čtvrtek 11. srpna 2016

Vsí i lesem .....




Jak se tak dívám postupně na fotky, zjistila jsem,
že se sice pohybuji v časové ose jednoho dne, tedy 16.7. ale trochu jsem
předběhla čas a místa kudy jsem šla. Takže dnes se podíváme na pár
různých obrázků z cesty skrz Stříbrnou Lhotu a les na rozcestí odkud jsem šla
do Čunčí huby.
Zhruba v půlce cesty přes Lhotu mne zaujaly v zahrádce odkvetlé květní stvoly.
Květinu ke které patří znám, ale jen v menších velikostech. Ovšem tady na mne
číhaly zpoza plotu stvoly skoro tři metry vysoké. Škoda že už odkvetlé, protože
v plném květu to musí být velkolepá podívaná. Jedná se o květinu jménem
Eremurus robustus, neboli Kleopatřina jehla. Teď už mi je jasné že mnohé z vás
pokyvují hlavou a říkají si, to znám, to mám na zahrádce.


I odkvetlý je zajímavý svými kulatými semeníky



Tady dávám nepřiblíženou fotku, aby jste tak trochu byli v obraze, co se týče
výšky stvolů. Plot je klasický s půlmetrovou zděnou zítkou a keře za ním mohly mít
tak dva metry výšky.


Na konci vsi, než se napojí cesta na lesní silničku, stoí v jedné zahradě
nádherný velký červenolistý buk. Neodolala jsem, abych si nenafotila alespoň větvičku


Už se šinu pomalu do kopce lesem. Tráva jen v jednom místě osvětlená
sluníčkem jak reflektorem


Koryto potoka je vyschlé, prostě je pořád málo vody




Když tu ale teče voda, je to hukot.....


Alespoň ty dva kilometry do Kytína jsem si šla coby dálkoplaz.


Už jsem se doplazila do Kytína a v jednom domečku měli tohle
místo záclon. Fotka je bohužel prapodivně osekaná, protože cesta
nebyla z nejširších a i z druhé strany stál plot. Takže jsem musela fotit zešikma,
aby se mi tam okýnka vešla


Taky se vám stane, že vás něco, co někde vidíte najednou přenese
do dětství nebo let bujare pubertálních? Mě se to při téhle vycházce
stalo hned dvakrát. A oboje setkání bylo s ovocem a oboje mělo pro
svůj druh netradiční barvu. Žlutou. V prvním případě to byly žluté maliny,
ty jsme měli na mé milované chalupě. A jediné ty zůstaly nedotčené,
protože si místní, kteří nám tam za nás chodili sklízet úrodu, mysleli si
že nejsou zralé. V druhém případě to byly třešně. Chodívali jsme za teplých večerů s
kámoškou, mým bratránkem a mou dětskou láskou courat po přilehlých
vsích a na jednom místě rostla alej právě těhle žlutých třešní. Od
té doby jsem je nikde neviděla, až zase teď v Kytíně. Čímž se uzavřel
kruh vzpomínek na dětství, protože i na tuhle chatu jsem jezdívala taky jako
malá holka .....