V následujících týdnech to bude u mne na blogu
vypadat, že zachází na úbytě. Ne že bych s ním chtěla skončit, ale pokud máte k dispozici jen jednu ruku, i když pravou, moc toho nenafotíte a ani spisovatel se z vás zrovna nestane. Ono i to klafání jednou rukou za chvíli naštve.
A co že se přihodilo? Možná jste občas zaznamenali moje hořekování nad tím, že mne bolí levé rameno a jen s obtížemi mohu dělat levou rukou věci za zády nebo jí zvednout nad hlavu.
Provází mne to od lonska /umím psát, jen prostě neroztáhnu prsty jedné ruky tak abych mohla udělat háček/ a myslela jsem že to výsledek práce na zahradě.
Jenže bolesti neustupovaly a tak doktor zkoušel všechno možné. Obstřiky, rehabilitace .....a nic. V únoru mne tedy šupem poslal na magnetickou rezonanci a verdikt zněl zánět šlach a výrůstky na kosti. Bez operace se to prostě neobejde. Naštěstí jen artroskpické, ne žádné masivní řezání.
Takže v první jarní den jsem šupajdila do špitálu, užila si narkózy a /ne/ pohostinnosti místní JIPky. Copak sestřičky, ty byly jak ze seriálu, kmitaly okolo nás, snažily se nám to obluzení a probuzení co nejvíc zpříjemnit. Ale neskutečné vedro, brutální osvětlení dopadající přímo do očí z chodby a krátká úzká postel tedy moc komfortu neposkytovalo. A pak, žádný hezký doktor. Spíš by se dalo říct že takovou sbírku ošklivců jsem dlouho neviděla....no jo, no....člověk holt nesmí čumákovat na tv seriály. Pak je jen zbytečně zklamán.
Ještě že mne hned ráno vykopli domů, do měkkého, širokého pelíšku.....
Takže ted chodím z rukou na šátku, občas jí procvičím a zjištuju jakou fuškou je třeba obutí si ponožek, zapnutí podprdy a jiné věci které člověk dělá naprosto automaticky...ovšem co tedy nedělám automaticky ale za to s největším odporem je píchání si injekcí s heparinem. Injekce od mala nesnáším když mi je píchá někdo cizí, a teď si je musím ještě navíc píchat sama! Bléééééé....
Ale hlavně, nelze fotit!!! A to mne teď (hurá, blondýna přišla na další shift) v tom bujení a překotném rašení vytáčí. Jo, a píchat taky nemůžu....a to tu mám připravené táááákové nádherné kombinace stužek na vajcata.....počítám, že se tu unudím.....kdyby alespoň nehlásili tu změnu počasí k horšímu, smažila bych se alespoň venku na lehátku, ale v dešti????
Ještě že jsem alespoň stihla nafotit letos zas bledule v rezervaci....
Takže tady je pár zbytků z různých výprav do Třebové a Litomyšle.
Mariánský sloup a radnice ve Třebové
Zlatý déšť a veselé lavičky v Litomyšli
Ještě k těm lavičkám. Nenajdete tady dvě stejné, každá je jinak barevná, s jiným efektem....až zase bude možnost udělat výpravu do Litomky, zaměřím se na ně....
Choď nahoře bez a máš to. Na druhou stranu nevěřím, že by se nějaký muž v tvé blízkosti s tím zapínáním a rozepínáním nenabídl.
OdpovědětVymazatA já si říkala, co s tebou je. Tak hlavně abys byla co nejdřív v pořádku a využij pomocníků doma, ne jenom teda k tomu zapínání podprdy, ale ke všemu ostatnímu. Lavičky jsou opravdu veselé, moc se mi líbí a těším se na další.
OdpovědětVymazat[1]:Jasně, s mejma přednostma bych za chvíli byla jak ty černošky s kozama pod břicho . tak asi jo, našel by se někdo, jenže já se snažím bejt prostě za každou cenu samostatná.....však on nastane čas až to budu potřebovat.....ale teď ještě ne.
OdpovědětVymazat[2]:Nejdřív jsem naháněla a doháněla rozdělané věci a zakázky, pak mužovo účetnictví takže nebylo na nic moc čas. ta Litomyšl byla náhoda takže jsem jí musela využít nafocením kostelů do Danieliny výměny.Teď je tu kámoška z Prahy, tak pro změnu se stará ona o nás když v létě to dělám já....
OdpovědětVymazatTak takhle je to, ale vše pomine a pak se do všeho vrhneš jak by nic. Hlavně že jsi doma.
OdpovědětVymazatTak ať Tě to moc nebolí a jsi brzy fit.....jaro nečeká
OdpovědětVymazatNo jo, na zapínání podprsenky jednou rukou vzpomínám ještě teď téměř se slzou v oku Taky vlasy se mi myly moc krásně. Sice jsem na sádře měla igeliťák, ale stejně to vůbec nešlo.
