Tak už jsem uzavřela ....

 

.... v minulém článku loňský rok a

ono ejhle! normálně jsem vám lhala! Úplně jsem přehlédla fotky z posledního dne roku 25. To bylo totiž docela hezky a já se dokopala zase po dlouhé době k vycházce. To už jsme byli týden z práce doma, takže byl člověk odpočinutý a měl k procházení náladu. Co naplat, hezky bylo, ale chybělo to nejdůležitější. Víc sněhu. Na to že to byl poslední prosincový den ....

Současné počasí ....

 

.... nahrává tomu, že my zelení šílenci, neplést

prosím se zelenými ekoteroristy, ho vítáme a až po lokty se ryjeme v záhonech, přehazujeme komposty (mimochodem nejméně oblíbená činnost), hrabeme neshrabané listí na podzim a jinak začínáme zkrášlovat své latifundie. A tím pádem jde blog stranou. Je to dobře, protože dokud zas nechytnu jarní fotografickou slinu, nebudu mít za chvíli o čem psát. Na výletování na delší vzdálenost nemám parťáka či parťačku, a tady se brodit po lese blátem mne už nebaví. A po pravdě utahaná z práce jsem ráda, že dorazím domů, dám kafe a nohy hore a v křesle odpočívám. Takže se někdy během odpoledne dokopu právě jen k té zahradnické činnosti. Ještě že mi odpoledne přestaly blokovat návštěvy (i velmi nechtěné) u doktorů a skončila první várka rehabilitací s výsledkem mínus 1200 Kč na účtu a výsledek žádný ....

Dnešní fotky nás ....

.... už zavedou do stále ještě de facto

nového roku. Zkoušela jsem zas fotit dle rad do RAWu, protože  následná oprava a úprava fotek je snazší,  ale i když jsem si upravovala barevné prostředí, stále mi z toho lezly fotky se zvláštní barevností. Takže jsem si zas nastavila zpět JPEg, a barevnost se vrátila zase zpět na svou původní kvalitu. Tudíž nenechte se zmýlit, nefotila jsem večer nebo v noci, ale za plně slunečného dne ....

Místo nahoru, se dnes ....

 

.... budeme dívat dolů. V zimě není moc šancí na to

fotit květy, což jak víte je moje záliba. A tak musím vzít každou zimu zavděk sušinami. Když ale jsou s námrazou, vyrovnají se skoro i těm oblíbeným květům. Námraza byla, a sušiny taky. A co z toho plyne? Že jsem se trochu vyřádila s focením ....

Když námraza, tak i .....

 

....  na stromech, a k tomu ještě tak trochu

dramatická obloha, kterou jsem tentokrát brala jako skvělou kulisu pro focení stromů. Sluníčko, azurové nebe s bílými beránky a namrzlé stromy. Kýč jak bič! Ale když je takhle, trochu tu zimu

 mám i ráda 😉....

Pokračujeme dál ....

 

.... ve slíbeném procházení se mezi námrazou.

V lese se na chvíli udělalo úplně zeleno, ale jak jsem se pomalu zase blížila do údolí opět jsem se dostala do bílé ....

Výlety skončily, ale ....

 

.... neskončil ještě rok, a tak se opět vrátíme asi

 na dost dlouho k nám do vsi a na zahradu. Poslední dny loňského roku se nesly ve znamení krásné námrazy. Už se zdálo, že díky práci nic nestihnu nafotit, ale naštěstí jsme kvůli zimní odstávce fabriky museli i my mít dovolenou, tak jsem si mohla konečně to, na co jsem se vždycky dívala lačně z okna kuchyně, či u vás na blozích, nafotit i já. 28.12. jsem se za krásného slunečného dne vypravila na procházku. Říkala jsem si, že logicky čím výš půjdu, tím víc námrazy na všem bude. Ovšem jaké bylo mé překvapení, když jsem se vydrápala na kopec a k lesu, a zjistila že všechna ta bílá nádhera je jen u nás dole v údolí a na kopcích skoro zeleno ....

Jak jsem slíbila, tak dělám ....

