čtvrtek 31. května 2018

Májová Praha ....




Těchto pár fotek vzniklo při mém májovém courání s Padesátkou. Víc jsme mluvily (já) a
míň fotily (já). Jenže když to tak krásně plynulo, ani mi nevadí, že jsem nenafotila obrázků
víc. Ten den mi totiž dal mnohem, mnohem víc než jen potěšení z focení. Navíc budu muset
asi změnit destinaci, focení na Petříně se už začíná dost opakovat. Sice když tam
kvete osázení Květnice nebo růže v Růžovém sadu je na co koukat, a asi
i pohledy na Prahu se nikdy neomrzí (alespoň mně určitě) nicméně
změna je život a občas to chce obměnu ...





V již zmíněné Květnici dokvétaly japonské dřevité pivoňky. Ale tenhle jeden květ
mne zaujal scou barevností. Koupila jsem si letos dvě, růžovou a tmavě fialovou.
Japonské a čínské pivoňky jsou dlouhověké, ve svých domovinách jsou známy
keře o stáří 400 let. Číňané jim říkají Růže bez trnů, a když jejich květy vidíte
tak jim musíte dát za pravdu


Za to drobnokvěté azalky začínaly se svou parádou


Pohled na ně z vrchní cesty. Kdyby byly už v plném květu, celý tenhle ostrůvek by hrál
barvami od žluté, přes oranžovou po tmavě růžovou


Ohromý Clematis montana který se ve dvou barvách, růžové a bílé,
pne po zdi uzavírající tuto jednu z petřínských zahrad


A klematis prorůstá i parádně velká wistárie


Její omamná vůně mne kdysi velmi překvapila...


středa 30. května 2018

Pampeliškohraní ....



ZAČÁTEK ....



.... A KONEC








A jelikož zrovna pampeluchy jsou vděčné i v čb, tak jsem pár z nich ještě
do ní převedla



úterý 29. května 2018

V parku ...



Dnešní procházka po parku dobříšského zámku se ponese v duchu zelené.
Jak svítilo sluníčko, pod stromy bylo příjemné zelené světlo, které dokreslovalo
jarní náladu výletu. Šla jsem po trase, kterou znám jen z části a chtěla jsem
vědět, jestli mne dovede tam kam jsem si vybrala že dojít chci. Vždycky mne baví
jak se na pár kilometrech vystřídá několik krajinných scenérií. A klídek, i když
občas narušený běžci, kteří zde zřejmě při nějaké, mně neznámé příležitosti
stále kroužili kolem dokola. I to se ale změnilo když jsem odbočila na cestu
o které jsem se domnívala že vede k Čertovu mostu. Vedla.
Takže v červnu můžu beze strachu vzít své dandíkářské
známé na krásnou procházku ....


V parku se najdepár docela starých i zajímavých stromů. Třeba lípa v přístupové
aleji







Když jsem vystoupala z údolí na vrchní cestu parku, otevřel se mi výhled do krajiny
na další brdský hřeben. Tam jsem objevila v dálce zajímavou stavbu. Nevím co to je,
ale rozhledna, jak jsem si původně myslela asi ne. Vypadá to spíš jako komín nějaké
pece. Možná že se zde pálil grafit. Ale co vím co je, tak ta malá modrá koule která
vyčuhuje nad lesy v levém rohu....


.... a tady je ve výřezu (kvalita šílená, vím, ale neměla jsem sebou to nejdelší sklo)
Jedná se radar řízení letového provozu pro letiště Václava Havla


A jsem tam kde jsem chtěla být. U Čertova mostu. Byli jsme tu před dvěma lety se synem
v srpnu, to už bylo na stromech o něco méně listí, takže byl vidět lépe



Co je co ?


Kačeří siesta



Z podobného pařezu, tedy o něco menšího, jsem teď v sobotu viděla velmi zajímavý
stolek


A jsme opět na začátku cesty, kruh se uzavřel



Nejen krásou živ je člověk, ale občas musí přijít i něco dobrého do bříška.
A proto jsem vyrazila na průzkum do zámecké restaurace...


Dnes to bylo o něco delší, příště už zas tolik obrázků nebude...

pondělí 28. května 2018

Kaštanově ....



Po dalším výletu za hranice všedních dní, který mne zklamal, ale jeho třetí čast
to trochu napravila, již šestém v řadě kdy bylo opravdu nádherné počasí opět
zpátky k nám. Jmenovitě na mou oblíbenou Dobříš. Psal se sedmý květnový den
a já si zajela do anglického parku trasovat cestu na další setkání dandíkářů. Je
opět právě v tomto parku a tak jsem si šla zamýšlenou trasu nejdřív projít
abych měla jistotu že to zvládnou všichni ( je mezi námi i pár starších lidí) a
že na mne nečíhá nějaká past. Navíc musím počítat i s tím, že havinkové rádi
čmuchají a běhají, tak aby nám někam nespadli. Krásnou kvetoucí
magnólii z parku jste už viděli v minulém článku a tak
se v dalších článcích podíváme na další obrázky
z tohoto parku...


Protože zrovna kvetly kaštany, dnešní článeček je věnovaný právě jim
Tento kaštan kvete vedle chodníku u zámku



Alej vedoucí k anglickému parku. Z jedné strany mohutné lípy, z druhé kaštany




Kaštany se sklání i nad hladinu Huťského rybníka



Alej kaštanů, která už patří na území francouzské zahrady. Podvakrát jsem jí už
na blogu měla v podzimní zlaté podobě a směrem od vchodu. Dnes tedy v jarním hávu
a z druhého konce

pátek 25. května 2018

Něco pro Beallaru ....



.... která má stejnou vášeň pro magnólie jako já, a tyhle fotky jsem dělala
s vědomím toho, že jí ukážu jednu zajímavost ve světě magnólií. Když jsem
na druhé květnové svátky odjížděla zase po delší době na chatu, bylo jasné
že si tentokrát udělám výlet opět na Dobříš. Potřebovala jsem si totiž něco
zjistit v anglickém parku. Tak jak se nenápadně blíží datum dalšího dandičího
sletu který je opět na zámku, potřebovala jsem si projít plánovanou trasu
abych věděla, jestli to je schůdné. Nebylo by zrovna milé, kdybych pozvala
lidi na nějakou cestu která by nebyla pro ně schůdná. Hned u vchodu do parku
stojí strom vysoký asi 20 m. Když jsem ho viděla poprvé, říkala jsem si
že podle listů to vypadá jako magnólie, ale květy tam žádné nebyly a ani
žádná souplodí (víte že se ta souplodí jmenují šáchy a dala tak název celé
čeledi? Šácholany) a cedulka byla taky taková skoro nečitelná, ale nakonec
jsem zjistila jak se strom jmenuje. Magnólie přišpičatělá. Dost dlouhou
dobu jsem se nedostala do parku v ten pravý okamžik. Až
letos. Magnólie kvetla, příjemně voněla a tak už vím
jak vypadají její květy. Patří mezi jedny z mála
které jsou žlutozelené ...