Tématicky se v dnešním článku .....

 

.... od dandíků příliš nevzdálíme. 21. září se 

totiž na výstavišti v Českých Budějovicích konala výstava ke stému výročí Klubu chovatelů teriérů. A dandíci tam samozřejmě nesměli chybět. A kdo tentokrát nechyběl, byl můj dlouholetý kamarád který způsobil, že jsem vlastně k dandíkům přišla, od něj jsem měla Bobeše a s ním a Bobešovým tátou objížděli po pět let výstavy. Podařilo se mi ho totiž po mnoha letech dokopat k setkání a k tomu, že nebyl v danou dobu na třech místech najednou jak většinou bývá jeho zvykem. Takže mě v pátek vyzvedl na chatě, a vyrazili jsme k němu na chatu, která byla vždycky naším základním táborem a místem odkud jsme vyráželi na výstavy.

Musím říct, že když jsme tam přijeli dost jsem byla překvapená, protože za těch deset let co jsem tam nebyla se zahrada hodně změnila. Narostly stromy, jiné zas zmizely, přibyl popíjecí a hudební pavilon, rozmnožilo se ovčí stádo, přibyla dvě vietnamská prasátka se čtyřmi malými, zmizelo vodní ptactvo a přibyl k šedým pštrosům jeden bílý. Co zůstalo byla nekonečná sranda která s ním vždycky byla. A luxus sauny.

 V sobotu jsme dopoledne vyrazili do Budějek na výstaviště omrknout kdo všechno se z našich výstavních známých účastní. No za ta léta co jsme oba z výstavami skončili ty řady velmi prořídly. Mnozí s chovem skončili nebo se chystají končit, jiní už mají tak vysoký věk že je to zmáhá a další už ani dandíky nemají. Mladí se do tohoto odvětví nijak nehrnou a tak i tady u nás hrozí, že za chvíli v Čechách nebude žádný dandík k mání ....

Krom stromů na pozemku vyrostly i ty v širokém okolí a tak z původních výhledů na Novohradské hory a Nové Hrady samotné už zbývá jen pohled na vršek Kraví hory ....

Oblíbené posezení před chatou se také nezměnilo, a ani ten kámen na kterém jsem vždycky trimovala buď tátu Velkého Bobeše nebo maminku Áju ....

Rybníček sice zůstal stejný, ale stromy kolem něj řádně vyrostly

Hudební a chlastací 😁 pavilon.... tedy původně tam měl kamarád v plánu vybudovat zimní zahradu do které by se chodilo přímo z chaty. Nakonec ale zvítězila tato varianta a musím říct že nápad to byl dobrý. Nejen že má člověk krásné výhledy, ale za ošklivého počasí si může poslouchat v klidu hudbu, nebo si číst. Prostě skvělá zašívárna 

No řekněte sami. Co tu člověku chybí .... nám tedy nechybělo nic. Dokonce i Myšpulín, který byl se mnou si to tu velmi oblíbil a vyvaloval se na pelíšku a pozoroval z okna okolí

A vůbec největší překvapení? Tihle koníci pod kapotou ....

Když s tímhle zastavil u nás před chatou, spadla mi brada. Ale jedno vám povím. Nechtěla bych to ani zadarmo. To je tak uvnitř neskutečně hlučné auto, že jediná výhoda cestování v něm je že, je tak rychlé a člověk v něm nesedí dlouho .....

Tenhle výlet byl pro mě neskutečná vzpruha, potřebovala jsem něco takového jako sůl. Srandu, dobré popití, osobní wellness jen pro mě, a vlastně jsem i zjistila že mi to vystavování docela chybí .... 

Na všechny fotky se můžete podívat v galerii