 

.... a od teď tu budou i přes ještě echt zimní 

měsíc (únor) fotky typické spíš pro jarní čas. Leden se až do zhruba své půlky choval jako zimní měsíc se vším všudy. Ale pak se něco zlomilo a příroda začala trochu, jak jsme se všichni na vlastní kůži přesvědčili, přeskakovat v obdobích. Takže najednou místo zimy tu bylo nádherné a teplé jaro a místo jara léto. Teď se to trochu zas vrátilo k dubnovému klasicky rozháranému počasí, leč s velmi nepříjemnými následky. Rozkvetlé stromy i většinu všeho už narostlého spálil mráz. U mě to odnesly dvě kvetoucí azalky, právě rašící ozdobné trávy a všechny již vyrostlé bohyšky, těm solidně namrzly listy, takže počítám, že z nich bude za chvilku špenát. A samozřejmě jabloně, i když ne tak moc jak na ostatních zahradách. Naštěstí jsem tak trochu kvůli svému lajdáctví či lenosti nezasela kytky které se mají sít až po mrazech, k čemuž mě tedy počasí neustále lákalo. Ty jsem zasela jen na chatě, ale jelikož to bylo den před těmi mrazy, snad to nebude mít na ně nějaký zhoubný vliv.

K dnešním fotkám se vrátíme do konce ledna a půlky února, to mne vytáhly holky na hledání kešek tady kolem Třebové ....

Trochu se mi zas ....

 

.... přestávka mezi články protáhla, namontoval

se mi do ní prodloužený víkendový pobyt na chatě s dcerou a vnučkou, což bylo vcelku dost náročné. Hlavně na chození 😏. Obě jsou velké výletnice a sběratelky kešek, takže každý výlet se hlavně motal okolo nich. Já měla navíc domluvené na pátek kácení dvou stromů a zpracování části ulomené špice borovice (nějakých pět metrů délky)  kterou ulomil loňský silný vítr který měl na svědomí i skácení mnoha stromů v lese. Počítač jsem tudíž nechala doma protože jsem věděla, že na něj prostě nebude čas. Opravdu nebyl a já přijela domů dokonale neodpočinutá 😵. A jelikož jsem byla se službami a cenou arboristy velmi spokojená, domluvili jsme si další práci, což bude vyřezání veškerých náletových dřevin v našem minilese na pozemku, aby se po něm dalo volně pohybovat, případně vysázet něco co nevyroste do dvaceti metrů a bude částečně pohlcovat hluk z dálnice. 

Tolik k uplynulému víkendu který se nesl ve znamení krásného a teplého počasí a vrátíme se do časů kdy kalendářově ještě vládla zima. Vyrazila jsem trochu provětrat nový polarizační filtr a zjistit jestli ledové lednové dny nevykouzlily na potoce ledouny které by stály za vyfocení .....

Jaro je v plném rozpuku .....

 

.... všechno kvete jak o život, takže počítám, že

v květnu už nebude mít co kvést. Já řádím na zahradách tady i na chatě, a hlavně proháním dárek který jsem si nadělila trochu se zpožděním k narozeninám, protože to co jsem původně měla vyhlédnuté se prodalo, a tak jsem si počkala nějaké dva měsíce na to, až si ušetřím o něco víc peněz a koupila si starší kvalitní fullframe  bezzrcadlovku Sony A7 a k ní starosklíčko Tessar 2.8 / 50. Takže cvakají jak se dá. Ale na letošní fotky se stále ještě nemůžu dostat, protože tu mám další ze série Co dal loňský rok. A to jsou východy. Ty se u mě na blogu moc často nevyskytovaly, protože jsem spáč který si hoví v posteli jak jen se dlouho dá, a jelikož jsem práci neměla, mohla jsem si to i dovolit. Jenže pak se stalo, že jsem nejdřív začala chodit na záskoky, a pak po smrti jedné z kolegyň i každý den, a od ledna už stabilně chodím na šest hodin. To sebou přineslo ovšem i ranní vstávání, protože mám pracovní dobu od sedmi do jedné. A tak jsem od ledna měla i možnost pozorovat východy i postupné krácení noci. Všechny východy jsou focené od nás z jídelny, proto stále stejné okolí, nicméně každý z východů je vlastně úplně jiné divadlo. Barevně i co se týče mraků ....

Po trochu delší .....

