sobota 22. března 2014

Odpadky a zbytky.....


V následujících týdnech to bude u mne na blogu
vypadat, že zachází na úbytě. Ne že bych s ním chtěla skončit, ale pokud máte k dispozici jen jednu ruku, i když pravou, moc toho nenafotíte a ani spisovatel se z vás zrovna nestane. Ono i to klafání jednou rukou za chvíli naštve.
A co že se přihodilo? Možná jste občas zaznamenali moje hořekování nad tím, že mne bolí levé rameno a jen s obtížemi mohu dělat levou rukou věci za zády nebo jí zvednout nad hlavu.
Provází mne to od lonska /umím psát, jen prostě neroztáhnu prsty jedné ruky tak abych mohla udělat háček/ a myslela jsem že to výsledek práce na zahradě.
Jenže bolesti neustupovaly a tak doktor zkoušel všechno možné. Obstřiky, rehabilitace .....a nic. V únoru mne tedy šupem poslal na magnetickou rezonanci a verdikt zněl zánět šlach a výrůstky na kosti. Bez operace se to prostě neobejde. Naštěstí jen artroskpické, ne žádné masivní řezání.
Takže v první jarní den jsem šupajdila do špitálu, užila si narkózy a /ne/ pohostinnosti místní JIPky. Copak sestřičky, ty byly jak ze seriálu, kmitaly okolo nás, snažily se nám to obluzení a probuzení co nejvíc zpříjemnit. Ale neskutečné vedro, brutální osvětlení dopadající přímo do očí z chodby a krátká úzká postel tedy moc komfortu neposkytovalo. A pak, žádný hezký doktor. Spíš by se dalo říct že takovou sbírku ošklivců jsem dlouho neviděla....no jo, no....člověk holt nesmí čumákovat na tv seriály. Pak je jen zbytečně zklamán.
Ještě že mne hned ráno vykopli domů, do měkkého, širokého pelíšku.....
Takže ted chodím z rukou na šátku, občas jí procvičím a zjištuju jakou fuškou je třeba obutí si ponožek, zapnutí podprdy a jiné věci které člověk dělá naprosto automaticky...ovšem co tedy nedělám automaticky ale za to s největším odporem je píchání si injekcí s heparinem. Injekce od mala nesnáším když mi je píchá někdo cizí, a teď si je musím ještě navíc píchat sama! Bléééééé....

Ale hlavně, nelze fotit!!! A to mne teď (hurá, blondýna přišla na další shift) v tom bujení a překotném rašení vytáčí. Jo, a píchat taky nemůžu....a to tu mám připravené táááákové nádherné kombinace stužek na vajcata.....počítám, že se tu unudím.....kdyby alespoň nehlásili tu změnu počasí k horšímu, smažila bych se alespoň venku na lehátku, ale v dešti????
Ještě že jsem alespoň stihla nafotit letos zas bledule v rezervaci....

Takže tady je pár zbytků z různých výprav do Třebové a Litomyšle.
Mariánský sloup a radnice ve Třebové






Zlatý déšť a veselé lavičky v Litomyšli







Ještě k těm lavičkám. Nenajdete tady dvě stejné, každá je jinak barevná, s jiným efektem....až zase bude možnost udělat výpravu do Litomky, zaměřím se na ně....