U mamči jsem přespala a na úterý
jsem měla domluvený sraz s Pavlem na Smíchovském nádraží. Vracela jsem se zpátky na chatu a tohle byla dobrá příležitost aby nejezdil autem a pracně mne někde nehledal. Navíc ze Smíchova k nám na chatu to je přímá linka a za půl hoďky je člověk na místě. Je zajímavé, že ač jsem ho nikdy neviděla hned jsem ho poznala....
Počasí skvěle vyšlo i když ještě ráno před odjezdem to alespoň v Praze tak nevypadalo, ale než jsme dojeli tak sluníčko vykouklo a naplno se pěkně rozsvítilo a s ním se rozsvítily i barevné stráně po obou stranách brdských hřebenů.
Jelikož Pavel si přál jít do lesa a případně si nasbírat nějaké houby, jen jsem se převlékla a vyrazili jsme s nožíky a nezbytnými foťáky do lesa. Nejdřív to sice vypadalo že už nic nenajdeme, ale nakonec měl tašku do půly plnou. Tedy včetně tch nejedlejch kuřátek který jsem mylně považovala za kotrč. Budiž mi omluvou že tenhle druh jsem viděla jen vždycky v atlase a in natura nikdy až teď, tudíž mi to snad lze prominout. Jenže když ony tak nádherně voněly!
Courali jsme, hledali, kafrali a fotili skorem tři hodiny, a tak, jelikož jsme vylezli pod zámkem, jsme si jako zaslouženou odměnu dali ve zdejší skvělé cukráně kávu a dortík....a pěkně si odpočali....pak jsme sedli každý do autobusu svým směrem a odjeli dosvých kutlochů.....byl to zajímavý, a dost i překvapivý den, kdy se zase zhmotnila jedna virtuální postava do člověka z masa a kostí....
Když jsme konečně vylezli z lesa, otevřela se takhle před námi krajina
Já jdu udělat zcela opačné fotky. Na zahradě je jinovatka, tak jdu napravit to co mi nevyšlo minule díky zlomyslné kartě....