mezitím se našel ještě jeden který nebyl plánovaný vůbec. A to wellnessový. Přišla s tím nápadem jedna z kolegyň v práci, ostatní se toho chytly a tak jsme první říjnový víkend vyrazily směr Duszniki - Zdroj a horský resort Zieleniec. Rovnou dodávám, že já za sebe jsem z toho měla dost velké obavy, protože nějak jsem si nedovedla představit co si s nimi budu povídat celý víkend, když mi popravdě vždycky úplně stačí těch několik hodin v práci. A postavit si celovíkendovou zábavu na pomlouvání vedení mě rozhodně moc neláká. Doufala jsem tedy tajně, že alespoň okolí bude vhodné k procházkám a únikům do přírody ....

Co čert nechtěl. Jakmile jsme dojely do vyšších poloh Orlických hor obklopily nás mraky a mlha tak hustá, že vidět do okolí bylo úplně nemožné. Takže vlastně vůbec nevím, jak okolí resortu vypadá! 

A takové počasí vydrželo celý víkend. No mělo to svoje kouzlo v tom, že když jsme byly naložené ve vířivce nebo bazénu, dívat se z tepla do té sloty bylo velmi příjemné. Samotný komplex hotelu jménem Szarotka byl velmi příjemný, moderní a útulný. Jídla výborná a ty snídaně!!! Tam jsme dokázaly strávit dvě hodiny a přitom si dávat jednu mňamku za druhou. Sýry, ovoce, pomazánky, uzeniny, koláče, vynikající pečivo to všechno v množství víc než velkém a neustále doplňovaném. A jako tečka vlastnoručně upečené vafle. To bylo pro všechny magnet a vaflovač tak byl v neustálém obležení ostatních strávníků. Ostatně jídlo bylo výborné i v protější chatě Hanka a věřím že stejné to bylo i v ostatních. 

Páteční odpoledne se neslo ve znamení průzkumu co nabízí hotelová wellness zóna a kuchyně, večer se pak pokračovalo v konzumaci dalších dobrot z kuchyně i baru což mne velmi bavilo, a samozřejmě i v onom pomlouvání, což už mne nebavilo vůbec. Takže jsem na radu kamarádky jen chápavě přikyvovala hlavou nebo krčila rameny. Jedině tak se nějak ten víkend co se týká těchto aktivit dal vcelku normálně přežít  .....

Než se opět podruhé ....

 

.... vypravíme k sousedům do Polska, uděláme

si malou odbočku k trochu jiné fototvorbě. Tedy vy, kdo chodíte na blog k Petrovi / Čerfovi už jí moc dobře znáte. Jedná se o focení metodou ICM čili s úmyslným pohybem fotoaparátu. Mě to nedalo, a musela jsem to začít zkoušet taky.  Samozřejmě že Petr má v tomhle předstih a proto i jeho fotky jsou mnohem propracovanější a sofistikovanější. Takže mi dovolte abych vás pozvala na výlet do abstraktního fotosvěta ....

Tématicky se v dnešním článku .....

 

.... od dandíků příliš nevzdálíme. 21. září se 

totiž na výstavišti v Českých Budějovicích konala výstava ke stému výročí Klubu chovatelů teriérů. A dandíci tam samozřejmě nesměli chybět. A kdo tentokrát nechyběl, byl můj dlouholetý kamarád který způsobil, že jsem vlastně k dandíkům přišla, od něj jsem měla Bobeše a s ním a Bobešovým tátou objížděli po pět let výstavy. Podařilo se mi ho totiž po mnoha letech dokopat k setkání a k tomu, že nebyl v danou dobu na třech místech najednou jak většinou bývá jeho zvykem. Takže mě v pátek vyzvedl na chatě, a vyrazili jsme k němu na chatu, která byla vždycky naším základním táborem a místem odkud jsme vyráželi na výstavy.

Musím říct, že když jsme tam přijeli dost jsem byla překvapená, protože za těch deset let co jsem tam nebyla se zahrada hodně změnila. Narostly stromy, jiné zas zmizely, přibyl popíjecí a hudební pavilon, rozmnožilo se ovčí stádo, přibyla dvě vietnamská prasátka se čtyřmi malými, zmizelo vodní ptactvo a přibyl k šedým pštrosům jeden bílý. Co zůstalo byla nekonečná sranda která s ním vždycky byla. A luxus sauny.

 V sobotu jsme dopoledne vyrazili do Budějek na výstaviště omrknout kdo všechno se z našich výstavních známých účastní. No za ta léta co jsme oba z výstavami skončili ty řady velmi prořídly. Mnozí s chovem skončili nebo se chystají končit, jiní už mají tak vysoký věk že je to zmáhá a další už ani dandíky nemají. Mladí se do tohoto odvětví nijak nehrnou a tak i tady u nás hrozí, že za chvíli v Čechách nebude žádný dandík k mání ....