.... lehce a smysluplně vládnout slovy
a vyznávat lásku jako to umí Blondí, já se o to snažím spíš obrázky.
Hlavně v případě Bobule. Ne že bych jí neměla ráda, naopak, je to moje velká láska, když od ní odcházím, nebo ona ode mne, cítím náramný smutek, miluju její vítání když mi skáče už zdálky do náruče a tulí se a tulí. Její ukazováček kterým diriguje Babiko sem, babiko tam, babiko běhej tudy, babiko běž tamtudy ... její xichtíky, pokrčení ramen a k tomu hm... nedá se to prostě popsat, ale abych to vyfotila, musela bych mít foťák přilepenej k oku pořád. Ale občas se mi něco z toho podaří. Navíc z Bobule začíná být hotová modelína, diriguje mne kde chce být focená, jak chce být focená, ale zas je to výhoda, protože si jí člověk krásně může nastavit jak potřebuje. Což byl případ dnešních fotek.
A proč zrovna dneska o Bobuli? Zítra už má třetí narozeniny ....
