.... neskončil ještě rok, a tak se opět vrátíme asi
na dost dlouho k nám do vsi a na zahradu. Poslední dny loňského roku se nesly ve znamení krásné námrazy. Už se zdálo, že díky práci nic nestihnu nafotit, ale naštěstí jsme kvůli zimní odstávce fabriky museli i my mít dovolenou, tak jsem si mohla konečně to, na co jsem se vždycky dívala lačně z okna kuchyně, či u vás na blozích, nafotit i já. 28.12. jsem se za krásného slunečného dne vypravila na procházku. Říkala jsem si, že logicky čím výš půjdu, tím víc námrazy na všem bude. Ovšem jaké bylo mé překvapení, když jsem se vydrápala na kopec a k lesu, a zjistila že všechna ta bílá nádhera je jen u nás dole v údolí a na kopcích skoro zeleno ....
Tu a tam prozářily tu bělost rudé plody dřišťálu ....
.... nebo skalníku
Nahoře na poli u lesa přede mnou bylo tohle ....
.... ale když jsem se otočila, bylo tam tohle ....
.... normálně by byl vidět les na protější straně údolí za dráhou
Musela jsem vyfotit třikrát, protože nejen mlha, ale i světlo se během několika vteřin měnilo. A vlastně celou dobu co jsem byla venku jsem před sebou měla jasnou modrou oblohu a za sebou všepohlcující nicotu
Paradoxů jsem se ale dočkala i v lese. Na jedné straně bílo, o kousek níž zeleno jak na jaře
Tady je krásně vidět rozdíl mezi vyšší a nižší částí lesa
Příště budeme pokračovat dál ....
Namrzlý dřišťál je pastva pro oči.
OdpovědětVymazat