 

.... odmlce velikonoční, kdy jsem byla letos

poprvé na chatě, bez počítače, protože bylo jasné, že práce bude jak na kostele a že by mne to lákalo se spíš placatit po netu než pracovat,

 je tu další celoroční výběr fotek které se nikam nevešly nebo na ně ani nedošlo. Nebudeme se tedy zdržovat a rovnou se na ně podíváme. První obrázky vypadají tak trochu futuristicky, jakože cože to je. Ale co to je je vcelku prosté. Choroš na jedné naší jabloni. Zaujalo mne, jak byla jeho spodní strana plná pravidelných kapek. Jako kdyby někoho oplakával ....

Při procházkách občas jdu kolem takového malého hospodářství. Jeho hlavními obyvatelkami jsou ovce. Šéfová chlupatice, zbytek holátka. Mimochodem stejný tvar oční panenky jako kozy a ovce mají i koně. Jen tím že mají oko tmavě hnědé není to tak znát

Jeden večer jsem zkoušela fotit krásně svítící srpek měsíce. Vzniknul z toho Mnoholičný měsíc ....

Na hrázi načapaná sojka - bonzačka

A v jiném hospodářství kočka - mazlivka

A teď pár nebeských dívadel. Těsně před deštěm ....

Cestou ráno do práce. Mlha a osvětlovací sloupy na dráze

Trochu dramatu na nebi

Ta nejzajímavější růžová mi při západu utekla

Sluníčkový reflektor

A máme tu poslední ....

 

.... den loňského roku. Již několikrát nám na

terasu nebo strom zavítal dravec. A vždy když jsem ho vyfotila a při neznalosti těchto druhů jsem ho vyhodnotila jako poštolku. To je taky asi jediný druh o kterém jsem si myslela že poznám. Ovšem chyba lávky. Z těch zhruba pěti návštěv jsem se do poštolky trefila jen jednou. Ještě že se našli odborníci kteří mě opravili. Takže krom poštolek nás navštívil i moták pochop a teď naposledy krahujec. 

Co mě překvapilo je to, že krahujec je de facto náš nejmenší dravec. (Pokud ovšem nebereme celou sortu dravců, tedy i sovy. Ty ovšem k nám na terasu nelétají .... Tam drží primát v "maličkosti" kulíšek) . To jsem si myslela že je poštolka, ale ne. No ještě že má člověk kamaráda myslivce .....

A co kdyby náhodou ....

 

.... zase přišla. Kdo? No přece sněhová

zima! Tak ať jste připravení .... minulé kapkové fotky byly z 19.12. kdy to vypadalo na jaro. O čtyři dny později, na přelomu 23. a 24.12. to tu zas vypadalo na to, že alespoň Štědrý den by mohl svítit nejen světýlky ale i bílým sněhem. Jak všichni víme, dopadlo to úplně jinak.

Nějaké vňuknutí mi řeklo v jedenáct večer Vem telefon a jdi si tu krásu nafotit! Ráno už taky nemusí být po sněhu ani památka. Poslechla jsem, sbalila telefon, nazula holiny a šla. Jaké bylo překvapení, že sněhu bylo mnohem víc než jsem myslela a než vypadalo z okna, takže po pár krocích jsem měla své kotníkové zahradní holiny plné sněhu, a za druhé že bylo mnohem tepleji než se mohlo podle neustávajícího celodenního sněžení zdát. Ono to ale bylo znamením velmi brzké změny .....

Nejen sníh se dal ....

 

.... fotit. Po obrázcích krajinových a vodních

nás dnes čekají obrázky sušin a plodů ovšem na pozadí sněhu. Sušiny fotím docela ráda, protože ono v zimě se toho celkem moc fotit nedá. Zvlášť pokud je spíš zima jako podzim plný plískanic, dešťů a bláta ....

Moc jsme si jí neužili, tak .....

 

.... alespoň takto si jí připomeneme. Koho? 

Zimu se sněhem. Moc dlouho se sice neudržela, ale na jednu procházku s fotkami mi to přece jen vyšlo. Dnes se podíváme jak slušela zdejšímu potoku ..... 

Zima, tedy ta sněhová ....