OdpovědětVymazat[7]:Lahůdkového chození na záchod se zákazem sednutí jsem si užila po té operaci páteře
OdpovědětVymazat[6]:To se obávám že prosviští kolem a já budu jen nemohoucím pozorovatelem.....
OdpovědětVymazatTa nevím, co ti s tím ramenem dělali. Mně dali jen elektrickou podušku a předtím masáž páteře s cvičením. Přitom diagnosa Artrosa 2-3.stupně, nárůstek na kosti a zánět svalu. Mám to dodnes. Prý by to chtělo výměnu celého ramenního kloubu a to se nedělá v tom rozsahu. Ani bych to nechtěla. Tak jen trpím, cvičím zdvihání ruky. Ale u mne je to už věkem, nestálo by to za to asi moc léčit, víš. Jen to focení mi klidně jde, foťáček digitál ovládnu jen pravačkou.
OdpovědětVymazatTo mi připomíná, když si můj zlomil palec levé ruky ( je levák ). Neutřel si sám ani zadek na záchodě. Až po dvou týdnech se to trochu naučil.
OdpovědětVymazatTy lavičky jsou krásné, veselé. Drž se, bude líp.
OdpovědětVymazat[13]: Ne šoklivců, ale ošklivců!
OdpovědětVymazatMohla jsem se uřehtat nad sbírkou šoklivců. Pak chápu neradostné píchání si injekce. Ještě sama jsem naštěstí nemusela. Jinak ty komentáře ohledně podprdy nemají chybu. Mně stačila bolest zad a nechala jsem si spodní prádlo oblékat dospívajícím synem, jinak bych zůstala nahá. Taky dobré.
OdpovědětVymazatAhoj Vendy. Umím si představit, co prožíváš. Já tak jednou za 4 roky mám recidívu se zánětem ramenních svalů. Celé roky mi ortopedi léčili klouby parafinem, elektroléčbou, magnetoterapií,obstřiky, cvičením až soukromý ortoped v N. Jičíně, který mi byl známým doporučen mi pomohl. Nejsou to žádné klouby, ale poškozený (nevím čím) sval občas chytne zánět a to jsou tak ukrutné bolesti střílející do celé ruky a zad, že mi to třeba vykroutí ruku na opačnou stranu. Ono se to nejprve plíživě vleče,ale pak to zesiluje a už se to nezastaví a já zase končím u ortopeda. Protože vím, kolik máš koníčků, dovedu si představit, jak moc trpíš tím, že je nemůžeš provozovat. Držím ti palce a přeju brzké zotavení.
OdpovědětVymazat[15]:Tak takhle to naštěstí až hrůzné nebylo. Zatím....ale nechat to bez tohodle zákroku tak by to za pár let taky tak vypadalo. Takže jsem si řekla že raději teď než v budoucnu trpět ještě většími problémy....
OdpovědětVymazat[10]: jéžiš, no vidíš....psát po narkóze se nemá, pak z toho lezou blbosti....moje dg. zní Syndrom manžety rotátoru....a jestli bylo tohle řešení k něčemu se teprve uvidí až bude po rehabkách a odezní boleast ze zákroku.....
OdpovědětVymazatAni jsem netušila, že nějakou manžetu rotátoru mám Snad ano.
OdpovědětVymazat[18]: Až tě začne zlobit zjistíš že ano
OdpovědětVymazatVendy, choď nahoře bez, stejně jsi doma. A je to zdravější.
OdpovědětVymazat[20]: Už jsem psala proč a z jakého důvodu nechci chodit nahoře bez a navíc se ještě chci líbit bez svačinovejch pytlů....stačej ty pod očima!.....ty lavičky jsou opravdu ve městě každá jiná a každá jinak natřená, asi to je pro potěchu oka kolemjdoucích. A pak Litomyšl se honosí Lázněmi ducha takže asi to patří i k tomu.....
OdpovědětVymazatJsem ráda, že už máš zákrok za sebou a hlavně, že jsi doma.
OdpovědětVymazat[22]: Tak není to nejhorší, už to s tou rukou vcelku jde hýbyt s minimální bolestí. Dneska mi to navíc na rehabilitaci pěkně uvolnila takže se s tím dá vcelku normálně už vegetit. I oblíkat. jen mne paradoxně momentálně víc bolí loket. Zitra zase reh. a ve středu kontrola a stehy. A pak ještě těch rehabek cca 12. Dokonce i ty nablblý injekce už si dávám s menším odporem.....takže bych to příští týden už chtěla zkusit špendlit nebo řezat podle toho.....
OdpovědětVymazat[23]: Hlavně se šetři a nic neuspěchej. Ten loket tě bolí proto, že ulevuješ ramenu a tím pádem se loket pohybuje jinak, než byl zvyklý.
OdpovědětVymazatLavičky se mi líbí. Budeš muset být na sebe ještě nějaký čas opatrná a nic neuspěchat.
OdpovědětVymazat[25]: To je to nejhorší....už to pomalu přestává být bolestivé a začínám mít roupy. Doufám že ty rehabky to rozhejbou co nejdřív.
OdpovědětVymazat