 

.... byla asi všude velká vzácnost, natož 

pak tady u nás, byť v ne zas tak velké dálce od Orlických hor. Vypadá to, a meteorologové to jen potvrzují, že si na takovéto zimy prostě budeme muset začít zvykat. Mě jako lyžařskému pařezu to moc neva, ale hůř se s tím asi bude srovnávat příroda. Ale jak bylo vidět v minulém příspěvku, koncem listopadu a začátkem prosince se přece jen zima ukázala v plné své kráse, nasněžilo přes noc docela dost sněhu a jelikož to bylo z pátka na sobotu, nemusela jsem do práce a tak jsem neváhala a popadla foťák. Sice tomu k dokonalosti chybělo sluníčko, aby to byly ty echt kýčovité sněhové fotky, ale aspoň že něco jsem vůbec ze zimy stihla .....

Stejně jako všude ....

 

.... i u nás koncem listopadu napadl sníh. Protože 

jsem už v té době chodila pravidelně do práce, a sníh většinou vydržel jen dopoledne a když už jsem mohla jít fotit bylo většinou po kráse. Ale zrovna mezi 26. a 28. listopadem se zadařilo z domu a pak i cestou do práce ještě tu nadýchanou peřinku nafotit. Sice jen mobilem, což se u fotek které fotím cestou do a z práce stává pravidlem, ale myslím že to zas tak moc nevadí ....

Chmejření pozdně letní ....

 

..... a ze začátku podzimu. To je téma dvou

 následujících článečků. Ten dnešní je z minulé procházky kdy jsme s Bobulí šly přes louku a kolem pole dozrálých ostropestřců. Jak chodí ráda s rodiči na procházky, tak se mnou brblala a brblala, a že se radši půjde koupat o bazénu i když nesvítí sluníčko. To jí chvíli bylo horko, pak zas zima, potom jí kousala tráva do nohou, tu zase jí vadilo že lítají mouchy .... no mlela pořád. Ale v okamžiku když uviděla to pole odkvetlých bodláků, najednou ožila a bylo po mlení. 

Dokonce když mne viděla fotit, prohlásila, že se nediví a že kdyby si nezapomněla svůj foťák doma (no jo! už i ona má svůj foťák) tak by fotila taky .... 😉

Tak nám do .....

 

.... Čech dorazila v prosinci překvapivě

paní Zima. Dokonce u nás v Opičích horách napadl po dlouhých letech sníh v množství více než velkém a zatím si vesele padá dál. Ne tak veselá jsem z toho já, protože to znamená zase přetlačovanou se silničáři a obcí, kdy jedni uklidí sníh z chodníku a druzí ho zas na ten chodník nahodí a před výjezdy se kupí sněhové bariéry které se musí okamžitě než sníh zmrzne odstranit aby se dalo bez úhony vyjet autem. Pokud se tak nestane, při výjezdu přes zmrzlé bariéry létají plasty kolem dokola.... Ani Myšpulín není z bílé nadílky nadšen, jelikož to pro něj znamená bambule všude kde se jeho jemná srst na hlavě, bocích a nohách se sněhem potká. V tom případě domů přijde pes plný sněhových koulí které se dají odstranit pouze teplou sprchou. Že to je otravné a nepříjemné pro oba nemusím zdůrazňovat. Takže i pro něj se musí po zahradě vyházet pár cestiček aby se mohl spokojeně vyčůrat. Nadšené tak jsou jen děti, pokud neochoří a lyžaři. 

A tak si myslím, že návrat do srpnových dnů tepla a sluníčka nikomu náladu nezkazí ....

Nejdřív nic, a pak .....

 

.... se mi zas poštěstilo nafotit ještě včera 

pár fotek hodících se do Jarčiny podzimní výzvy. Přijela dcera s Bobulí že jdeme k přehradě hledat úplně novou kešku. Jsou z nich totiž teď ohromné lovkyně. Ono je to pro děti fajn, vyžene je to ven do přírody a ještě se pobaví. Nebrala jsem si foťák, jen mobil ale i tak se dalo něco ulovit. Krom kešky jsme našly ještě na stráni okolo i místo kde bylo spousta babek. Houby pořád rostou jak zběsilý a jak se ukázalo i mimo les, a do lesa za tu dobu co jsme hledaly šlo hodně lidí s košíky. Kešku jsem ve finále našla já což lovkyním trošku zkazilo radost, tedy hlavně Bobuli, ale ta měla pro změnu náramnou radost z toho, že babička našla babičky, jak říká babkám 😉 ....